close search

literatura

Anasoft litera

Jediné drama slovenské literatury

Tímea Zvoláneková,Kamila Schewczuková/#21/2023
literatura

Kde všude je Bosna?

Michal Špína/#21/2023
literatura

Život a dílo poťouchlého barda

Michaela Otterová/#21/2023
literatura

Smutek nad zatoulanými troglodyty

Poslední kniha Václava Kahudy

Karel Kouba/#21/2023
literatura

Dlouhá cesta, krátká báseň – básnická redukce

Martin Lukáš/#21/2023
literatura

Hlemýždi

Ezop/#21/2023
báseň čísla/literatura

film

Jak vzniká násilí?

Výrazný polský debut Chléb a sůl

Tomáš Stejskal/#21/2023
film

Pasti a úkryty bohatého Západu

Tori a Lokita bratrů Dardennů

Antonín Tesař/#21/2023
film

umění

Lukáš Procházka: Keď bol môj otec dieťa, zbieral matchboxy. Keď som bol ja dieťa, nesmel som sa s nimi hrávať, aby som ich nerozbil. Teraz, keď už dieťa nie som, sa s nimi hrať nechcem

Sláva Sobotovičová/#21/2023
galerie/umění

Otisknout život do sádry

Retrospektiva Evy Kmentové v Domě umění města Brna

Jakub Sochor/#21/2023
umění

hudba

Zvěrstva podle Besny

Black metal proti homofobii

Adam Tomáš/#21/2023
hudba

společnost

Nedejme Nedej se! – ultimátum

Marta Martinová/#21/2023
společnost

Prdící krávy za nic nemůžou

Co si o klimatické krizi myslí Češi?

Jakub Ježek/#21/2023
společnost

Jak rozdělit břímě?

K možnostem klimatické spravedlnosti

Ondřej Lánský,Jiří Krejčík/#21/2023
společnost

Evropa se snaží, ČR jí to kazí

Tuzemská transformace energetiky

Petra Kalenská/#21/2023
společnost

Potečou české toky?

Rakovnicko jako poučení o budoucnosti v klimatické krizi

Marta Martinová/#21/2023
společnost

Klimatické války

Co podkopává kolektivní adaptaci?

Zora Hesová/#21/2023
společnost

par avion

Ze španělskojazyčného tisku vybral Michal Špína

Michal Špína/#21/2023
společnost

Trumpova show

USA rok před volbami

Jan Beneš/#21/2023
společnost

V kruhu Ficovy popularity

Petr Fischer/#21/2023
komentář/společnost

Nechybějí vám pohybové aktivity?

Petr A. Bílek/#21/2023
komentář/společnost

různé

ErikM & Dj Sniff: Next Mix

Jan Klamm/#21/2023
minirecenze/různé

Ladislav Stroupežnický: Naši furianti

Eliška Froschová Stehlíková/#21/2023
minirecenze/různé

Michal Kalhous: Jaké dobro, jaké blaho tam, kde bratři bydlí svorně

David Bláha/#21/2023
minirecenze/různé

Stvořitel

Tomáš Stejskal/#21/2023
minirecenze/různé

Jan Mohnhaupt: Zvířata v Hitlerově říši

Billy Shake jr./#21/2023
minirecenze/různé

Valerij Markus: Stopy na cestě

Miroslav Tomek/#21/2023
minirecenze/různé

Františka Jirousová: Klan Mušíka Překydů

Jakub Vaníček/#21/2023
minirecenze/různé

Jan Váňa: Křehkost

Karel Kouba/#21/2023
minirecenze/různé

Kolem se snášejí stovky srdcí

Kristina Láníková/#21/2023
poesie/různé

Kde je voda, tam je život

S Klárou Salzmann o vnímání krajiny, řek a povodí

Hana Nováková/#21/2023
rozhovor/různé

Příliš avantgardní aktér?

Otázky kolem klimatického hnutí Poslední generace

Petra Gümplová/#21/2023
esej/různé

Transformace, nebo gentrifikace?

Jak spravedlivě transformovat města

Michaela Pixová/#21/2023
různé/veřejný prostor

Bez práce nejsou komiksy

Autobiografické práce Guye Delislea a Kate Beaton

Jan Bárta/#21/2023
recenze čísla/různé

Eskalátor

Nový Zéland nepatří mezi světové sportovní velmoci. Jedinou výjimku představuje ragby. Dědictví po někdejším britském kolonizátorovi dotáhla tato ostrovní země tak daleko, že z něho udělala svou možná nejúspěšnější exportní položku. Součástí hry je i „haka“, maorský válečný tanec, kterým Novozélanďané zahajují své zápasy. Kdo by se chtěl tímto rituálem pokochat, může se podívat na kterýkoli jejich zápas na aktuálně probíhajícím mistrovství světa ve Francii. Ragby je podle některých nejdrsnější a nejmužnější sport v dějinách lidstva, maskulinní virilita ovšem plní spíše funkci psychologické berličky. Jak jinak se vypořádat s faktem, že se tu osmdesát minut po sobě válí, plazí a

Nedávno jsem si při cestě po železnici mezi Ústím nad Labem a Drážďany vzpomněl na lachtana Gastona, který při povodních v ro­­ce 2002 uplaval z pražské zoologické zahrady a po Vltavě a Labi se dostal až do Wittenbergu v německém Sasku­-Anhaltsku. Dvanáctiletý lachtan za pět dní urazil více než tři sta kilometrů a krátce po odchytu uhynul na následky infekce z kontaminované vody. Gastonův příběh byl mediálně velmi sledovaný a navzdory snaze ředitele zoo vysvětlit veřejnosti mentalitu zvířete drženého po celý život v zajetí ho nemálo lidí interpretovalo jako tragickou cestu za svobodou. Lachtanova pouť v lecčems připomíná událost, k

Radši do Marseille než do Paříže. Po americké zpěvačce Beyoncé se hlavnímu městu Francie obloukem vyhnul i papež František a stejně jako ona vystoupil na stadionu marseilleského fotbalového klubu – před téměř sedmdesátitisícovým davem. „Včera jsem byl na fotbale, dnes jsem zašel na papeže,“ prohlásil hrdě do kamery jeden z návštěvníků mše se šálou Olympique Marseille kolem krku a vatikánskou vlaječkou v ruce. Pro město to byla ohromná pocta, vždyť hlava katolické církve tento jihofrancouzský přístav naposledy navštívila před pěti sty lety. Starosta města Benoît Payan dojatě hovořil o historickém okamžiku. František před svou cestou opakovaně zmínil, že jede do

Strip