close search

literatura

List Amazonce

Marina Cvetajevová/#5/2010
beletrie/literatura

odjinud

František Knopp/#5/2010
literatura

knihy

#5/2010
literatura

Paralelní žáry

Jan Štolba/#5/2010
literatura

Kabaret

Václav Svoboda Plumlovský/#5/2010
báseň čísla/literatura

Veliký Kante – polotovary

Maria von Herbert/#5/2010
literatura

O názorech a žvanění – literární zápisník

Petr A. Bílek/#5/2010
literatura

Ten, který tyká Demlovu kraji

Iva Mrázková/#5/2010
literatura

Dějiny vs. román – 1 : 0

Vojtěch Staněk/#5/2010
literatura

Vertikalizovati pivo

František Dryje/#5/2010
literatura

50. léta: mluvil tu někdo o ideologii?

Vítek Schmarc/#5/2010
literatura

divadlo

Škoda, třikrát škoda

Vladimír Mikulka/#5/2010
divadlo

V kůži Sisyfa – divadelní zápisník

Jana Bohutínská/#5/2010
divadlo

film

Vydávání DVD v Čechách – filmový zápisník

David Čeněk/#5/2010
film

Vypravěč, autor a bůh

Jiří Holý/#5/2010
film

Zločin a trest podle Bély Tarra

Milan Cyroň/#5/2010
film

umění

Tvořivá antinostalgie v Tokiu – depeše

André Vltchek/#5/2010
umění

***

Lenka Dolanová/#5/2010
galerie/umění

Soumrak hotelu Chelsea

Sylva Poláková/#5/2010
umění

Výtečné normalizační maso

David Voda/#5/2010
umění

hudba

Narušování rovnováhy

Karel Veselý/#5/2010
hudba

Dvanáctihlavé monstrum Petr Kofroň – hudební zápisník

Petr Ferenc/#5/2010
hudba

Hudba duševní bídy

Vladimír Kouřil/#5/2010
hudba

CD DVD

#5/2010
hudba

společnost

Velká historie a každodennost

Petr Šimák/#5/2010
společnost

Více relativizací

Ondřej Slačálek/#5/2010
společnost

Nové Literární noviny

Václav Burian/#5/2010
média/společnost

napětí

Filip Pospíšil/#5/2010
odpor/společnost

Komu budou patřit ulice

Filip Pospíšil/#5/2010
komentář/společnost

Hájit Akademii jako deštný prales

Lenka Dolanová/#5/2010
odpor/společnost

par avion

Ondřej Soukup/#5/2010
média/společnost

Béčko palestinského odporu

Jan Čuřík/#5/2010
společnost

různé

artefakty

#5/2010
kultura/různé

Kritika depoetizovaného rozumu

Jan Stern/#5/2010
recenze čísla/různé

došlo

#5/2010
došlo/různé

Vyměňte lid!

Jakub Polák/#5/2010
esej/různé

V obležené pevnosti

Filip Pospíšil/#5/2010
rozhovor/různé

Eskalátor

Je chvályhodné, že se v kulturní rubrice Respektu občas objeví také článek o něčem okrajovějším a experimentálnějším než jen o předvídatelných kinopremiérách, nových CD a knihách či všeobecně anoncovaných výstavách a koncertech. Nicméně článek Zahraj to Digi Lenky Morávkové ze sedmého čísla letošního roku ukazuje, že snaha referovat o nových médiích na berlínském festivalu Transmediale se zde zvrhává do plebejského úšklebku nad něčím tak snobským, čemu běžný smrtelník nerozumí a především rozumět nepotřebuje. Už úvodní odstavec jasně dává najevo, že autorka slova jako „koncept“ či jména jako Baudrillard, Flusser a Virilio nejenom nezná, ale považuje je za jasný „elitářský terén“. Dílům na festivalu pak očividně nerozumí a po přečtení článku

Co všechno člověka odbourá ráno na stanici Vltava? Obyčejně to bývá operní hlídka Vladimíra Čecha (tu ovšem nelze nezbožňovat), tentokrát mě ale někde mezi Zábrodím a Horními Rybníky málem smetl do závěje rozhovor Ivany Myškové s Pavlem Mandysem o novinkách v soutěži Magnesia Litera. Nejvtipnější není koneckonců to, jak PM kazí hru, sotva začala, když nám předčasně prozradí výsledek: moc rádi bychom, aby nám to celé vyhrála naše „mainstreamová“ česká próza; jak bezelstně se tu operuje s pojmem „běžný čtenář“, jak lehounce tu vzduchem létají oscarové filiace včetně Akademie čili „širokého sboru hlasujících“ (věřím, že v jeho řadách nebudou chybět, jak je v kraji zvykem, majitelé, ředitelé,

Co všechno člověka odbourá ráno na stanici Vltava? Obyčejně to bývá operní hlídka Vladimíra Čecha (tu ovšem nelze nezbožňovat), tentokrát mě ale někde mezi Zábrodím a Horními Rybníky málem smetl do závěje rozhovor Ivany Myškové s Pavlem Mandysem o novinkách v soutěži Magnesia Litera. Nejvtipnější není koneckonců to, jak PM kazí hru, sotva začala, když nám předčasně prozradí výsledek: moc rádi bychom, aby nám to celé vyhrála naše „mainstreamová“ česká próza; jak bezelstně se tu operuje s pojmem „běžný čtenář“, jak lehounce tu vzduchem létají oscarové filiace včetně Akademie čili „širokého sboru hlasujících“ (věřím, že v jeho řadách nebudou chybět, jak je v kraji zvykem, majitelé, ředitelé,