close search

literatura

Český očistec

Roman Rops­-Tůma/#10/2014
literatura

O literatuře píše strašně

Martin Pokorný/#10/2014
literatura

Správný čas na ciferníku

Jana Kitzlerová/#10/2014
jiné/literatura

Proč všechno musí být sexy?

Vanessa Place/#10/2014
beletrie/literatura

Nepište o člověku – literární zápisník

Jakub Vaníček/#10/2014
literatura

Katalogizace nevěr

Pavel Kořínek/#10/2014
literatura

Gender rowdies

Ota Kars/#10/2014
báseň čísla/literatura

divadlo

Bez distance

Viktor Čech/#10/2014
divadlo

film

Jsme jako dvouhlavé monstrum

Antonín Tesař,Tomáš Stejskal/#10/2014
film

Ženy, pivo, řízky

Antonín Tesař/#10/2014
film

umění

Ruiny zblízka

Barbora Ševčíková/#10/2014
umění

fig. 7 the King, záběry z videa, 2011

Janek Rous/#10/2014
galerie/umění

Být sociální institucí

Rado Ištok/#10/2014
umění

hudba

Circuit bending

Jan Sůsa/#10/2014
hudba

Modré hory hore

Pavel Chodec/#10/2014
hudba

společnost

napětí

Lukáš Rychetský/#10/2014
odpor/společnost

Park, nebo lunapark?

Vojtěch Kotecký/#10/2014
odpor/společnost

Z nohou na hlavu

Matěj Metelec/#10/2014
společnost

Zpátky do jiné Evropy

Tereza Stöckelová/#10/2014
komentář/projekce/společnost

Labyrinty historie, ráje smyslu

Kamil Činátl/#10/2014
společnost

Black Hills nejsou na prodej

Daniel Veselý/#10/2014
společnost/zahraničí

par avion

Martin Teplý/#10/2014
společnost/zahraničí

Pomník Jana Palacha

Jaroslav Pinkas/#10/2014
společnost

různé

Hodnota násilí klesá

Jakub Horňáček/#10/2014
rozhovor/různé

minirecenze

#10/2014
minirecenze/různé

Mýtus ušlechtilého kokosu

Blanka Činátlová/#10/2014
recenze čísla/různé

Zajímá mě krutost jazyka

Jeroen Nieuwland/#10/2014
rozhovor/různé

Česko pro mírně pokročilé

Miloslav Cecek/#10/2014
esej/různé

Eskalátor

Po buňkách al­-Káidy, toužících vyhodit do povětří Eiffelovku, a po kutilských teroristech, kteří provádějí své útoky nástroji ze sortimentu každého lepšího zahradnictví, obchází Francii nové strašidlo islámského terorismu. Tamní politici jsou totiž znepokojeni několika desítkami mladých Francouzů, kteří se rozhodli vést v Sýrii svatou válku proti režimu Bašára al­-Asada. Na konci dubna francouzské ministerstvo vnitra otevřelo bezplatnou linku, na kterou se budou moci dovolat rodiče či blízcí potenciálních islámských extremistů. Experti na drátě volajícím sdělí, jak vyrůstajícího džihádistu poznat a jak mu výlet na druhý břeh Středozemního moře rozmluvit. „Je to jako s ledovci v Atlantiku, některé je lepší nechat pod dozorem plavat a nepřibližovat se,

Davy nedočkavých čínských mandarínů šustí jeny po kapsách, kapitáni čínského průmys­lu se nedočkavě tlačí do místnosti, ve které má dojít k podpisu: „Co když si to ten brýlatý běloch rozmyslí?“ Všichni se zatajeným dechem čekají, až Lubomír Zaorálek přiloží své pero k papíru a podepíše se. V ten moment začíná ohňostroj, do vzduchu vylétají mraky lampionů štěstí a čínští finančníci si chystají miliardy – právě dostali odpověď na klíčovou otázku v oblasti svých investičních zájmů. Drama se odehrává i v uvědomělých českých redakcích. V sázce není nic menšího než celá česká tradice boje za lidská práva. Jestli to ten socan podškrábne, je konec. A on to opravdu podepsal! Nezbývá než si

Pěkně se to sešlo, jakápak tragédie! Satanovy vlaky vždycky jezdily načas. A když se všechno přichystá den dopředu, můžete si potom už jenom užívat. Což se mi poslední dubnovou noc skutečně povedlo. Před půlnocí jsem stál na Petrových kamenech, plival na kříž, močil na hostii, sodomizoval kocoura a Iveta, která byla vždycky pro každou špatnost, mně přitom lízala řitní otvor – ach Bože! Její tvář byla andělsky bílá a zase krásná jako v klipu Půlnoční smíření. Rychtář držel pochodeň a hvízdal si, Pomeje rozléval mešní víno, z kterého sám vydatně upíjel, a Macura, ten zachránce padlých žen (cha cha), nám přitom ministroval. Vsadil bych se, že z křoví u břehu