Zdálo se mi, žes umřel
Dnes se mi zdálo, žes umřel / a s koncem tvého života skončil i můj. // Oddechla jsem si, / ulevilo se mi, / když jsem se probudila: / „Ještě žijeme!“ / Ale na tvou otázku, / co dělám, jaksi nedovedu / odpovědět. Občas píšu / tyhle básně.
Smutek po severu
Rodák z hlavního města sudetské župy Reichenbergu vybral z archivu torzo básnického cyklu rozpracovaného kolem roku 2000 a upraveného v roce 2026 pro tuto příležitost, v němž původně mělo být všech deset hlavních měst okresů bývalého Severočeského kraje. V Jarešových básních se potkávají vzpomínky s historkami a momentkami z cest.
Ztuhlá krajina
Ve svých nových básních Radek Fridrich vypisuje magické rady ze smolných knih a zároveň oživuje dávné osudy obyvatel Sudet, s okamžiky radostnými i děsivými: „Bohužel dcera při porodu vykrvácela / a aby toho nebylo málo, / ta moje se za rok žalem oběsila v lese.“
Deleuze vynalézá háčkování
Luz píše queer poezii, ve které se vztahy prolínají s přeskupováním identit a potlačené obsahy se vynořují s radostnou vervou. Když dojde na „vyjmenovaná slova po D“, nejsou to jen „deníky“, ale také „dick“ a „deleuze“. Vysvětlení by mohlo znít: „hodně trans holek programuje a to je něco jako pletení nebo tkalcovský stroj“.
Rozevláté gesto – Naléhavé dopisy
„Básník je muž / který měl být ženou / a který to zmršil – / já to nezmršila,“ píše se v básnickém cyklu Mellanie Kašjak. Modřiny v podkolenních jamkách a vosk v pupíku se v něm střídají s otázkami sexuální identity, burzy se pletou s buznami, příruční jsoucna s příručním topením.
Písně radostných obětí
Z českého a slovenského autorského folkloru
