close search

literatura

Aby se o knihách mluvilo

Jiří G. Růžička/#3/2011
literatura

Dinosauři a experimentátoři

Jovanka Šotolová/#3/2011
literatura

Vůle přežít

#3/2011
literatura

Pro Antonína Sovu

Yveta Shanfeldová/#3/2011
báseň čísla/literatura

knihy

#3/2011
literatura

odjinud

František Knopp/#3/2011
literatura

Jak dělat časopis a nenudit

Pavel Kořínek/#3/2011
literatura/projekce

Ze země tlustých žurnálů

Alena Machoninová/#3/2011
literatura

Love Spam – polotovary

Misss Esther Bello,Mery Miss/#3/2011
literatura

divadlo

Jen smrt, ticho a dvacetileté oči

Jana Bohutínská/#3/2011
divadlo

film

Trýznivé cykly

Jan Kolář/#3/2011
film

Hříčky kultury v sitcomech – filmový zápisník

Antonín Tesař/#3/2011
film

Absurdita bez opozic

Tomáš Stejskal/#3/2011
film

umění

Dar

Dora Dutková/#3/2011
galerie/umění

Art’s Birthday 1963–2011 – galerka

Gívan Belá/#3/2011
umění

Dům umění v Brně stoletý

Lenka Dolanová/#3/2011
umění

Umělci, kteří nezapomněli na květiny

Hana Fadingerová/#3/2011
umění

In flagranti

Josef Moucha/#3/2011
umění

hudba

Nuberg 2010

Wanda Dobrovská/#3/2011
hudba

Sám sobě instalatérem – hudební zápisník

Karel Veselý/#3/2011
hudba

filmy/hudba

#3/2011
hudba

Objevy Alfreda Šnitkeho

Vítězslav Mikeš/#3/2011
hudba

společnost

Monokulturou mysli je supermarket

Kateřina Havránková,Vanda Jarošová,Václav Wortner/#3/2011
společnost

Čas pro čtvrtou cestu?

Jan Stern/#3/2011
komentář/společnost

par avion

Ondřej Soukup/#3/2011
média/společnost

napětí

Filip Pospíšil/#3/2011
odpor/společnost

Kam se poděl generál?

Yakov M. Rabkin/#3/2011
společnost

Veřejná služba mezi povoláním a posláním – veřejné osvětlení

Petr Fischer/#3/2011
společnost

Žena se samostatnou vůlí

Iva Mrázková/#3/2011
společnost

Maďarsko-slovenský útok

Karel Hvížďala/#3/2011
média/společnost

Vláda a její nevládky

Filip Pospíšil/#3/2011
odpor/společnost

různé

Autorita spisovatele není v politické odvaze

Petr Andreas/#3/2011
rozhovor/různé

Hledání před Hledáním

Matěj Metelec/#3/2011
recenze čísla/různé

Móda a individualismus dnes

Marta Martinová/#3/2011
esej/různé

artefakty

#3/2011
kultura/různé

došlo

#3/2011
došlo/různé

Milostný deník Elsy Aids

Elsa Aids/#3/2011
poesie/různé

Eskalátor

Rozpaky z Cen české filmové kritiky udílených v půlce ledna už trefně shrnul Kamil Fila na Aktuálně.cz. Jeho text je z velké části úvahou nad tím, čím by Ceny mohly či měly být, aby získaly alespoň nějaký smysl. V současné podobě nejvíc připomínají výměnu mezi moderátorem a jedním z hostů vyhlašujících výsledky na slavnostním udílecím večeru, kde uvaděč na důvtipnou otázku „Co vy si vlastně vůbec myslíte o cenách?“ dostal odpověď: „Já myslím, že každá cena je vždycky dobrá.“ První ročník se sice připravoval poměrně ve spěchu, přesto se zatím nezdá, že by jeho pořadatelé vůbec usilovali o něco jako alternativu, resp. ve vývoji celé ankety zatím nelze

Po jednání ministra zdravotnictví Leoše Hegera a šéfa lékařských odborářů Martina Engela se 28. ledna zdálo, jako by byl hrozící kolaps českého zdravotnictví zažehnán. Ministr totiž lékařům, kteří se připojili k iniciativě Děkujeme, odcházíme a podali v nemocnicích výpovědi, nabídl 2 miliardy korun. Se zdravotními pojišťovnami totiž dohodl, že zruší 10 tisíc akutních lůžek, a tak získá dokonce miliard pět. Ve třech základních požadavcích lékařů, tedy nápravě systému postgraduálního vzdělávání, zvýšení základních platů a zrušení úhradové vyhlášky tak obě strany sporu dosáhly kompromisu. Jenže z 13 důvodů exodu, kterými se lékaři oháněli, jich především ke škodě pacientů i širší veřejnosti ještě většina zůstává. Kvůli personálnímu nedostatku, špatné organizaci

Zatímco někteří komentátoři hledají v kauzách Drobil a Bárta paralelu v tom, že by měl Bárta stejně jako Drobil odstoupit, nevšimli si, jak se tentokrát politikům podařilo média přesvědčit, o čem mají psát. Politici přesvědčili média o tom, že v případu Bárta jde především o chlapské „čestné slovo“. To, že starosta Dalibor Mlejnský nechával sledovat své konkurenty ze stejné strany, a to dokonce za peníze daňových poplatníků, se vytratilo kamsi do pozadí. Mlejnský tak dál vykonává svůj pochybný starostovský mandát, zatímco majitel detektivní agentury, která přijala pochybnou (ale kdo ví, jak moc neobvyklou) zakázku, je považován za padoucha. A to ani ne kvůli tomu, že tuto zakázku přijal, ale