STŘEDA

1. PLNOU PAROU VLÁROU

Jedu domů po Vlárské dráze, trati, která už v době Rakouska­-Uherska propojila Moravu a Uhry, Brno a Trenčianskou Teplou. Umím zastávky zpaměti, spěšný vlak směr Brno odjížděl z Uherského Hradiště zároveň s vlakem, kterým jsem několikrát týdně jezdila domů z atletických tréninků. Cestou ze zastávky v Havřicích, části Uherského Brodu, slyším cinkání přejezdu. To se můj vlak na brodském nádraží vystřídal s rychlíkem na Prahu.

2. NAPOSLEDY JSEM TU BYLA HLÍDAT MALOU NETEŘ

Muselo to být koncem února. Fína měla v prosinci čtyři roky. Pohádala se se mnou, jestli se správně říká nátělník, nebo košilka. Já říkám nátělník všemu, ona tvrdila, že nátělník je pro kluky. Chlubila se novými náušnicemi, uši jí nechala propíchnout její babička z Čech.

Lilo jako z konve, a tak jsme šly do dětské her­­­ny. Pokaždé ke mně přiběhla celá zadýchaná, pověděla mi, odkud zrovna slezla a že se mám dívat, protože zase někam vyleze nebo se sklouzne. Když nějaký rodič řekl: „Pozor, nechte nejdřív sklouznout holčičku“, přišla mi oznámit: „Když jsem neměla náušnice, pletli si mě všichni s klukem, a teď si mě zase pletou s holkou.“

3. V LEDNU JSEM MĚLA ČTENÍ V MÍSTNÍ KNIHOVNĚ

Přišli moji…