Ve svých nových básních Vít Kremlička vzpomíná, pláče, ale i vyřvává bujarý nápěv do krajiny. V povídce buduje fantastické světy z mýtů a snů, které se neustále proměňují. „Zaměstnání, manželství, to všechno jsou formy sebepronájmu; zjednodušujeme, co má zůstat složité. …