close search

literatura

Namáhavost řeči – básnická redukce

Martin Lukáš/#12/2022
literatura

Ohyzdnost nacpaná do očí

K čemu je na světě Francisco Goya

Blanka Činátlová/#12/2022
literatura

Transmediální guláš

Když se literatura mění v automat na peníze

Matouš Hrdina/#12/2022
literatura

Papíry za vězení

Torzo díla básníka Rudolfa Altschula

Miloslav Caňko/#12/2022
literatura

Ziggy Hvězdný prach – literární zápisník

Petr A. Bílek/#12/2022
literatura

Pesimismem proti melancholii

Walter Benjamin a problém černé žluči

Martin Ritter/#12/2022
literatura

Píseň o svárovské stávce

#12/2022
báseň čísla/literatura

divadlo

Hlas, který nešlo umlčet

Scénický projekt Spis / Růžena Vacková není jen dokumentem

Marcela Magdová/#12/2022
divadlo

film

Hvězdy ballroomu v televizi

Voguing reality show Legendary

Jan Bodnár/#12/2022
film

Kapří Vánoce a tekuté písky

Jak je na tom studentská animovaná tvorba?

Tomáš Stejskal/#12/2022
film

umění

Tünde Mézes: Template

Hynek Alt/#12/2022
galerie/umění

Umění na baterky

Kinetismus v přehlcené Kunsthalle

Matěj Strnad/#12/2022
umění

hudba

Radost nezná hranic

K ruské hudební kontrakultuře devadesátých let

Olga Pavlova/#12/2022
hudba

společnost

Potřebujeme aktivní klimatickou melancholii? – ultimátum

Radek Kubala/#12/2022
odpor/společnost

Líp už nebude?

Nad knihou Padáme i na tvou hlavu

Lukáš Rychetský/#12/2022
odpor/společnost

Nebýt součástí pořádků

Levice, která si zakázala myslet revoluci, nemá o čem mluvit

Milena Bartlová/#12/2022
společnost

Zklamaná naděje bloudí kolem

Filosofie utopie v postutopické době podle Ernsta Blocha

Jakub Ort/#12/2022
společnost

Volím obojí

Porážka, melancholie a otázka organizace

Dan Swain/#12/2022
společnost

Cestování časem

Levicová melancholie bez mučedníků

Joseph Grim Feinberg/#12/2022
společnost

Dialog, který neexistoval

Západní marxismus a antikolonialismus

Enzo Traverso/#12/2022
společnost

Svět, ve kterém se nic neděje

Saša Uhlová/#12/2022
komentář/společnost

různé

Digitální blízkost

Kristina Láníková/#12/2022
minirecenze/různé

Rachel Carsonová: Tiché jaro

Klára Soukupová/#12/2022
minirecenze/různé

Rammstein: Zeit

Billy Shake jr./#12/2022
minirecenze/různé

Martin Ryšavý: Tundra a smrt

Anna Stejskalová/#12/2022
minirecenze/různé

minirecenze

#12/2022
minirecenze/různé

Pod dotekem karabáče

Česká anarchistická poezie

#12/2022
poesie/různé

Melancholie spojená s reflexí

S Enzem Traversem o paralyzované levici a novém modu civilizace

Jakub Horňáček/#12/2022
rozhovor/různé

Žít v troskách budoucnosti

Tři zdroje a tři součásti levicové nostalgie

Ondřej Slačálek/#12/2022
esej/různé

Strach, hnus i naděje

O roli emocí v proměnách města

Alžběta Medková,Jakub Černý/#12/2022
různé/veřejný prostor

Ženy (bez) útěchy

Komiksové vyprávění válečné sexuální otrokyně

Jiří G. Růžička/#12/2022
recenze čísla/různé

Eskalátor

O klimatických konferencích Organizace spojených národů se občas říká, že jde o „navoněné zdechliny“ a že jsou spíše mediální vitrínou, kde je každé malé rozhodnutí k odvrácení ekologické katastrofy vykoupeno obrovskými kompromisy a nesplněnými sliby. Může ale být i hůře. V květnu se v Abidžanu uskutečnila konference orgánu spojených národů UNCCD, jenž řeší problém sucha a nedostatku vody. Jde o jeden z nejzávažnějších a nejděsivějších dopadů klimatických změn. Podle odhadů UNCCD by do roku 2050 mohly mít až tři čtvrtiny světové populace podstatné problémy se zásobováním vodou, pokud se neučiní potřebná opatření. Nejhorší dopady se očekávají v Africe, Indii a

Příští rok v září by se Týdeník Rozhlas dožil stých narozenin. To je mezi tištěnými periodiky úctyhodné výročí. Slavit se však nebude. Český rozhlas se rozhodl vydávání téměř ze dne na den zaříznout – k 30. červnu týdeník z ekonomických důvodů končí. A nemůže za to nikdo jiný než zrádný vir a válka na Ukrajině. Kupodivu se o tomto kroku nedozvíme z úvodníku, ale z oznámení na čtvrté straně, které nikomu nestálo za to ani podepsat. A není divu, protože jde o pořádný blábol. Píše se tu, že se časopis „potýká s nedostatečným prodejem na volném trhu“. To se však

Kyselá kritika superboháčů! Tak okomentoval francouzský deník Le Monde vítězný snímek 75. ročníku filmového festivalu v Cannes Trojúhelník smutku Rubena Östlunda. Švédský režisér, jenž si pro Zlatou palmu došel za posledních pět let už podruhé, se nebál na Azurovém pobřeží představit výsměch zahleděnosti a pokrytectví těch nejbohatších. Jak trefné právě na jihu Francie! Samotná přehlídka v Cannes je totiž dlouhodobě kritizována pro plýtvání penězi. „Je Cannes před Cannes a je Cannes po Cannes,“ komentují místní nejslavnější filmový festival světa, který se ale koná bez nich. Na projekce se mnohdy dostanou jen „vyvolení“ – profesionálové nebo novináři. Festival je přehlídkou luxusu,

Strip