close search

literatura

Útek a osnova

Eva Vežnavec/#13/2021
beletrie/literatura

Vězeňský deník

Volha Kalacká/#13/2021
beletrie/literatura

Nejlepší místo – sloupky psané na vodu

Petr Borkovec/#13/2021
literatura

Už zase Litera?

OK, boomer, ale chybí tu diskuse o literatuře

Hana Blažková/#13/2021
literatura

V normalizačních kulisách

Listopád Aleny Mornštajnové

Andrea Králíková/#13/2021
literatura

Po ránu, mimo nadání

Nad povídkami Petra Borkovce

Martin Lukáš/#13/2021
literatura

Ruská stopa Jiřího Červenky – literární zápisník

Jan Machonin/#13/2021
literatura

Bělorus Prahou zklamaný

Emigrantský román Viktara Valtara

Miroslav Tomek/#13/2021
literatura

Vzkazy

Nasta Kudasava/#13/2021
báseň čísla/literatura

film

Podezřele hladká šichta

Martin Svoboda/#13/2021
film

Western jako v pavoučí síti

Antonín Tesař/#13/2021
film

Komu patří země nomádů?

Martin Mišúr/#13/2021
film

Elegie za porouchaný svět

Tomáš Stejskal/#13/2021
film

umění

Alexandr Kišenko a Michail Savickij

Laďa Gažiová/#13/2021
galerie/umění

Hlavou proti zdi

Současné politické umění v Bělorusku

Max Ščur/#13/2021
umění

hudba

Snít o pussy power

Emancipovaný hyperpop Ashnikko

Nora Třísková/#13/2021
hudba

Deset let Sonoscopie

Od portugalského futurismu k invazi defektních robotů

Karolina Válová/#13/2021
hudba

společnost

Udržitelná trička? – ultimátum

Matouš Hrdina/#13/2021
odpor/společnost

Ne znamená ne

Řečové akty a sexuální násilí

Tomáš Koblížek/#13/2021
odpor/společnost

Mezi Hegelem a Leninem

Ortodoxní marxista György Lukács

Roman Kanda/#13/2021
společnost

Nesamozřejmost evropanství

Tony Judt o Evropské unii

Matěj Metelec/#13/2021
společnost

Černobyl a krmení holubů

Ekologie a ekologové v dnešním Bělorusku

Max Ščur/#13/2021
společnost

par avion

Z běloruských médií vybral Miroslav Tomek

Miroslav Tomek/#13/2021
společnost/zahraničí

Hybrid jménem Podemos

Co věští odchod Pabla Iglesiase?

Otmar Sojka/#13/2021
společnost/zahraničí

Solidarita s ručením omezeným

Ondřej Slačálek/#13/2021
komentář/společnost

různé

Martina Sľúková: Synchroironizovaný muž

Marta Martinová/#13/2021
minirecenze/různé

Petr Boček, Honza Vojtíšek (eds.): Umrlčí věnec

Karel Kouba/#13/2021
minirecenze/různé

Alice Vincentová: Přesazená

Zdeňka Beranová/#13/2021
minirecenze/různé

Osudná džungle

Antonín Tesař/#13/2021
minirecenze/různé

minirecenze

#13/2021
minirecenze/různé

Pracuji, abych se nezbláznil

Se Sjarhejem Kalendou o psaní, solidaritě a manuální práci

Max Ščur/#13/2021
rozhovor/různé

Bělorusové a (r)evoluce

O národní povaze a strategii přežití

Hanna Sevjaryněcová/#13/2021
esej/různé

Aby města přežila

S Janem Blažkem o městském plánování v době klimatické krize

Alžběta Medková/#13/2021
různé/veřejný prostor

Podivná hra nerdů

Dokumentární seriál Q: V oku bouře

Kateřina Smejkalová/#13/2021
recenze čísla/různé

Eskalátor

Přestože by vzestup předvolebních preferencí německých Zelených mohl svědčit o obratu německé společnosti k progresivně liberálním hodnotám, chování spolkové země Berlín, jíž vládne rudo­-zelená koalice, napovídá spíše opak: 17. června byl policií obsazen bytový projekt Rigaer Straße 94 v berlínské čtvrti Friedrichshain, který byl jednou z posledních bašt squatterského hnutí ve městě. Možná však jde o průvodní jev komplexnější společenské proměny. S generacemi formovanými kontrakulturními vzpourami odchází také potřeba žít mimo pravidla institucí a středostavovské hodnoty. Punkové squaty se tak mění v legální hausprojekty pro slušné lidi, kteří budují své komunity na hodnotách píle a osobní odpovědnosti.

V meziválečném Československu ve dvacátých letech fungovalo hned několik vysokoškolských institucí určených pro emigranty z bývalého carského Ruska. Rusové mohli studovat na Ruské lidové univerzitě. Ukrajinci měli svou Ukrajinskou svobodnou univerzitu (ta mimochodem dodnes existuje, jen se přesunula do Mnichova). Dále zde byla Ukrajinská hospodářská akademie v Poděbradech, kde studovali budoucí ukrajinští inženýři, a pak několik odborných škol a gymnázií. Všechny tyto instituce financoval v rámci takzvané Ruské pomocné akce československý stát, který navíc emigrantům nabízel stipendia na školách pro domácí studenty. Po sto letech je situace opět napjatá. Represe v Bělorusku i v Rusku nabývají značného rozsahu a lze

Česko bude mít svou první dálnici, která mu nebude patřit – třicet kilometrů D4 mezi Příbramí a Pískem postaví společnost Eurovia s francouzským vlastníkem a poté ji má provozovat osmadvacet let, dokud ji stát nesplatí i s úroky. Dálniční „public­-private partnership“ česká média dočista okouzlil a ředitel Eurovie Martin Borovka v rozhovorech ujišťoval, že je projekt „předurčen k úspěchu“ a je pro stát každopádně výhodný. Překvapivé, že? Jelikož tato lobby měla dveře dokořán i v médiích veřejné služby, bylo by asi bláhové očekávat zamyšlení nad tím, jestli má stavba dálnice vůbec smysl, ať už ji bude provozovat kdokoli. Opravdu je

Strip