close search

literatura

Gesamtkunstwerk Pláteník

Jan Bělíček/#15/2011
literatura

knihy

#15/2011
literatura

Generál aktuálních témat

Tomáš Glanc/#15/2011
literatura

Jak šašek zachránil galaxii

Pavel Kořínek/#15/2011
literatura

odjinud

František Knopp/#15/2011
literatura

Dát výraz vlastní fascinaci

Miloslav Caňko/#15/2011
koncert/literatura

Konstantin Komardin – Mistr tří světadílů

#15/2011
komiks/literatura

100200, 300000

Vít Kremlička/#15/2011
báseň čísla/literatura

divadlo

PQ málem po zadku

Jana Bohutínská/#15/2011
divadlo

Intimní spektákly Pražského Quadriennale

Veronika Štefanová/#15/2011
divadlo

O hraní a rozhraní

Ivana Rumanová/#15/2011
divadlo

film

Jíst se musí

Tomáš Stejskal/#15/2011
film

Přesilová hra

Anna Vondřichová/#15/2011
film

Filmové letáky z arabských revolucí – filmový zápisník

David Čeněk/#15/2011
film

umění

Signora Růžena Zátková

Michala Frank Barnová/#15/2011
umění

Čo je Boris Groys – galerka

Fedor Blaščák/#15/2011
umění

hudba

Zvukové nebe nad letní Vídní

Jozef Cseres/#15/2011
hudba

Radar pod hudební hladinou

Jana Beránková/#15/2011
hudba

Sounds Like Shit – hudební zápisník

Tomáš Vtípil/#15/2011
hudba

filmy/hudba

#15/2011
hudba

společnost

Generální se poroučí

Filip Pospíšil/#15/2011
média/společnost

Pozadu, ale s jistotou

Lukáš Rychetský/#15/2011
komentář/společnost

Dialog, který se neuskutečnil

Jan Kubíček/#15/2011
společnost

Za vaši a naši důstojnost

Filip Pospíšil/#15/2011
společnost

par avion

Ondřej Soukup/#15/2011
média/společnost

napětí

Filip Pospíšil/#15/2011
jiné/odpor/společnost

Vláda paradoxu

Tereza Stejskalová/#15/2011
společnost

Inkluze podle Dobeše

Filip Pospíšil/#15/2011
odpor/společnost

různé

Občané!

Dmitrij Prigov/#15/2011
poesie/různé

Jsem ještě insider?

Tomáš Glanc/#15/2011
rozhovor/různé

došlo

#15/2011
došlo/různé

Všední boj na život a na smrt

Zuzana Augustová/#15/2011
recenze čísla/různé

artefakty

#15/2011
kultura/různé

Umění a peníze

Boris Groys/#15/2011
esej/různé

Eskalátor

Slovenský Festival Pohoda má nejlepší hudební dramaturgii ve střední Evropě, ale i nejlepší organizaci. Na letišti u Trenčína vzniká na několik dní nové město se vším všudy. Vedle stanového městečka a stovek toitoiek jsou tu sprchy, obchod s potravinami, dětský koutek, kino, bankomat, pouťové atrakce, stolní fotbálky, kulečník, stolní tenis, kavárny, restaurace, výčepy, salon s masážemi či kursy jógy. Před dvěma lety tu pod zhrouceným stanem za bouřky zemřeli tři lidé, proto nyní organizátoři kladou obrovský důraz na bezpečnost. Skvělý nápad byl zákaz prodeje tvrdého alkoholu. Kromě nezbytných vyhazovačů tu bylo kolem 600 dobrovolníků, kteří dohlíželi na pořádek i na zdraví účastníků. U každého pódia se zdarma

Začalo to úplně náhodou: v jedné kapele se sešli dva kluci a jedna holka, jejichž hlavním pojítkem byl dojemně bezútěšný vzhled, záliba v nevkusném oblékání a nedostatek hudebního talentu. Koupili si synťák, jaký si shodou okolností pořídily dvě další kapely s podobnou anamnézou. Obestřeli se temnou atmosférou a z neschopnosti vytvořili nejprve neurčitou strategii a posléze přitažlivý styl. Na blozích se šířily jejich špinavé nahrávky a stále víc adolescentů si kupovalo stejný synťák a pracovalo na špatném vzhledu. Pak někdo vyslovil spojení witch house a z tepla pokojíků se začali nořit další a další (jako by je někde vyráběli v sériích) a všichni toužili v tom chladném domě bydlet. Ti, co to rozpoutali, byli na rozdíl

Karlovarský festival se prezentuje jako festival pro „baťůžkáře“ i áčková soutěž. Dvojlomnost je to paradoxní – tolik citovaní „baťůžkáři“ čekají od pěti hodin ráno na lístky, a mnohdy nedostanou nic. Bezpečnostní služby (zejména blíží­-li se k červenému koberci černá limuzína) se k nim chovají přezíravě a už tak zběsilé čekání ve frontách jim nesmyslně komplikují. Jenže obraz „audience-friendly“ festivalu je třeba držet, takže proč před premiérou snímku Laurentia ve velkém sále Thermalu nevtipkovat o počasí a nedonutit publikum, aby na kameru zatleskalo ve stoje – ne však tvůrcům díla, ale vítězce Wimbledonu? Podobně trapný byl i výstup Jiřího Bartošky, jenž uvedl nový film nikoli režiséra Akiho Kaurismäkiho, nýbrž herce Johna