Na změnu klimatu se připravují nejen metropole, ale i menší města a vesnice – jakkoli se o nich v této souvislosti příliš nehovoří. S environmentalistkou Soňou Malou jsme hovořili o tom, jak vypadají adaptační strategie malých obcí a co brání jejich zavádění do praxe. Mluvili jsme také …

Zajištění efektivní, udržitelné a spravedlivé produkce a distribuce potravin je jedním ze zásadních úkolů současného urbanismu. Samosprávy i odborníci vyvíjejí nové společenské modely a technologie, ale navracejí se i k historicky ověřeným metodám.

Praha před časem po vzoru světových velkoměst schválila vlastní klimatický plán. Na místní poměry je v některých ohledech až revoluční – obsahuje mimo jiné radikální snížení emisí, nákup ekologických autobusů nebo masivní výsadbu stromů. Podaří se klimatické závazky prosadit do praxe?

Na Rohanském ostrově má brzy vyrůst mohutná zástavba. Zatímco v zahraničí se stavějí udržitelné a dostupné čtvrti, karlínský příklad ukazuje, že v Praze často vítězí soukromé zájmy.

Plánování udržitelných sídel by mělo reflektovat změny na trhu práce, který se v současnosti s nástupem nových technologií výrazně vyvíjí. Aktuální trendy by pak nemusely vyústit v zástupy prekarizovaných. Stávající situaci lze totiž využít i jako příležitost k vytváření spravedlivějších měst.

Během pandemie covidu­-19 se města vyprázdnila a jejich obyvatelé byli nuceni zažívat je jinak, než byli dosud zvyklí. Omezení pohybu ale může přinášet i pozitiva, pokud nás donutí poodkrýt nové vrstvy tvořící naše okolí.

Konkrétním způsobům, jak zapojit environmentální témata do plánování měst, musí předcházet širší debata o celospolečenských změnách. Základem udržitelnější společnosti i sídel by měla být sociální spravedlnost a zapojení znevýhodněných skupin do rozhodování.

Publikace Petra Vašáta Na jedné lodi se dotýká dvou velkých společenských otázek. Jde v ní v první řadě o bezdomovectví, které je hlavním předmětem autorova bádání. V druhém, spíše nezáměrném plánu pak podněcuje k diskusi o tom, jaká kritéria musí splňovat vědecká studie a k čemu jsou vlastně …

Česko­-slovenský pavilon na nejvýznamnější architektonické a umělecké akci zůstal letos zavřený. Příčinou přitom není jen jeho rekonstrukce. Kvalitní prezentaci české kultury v zahraničí dlouhodobě brzdí nedostatečná finanční a politická podpora i malý zájem veřejnosti.

Ironie aneb sebekritická neprůhlednost postmoderní architektury Emmanuela Petita je zásadní text věnující se postmodernismu, který u nás stále zůstává spíše nedoceněný. Ačkoli v češtině kniha oficiálně vyšla již v roce 2018, do běžné distribuce se dostala až poměrně nedávno.