close search

literatura

Trans ženy byly mé druhé matky

S Alanou S. Portero o queer psaní, Madridu a naslouchání tělu

Dominika Tesařová/#19/2025
literatura/rozhovor

Život v kolonii

Jakub Řehák/#19/2025
literatura/poesie

Žal nelze předvídat

Narativní hry francouzských autofikcí

Barbora Vacková/#19/2025
literatura

Je mě několik

Autobiografická trilogie Pirkko Saisio

Tereza Zavadilová/#19/2025
literatura

Petr Ligocký: Doma v bezpečí

Martin Lukáš/#19/2025
literatura/minirecenze

Georges Bataille: Nebeská modř

Karel Kouba/#19/2025
literatura/minirecenze

Neústupné hledání autenticity

Ludvík Vaculík v České knižnici

Jiří Zizler/#19/2025
literatura

Konec léta v Dolním Poberouní

Martin Lukáš/#19/2025
komentář/literatura

Knossos

Rosanna Warrenová/#19/2025
báseň čísla/literatura

divadlo

Totálne ničenie

Slovenské škrty v podpore kultúry

Ľudovít Nápoký,Miriama Benková/#19/2025
divadlo

Marie Nováková: Argonauti

Štěpán Truhlařík/#19/2025
divadlo/minirecenze

film

Rave proti patriarchátu

Tomáš Stejskal/#19/2025
film

Reduktivní sonda do lidské mysli

Iva Dvořáková/#19/2025
film

Podpořit Palestinu chce odvahu

S režisérkou Sepideh Farsi o situaci v Gaze

Marie Sýkorová/#19/2025
film/rozhovor

Karavan

Tomáš Stejskal/#19/2025
film/minirecenze

umění

Let Go Everything

Tereza Sýkorová/#19/2025
galerie/umění

Havířská balada

Anna Remešová/#19/2025
minirecenze/umění

hudba

Setkávání s Tigranem Mansurjanem – hudební zápisník

Vítězslav Mikeš/#19/2025
hudba

Retro z jiného světa

Nové album skupiny Pretty Old Sound

Adam Tomáš/#19/2025
hudba

Adult contemporary

Vykořeněný návrat rapového dua Clipse

Petr Uram/#19/2025
hudba

Drť: Oči bez bielok

Petr Uram/#19/2025
hudba/minirecenze

společnost

Viděno z kobky

Poznámka k Zamlčené diagnóze

Lukáš Rychetský/#19/2025
společnost

Mnichovský problém

Kolem Tesařovy nejznámější knihy

Matěj Metelec/#19/2025
společnost

Změnil se jen čas

S Janem Příbaněm o spolupráci s Janem Tesařem

Ondřej Slačálek/#19/2025
rozhovor/společnost

Dialog do prázdna?

Politické myšlení v bojovném exilu

Ondřej Slačálek/#19/2025
společnost

Měli bysme pracovat!

S Robertem Krumphanzlem a Adélou Lábusovou o Janu Tesařovi

Lukáš Rychetský,Matěj Metelec/#19/2025
rozhovor/společnost

Nepsat dějiny podle vítězů

K odkazu Jana Tesaře

Vítězslav Sommer/#19/2025
esej/společnost

Kontroverzní zelená témata? – ultimátum

Matouš Hrdina/#19/2025
společnost

Architektura vztahů

O architektonicko­-designérském spolku Občina

Alžběta Medková/#19/2025
společnost/veřejný prostor

Paul Veyne: Jak se náš svět stal křesťanským

Matěj Metelec/#19/2025
minirecenze/společnost

David I. Kertzer: Papež ve válce

Martin Dolejský/#19/2025
minirecenze/společnost

Právě teď

Saša Uhlová/#19/2025
komentář/společnost

Eskalátor

Čtení Dvojnice Naomi Klein mě v myšlenkách vrací k vlastnímu výzkumu českého pravolevého prolínání a nutí přehodnocovat některé vzpomínky. Před dvěma lety jsem na konferenci spolku Svatopluk byla svědkyní zvláštního výjevu: jeden z přítomných důchodců si srdečně potřásal rukou s antisemitou a klerikálním fašistou Michalem Semínem a oslovil ho „soudruhu“. Scéna ve mně stále vyvolává rozporuplné emoce, hněv, lítost, strach… Na ty ale teď není čas. Je příliš pozdě na sebezpytování a otázky, kým a pro koho jsme tady mohli a měli být, a příliš brzy na to vytvářet strategie, jak se tím či oním stát za pár let, až

„Hej, teď právě naplno jede… SPD…“ Taky vám tenhle refrén utkvěl v hlavě? Předvolební písni hnutí Tomia Okamury nešlo uniknout. Čím si song, respektive videoklip vysloužil takovou pozornost? Na spolupráci s hudebníky sázela Strana přímé demokracie už v minulosti: Olivie Žižková nazpívala Já volím SPD, Petr Kolář dokonce složil stranickou hymnu. Nový letní hit je ale kompletně dílem umělé inteligence – text, hudba i zpěv. Nebylo by překvapením, kdyby i scénář videa sestavil algoritmus: na pláži za zvuků houpavého reggae dovádějí v havajských košilích všechny ústřední postavy krajně pravicové koalice SPD–Svobodní–Trikolora–PRO. Video okamžitě vzbudilo zájem uživatelů internetu i mainstreamových médií.

„Už jsi někdy viděla mešitu, kterou by hlídali policajti?“ ptá se mě známá, praktikující muslimka senegalského původu. A rovnou si odpovídá. „Já ne. A přitom synagogy mají zátarasy a často i policejní ochranu.“ Říkám si, že soutěživost, závist a vzájemné pošťuchování jsou mezi židovskou a muslimskou komunitou stále přítomné. Jako by se navzájem kontrolovaly, aby se jedna neměla lépe než druhá. Komu táta věnuje větší pozornost? Francie je stát s největším počtem osob muslimského vyznání v Evropě, ale také patří k zemím s největším zastoupením obyvatel židovského původu. Historicky je to samozřejmě katolická země. Nade vším ovšem ční republika a

Strip