close search

literatura

O počátcích

Marija Stěpanovová/#26/2020
beletrie/literatura

Jako uvědomělé dítě – básnická redukce

Martin Lukáš/#26/2020
literatura

Co nás sbližuje s trosečníky

Ostrovní existence Dory Kaprálové

Michaela Bečková/#26/2020
literatura

Kroužící slovní prach

Burroughsův potrhaný film děravé reality

Miroslav Olšovský/#26/2020
literatura

Hra na stvoření

Atlas bytostí Radka Malého

Martin Lukáš/#26/2020
literatura

Nemá čas plakat ani se smát (improvizace nad sbírkou) – literární zápisník

Jan Štolba/#26/2020
literatura

Banalita nespoutaného ženství

Umění radosti versus umění románu

Klára Soukupová/#26/2020
literatura

Jak se říká

Robert Creeley/#26/2020
báseň čísla/literatura

film

Princezna nevěsta thatcherismu

Čtvrtá řada seriálu Koruna

Jan Bodnár/#26/2020
film

umění

Sbor Družstva život

Sbor Družstva život/#26/2020
galerie/umění

Umění ve výloze

Výstava ARTakeaway v ulicích Prahy 7

Mariana Pecháčková/#26/2020
umění

Útok na zmysly i podstaty svetov

Výstava Merzbau Revisited a virtuálna realita v umení

Viktória Pardovičová/#26/2020
umění

Kurátorství digitální sféry

Novomediální umění z historické perspektivy

Dorothee Richter/#26/2020
umění

Líbání přes sklo

S Michalem Mánkem o galerijní scéně v době pozastavené kultury

Natálie Drtinová/#26/2020
umění

hudba

Vzít nejisté věci pevně do rukou

Nenápadná cesta skupiny Hey Colossus

Viktor Palák/#26/2020
hudba

Devadesátky v krabici – hudební zápisník

Ivo Mikšovský/#26/2020
hudba

společnost

Na obranu Demänovskej doliny – ultimátum

Laura Kovácsová/#26/2020
odpor/společnost

Jsme tu a vzdorujeme

Zapatisté po 26 letech povstaleckého zápasu

Petr Mareš/#26/2020
odpor/společnost

Schizma politické ekklésie

Mýtus generální stávky z prosince 1920

Tomáš Schejbal/#26/2020
společnost

Osudy ve stínu války

Nejen čeští „internacionalisté“ na Donbase

Miroslav Tomek/#26/2020
společnost

par avion

Z latinskoamerického tisku vybral Michal Špína

Michal Špína/#26/2020
společnost/zahraničí

V mezích možného

Blízkovýchodní politika prezidenta Joea Bidena

Prokop Singer/#26/2020
společnost/zahraničí

Velký nákup

Ondřej Slačálek/#26/2020
komentář/společnost

různé

Tomáš Nigrin: Od nepostradatelnosti ke stagnaci?

Michal Špína/#26/2020
minirecenze/různé

Héctor Tizón: Strasserova žena

Petr Šmíd/#26/2020
minirecenze/různé

minirecenze

#26/2020
minirecenze/různé

Český kulturní svět je vitální

S Xavierem Galmichem o žvatlání a narcismu malých rozdílů

Marie Sýkorová/#26/2020
rozhovor/různé

Umělkyní v době covidu

S Terezou Lochmannovou o podpoře umělců ve Francii

Terezie Bečková/#26/2020
rozhovor/různé

Bastardní povaha tance

O jazycích tanečního a fyzického divadla ve 21. století

Nina Vangeli/#26/2020
esej/různé

Vítejte ve Fincherově hlavě

Biografický film Mank

Ondřej Pavlík/#26/2020
recenze čísla/různé

Eskalátor

Jednou z bolestí českého školství je to, že se nemůže rozhodnout, zda chce být centralizované, nebo decentralizované. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) už dávno rezignovalo na snahu nějak rozumně řídit chod škol během epidemie: nad aktuální situací si myje ruce a nechává vše na zřizovatelích – často městech a obcích. Není to ovšem vstřícnost, ale naprostý amatérismus úřadu, který si očividně neumí představit, jak „funguje terén“. Zvykli jsme si tak na to, že se neustále mění rozvrh hodin a počet žáků ve třídě – ti se už trasují a posílají na testy sami, protože hygiena stále nestíhá. Ministerstvo nepomyslelo

V patnácté minutě zápasu Ligy mistrů mezi Paris Saint­-Germain a istanbulským Başakşehirem začal čtvrtý rozhodčí přes vysílačku urgovat hlavního arbitra, aby z lavičky hostí vyhodil kvůli nemístnému chování „toho černého“. Měl tím na mysli asistenta trenéra hostujícího klubu Pierra Webóa. Následný rozruch skončil společným protestním odchodem hráčů obou týmů do šaten. Vrcholné fotbalové orgány se neustále snaží potlačit jakékoli xenofobní a rasistické projevy na stadionech, jenže problém s rasismem ve fotbale bude sahat zřetelně daleko hlouběji a zdaleka nepůjde jen o diváky, hráče či televizní komentátory, ale i o ty, kteří měli takové přečiny hlídat a trestat. Rumunský sudí se

Tariq Ali, britský veřejný intelektuál, novinář a pedagog pákistánského původu, je hlasem svědomí západní postmoderní společnosti. To vysvětluje, proč byl – jak vyšlo nyní při soudních líčeních najevo – od šedesátých let sledován desítkami Doyleů a Bodieů z MI5 a jiných tajných britských policistů. Zatímco Ali a další usilovali o potlačení válek, rasismu či chudoby, tajní obtěžovali tyto lidi a ničili jejich životy na základě vykonstruovaných představ o jejich nebezpečnosti. Antidemokratické aktivity západních států nejsou jistě nic nového, ale mnohé překvapilo, že Aliho sledovali ještě za labouristické Blairovy vlády v roce 2003, když vystoupil proti válce v Iráku. Snad takový

Strip