close search

literatura

AL AZIF

Aleš Čermák/#22/2018
beletrie/literatura

Možnosti Baziliška – antikvární redukce

Jakub Vaníček/#22/2018
literatura

Maličkosti mění svět

Mnichovská groteska Erica Vuillarda

Míla Janišová/#22/2018
literatura

Činy, jež je třeba strpět

Chvála pasivity jako přijetí těla

Ondřej Černý/#22/2018
literatura

Ďábel v detailu

Nová sbírka Ewalda Murrera

Martin Lukáš/#22/2018
literatura

O rodičích pana Krbce – literární zápisník

Pavel Kořínek/#22/2018
literatura

Po velkém pádu

Kniha o roli spisovatelů ve východní Evropě

Michal Špína/#22/2018
literatura

***

Jošida Rjúsui/#22/2018
báseň čísla/literatura

divadlo

Miřenka v Pragovce a v New Yorku

Symbiotický knižní debut a inscenace o umění jako diagnóze

Nina Vangeli/#22/2018
divadlo

film

Homo faber na YouTube

Vilém Flusser, krajinná ekologie a seriál Primitive Technology

Miloš Vojtěchovský/#22/2018
film

Dýchající obrazy

Filmové plavby Jonase Mekase

Jan Kolář/#22/2018
film

Bytí ponechané sobě napospas

Nudící se aristokraté ve filmech Alberta Serry

Antonín Tesař/#22/2018
film

umění

Zuzanna Czebatul

APART/#22/2018
galerie/umění

Oživování komunitního cítění

Současná kultura na Vysočině

Lenka Dolanová/#22/2018
umění

Od aury k atraktivitě

Digitální muzeum v digitální době

Jaroslav Michna/#22/2018
umění

hudba

Design zážitků

Martin Blažíček/#22/2018
hudba

Tvrdá hudba je málo queer

Jan Klamm/#22/2018
hudba

společnost

napětí

Lukáš Rychetský/#22/2018
odpor/společnost

Just do it!

Jak Colin Kaepernick prodal svou revoltu

Vojtěch Ondráček/#22/2018
odpor/společnost

Návrat elitismu

Teorie zvýhodněných a zbytku společnosti

Ondřej Lánský/#22/2018
společnost

Doba škrtů skončila

Sociální demokraté a Podemos uzavřeli dohodu

Jakub Horňáček/#22/2018
společnost

Googlování jako odpor

O záměrné pasivitě v práci

Pavel Šplíchal/#22/2018
společnost

par avion

Z německého tisku vybral Martin Teplý

Martin Teplý/#22/2018
společnost/zahraničí

Konfrontační kultura

Americká policie proti fyzicky i mentálně postiženým

Lukáš Pokorný/#22/2018
společnost/zahraničí

O pasivite a právach

Ľubica Kobová/#22/2018
komentář/společnost

různé

?Alos: The Chaos Awakening

Anna Silenská/#22/2018
minirecenze/různé

Dumitru Ţepeneag: Probuď se do snu. Oneiristické povídky

Libuše Valentová/#22/2018
minirecenze/různé

minirecenze

#22/2018
minirecenze/různé

Nutkání k výstřelku

S Anttim Salminenem o fosilní energii a neužitečných rituálech

Marta Martinová/#22/2018
rozhovor/různé

Jsem termovangelista a saunitarián

S Jackem Tsonisem o kulturních podobách a funkcích sauny

Marta Martinová/#22/2018
rozhovor/různé

Performeři pasivity

O provokující nečinnosti některých literárních postav

Lucie Koudelková Jesenská/#22/2018
esej/různé

Výlet do města přetvářky

Minisérie Ostré předměty

Tomáš Janáček/#22/2018
recenze čísla/různé

Eskalátor

Mohl to být románek, ale je z toho zase jen glosa do Ádvojky. Ve dveřích mého kupé v rychlíku z Prahy do Krušnohoří se objevila zmatená mladá Němka. Chtěla prý jet jenom do Holešovic, ale nějak nezvládla vystoupit, a ptala se, která je příští stanice. To máte smůlu, povídám, vlak staví až v Ústí nad Labem. Zoufale začala hledat Ústí v mapě na mobilu. Nabídl jsem pomoc s šátráním po displeji – a ejhle, na maps.google.de není žádné Ústí, nýbrž Aussig. A okolo něj Teplitz­-Schönau nebo Tetschen­-Bodenbach (název zavedený v roce 1942). Potlačil jsem vzpomínku na výročí Mnichova a už

„Udělal chybu, skočil skok strašně nízko,“ bryskně okomentoval smrt svého koně žokej Josef Bartoš. Devítiletý valach Vicody nejenže na zlověstné překážce Taxisův příkop ukončil svůj život, ale především svému jezdci pokazil šanci vyhrát legendární Velkou pardubickou. Koně aby se začali bát, když si je Bartoš vyhlédne. Před čtyřmi roky tamtéž a pod jeho sedlem ukončila život klisna Zulejka. Světe, div se, i tehdy mohl za pád kůň: „Dostala strach ze skoku, chtěla zastavit,“ komentoval to tehdy Bartoš. Jezdci v sedle a s bičem v ruce ale nakládají koňům dost i bez smrtelných pádů. Studie univerzitních vědců v Melbourne zjistila, že

Dobrá zpráva je, že většina současných kauz plnících přední stránky novin nebude za dvacet let nikoho zajímat. Špatná zpráva je úplně stejná. Budeme totiž řešit mnohem horší věci. Zpráva mezivládního panelu OSN pro změnu klimatu na začátku října konstatovala, že nám zbývá jen dvanáct let na to, abychom s vynaložením veškerých sil udrželi globální oteplování pod hranicí 1,5 stupně. Pod 1,5 stupně přitom neznamená klid a mír, ale značnou míru obětí a tragických změn. Pokud však bude lidstvo ještě pár let krčit rameny, čekají ho války, populační přesuny a přírodní katastrofy nepoznaných rozměrů. A pokud budeme váhat ještě o chvíli

Strip