close search

literatura

Jsem spíš klokan než býk

Pavel Kořínek/#25/2011
literatura

( )

Petr Maděra/#25/2011
báseň čísla/literatura

knihy

#25/2011
diskuze/literatura

odjinud

František Knopp/#25/2011
literatura

Ztracen v nádherných ruinách

Jan Štolba/#25/2011
literatura

Verba movent, exempla trahunt. A voli také – literární zápisník

Petr A. Bílek/#25/2011
literatura

Istanbulské noci nemají konce

Matěj Metelec/#25/2011
literatura

Jedině s Kubánkou

Michal Špína/#25/2011
literatura

divadlo

Ela, Hela a stop

Václav Havel/#25/2011
divadlo

Brněnský syndrom

Martin Bernátek/#25/2011
divadlo

Jsme tanečníci v divoké řece

Jana Bohutínská/#25/2011
divadlo

Přefestivalizováno

Jana Bohutínská/#25/2011
divadlo

film

Kritika sociálního autismu

Michal Procházka/#25/2011
film

Šiřitelé filmového umění

David Čeněk/#25/2011
film

Smysl filmových festivalů

Antonín Tesař/#25/2011
film

Festivalové škatulky a záměry

Jiří Flígl/#25/2011
film

umění

Rumunsko, Dunaj

Vincenc Lichnovský/#25/2011
galerie/umění

Chuj v řiti ruské mafie

Lenka Kukurová/#25/2011
umění

hudba

filmy/hudba

#25/2011
hudba

Mým úkolem je probouzet lidi

Pavel Klusák/#25/2011
hudba

Pomocná škola (work in progress) – hudební zápisník

Maxim Horovic/#25/2011
hudba

Na cestě ke krystalizaci významu

Petr Haas/#25/2011
hudba

společnost

Festivalizace protestu

Filip Pospíšil/#25/2011
odpor/společnost

par avion

Anna Zádrapová/#25/2011
média/společnost

Facebook a zmenšující se svět

Filip Pospíšil/#25/2011
média/společnost

Lidi z Půdy

Boris Múdry/#25/2011
společnost

Adventní přípitek

Martin Škabraha/#25/2011
jiné/komentář/společnost

Práva těch, co nemají žádná práva

Pavel Bartošek/#25/2011
společnost

napětí

Filip Pospíšil/#25/2011
odpor/společnost

Nutkává obrana premiérova sebevědomí – veřejné osvětlení

Petr Fischer/#25/2011
společnost

Abdikace ducha

Michal Janata/#25/2011
společnost

různé

Opatrně hlídat tradici

Miroslava Janičatová,Radovan Šoba,F. Ř. Jemnický/#25/2011
poesie/různé

Jak uvést do chodu peklo

Lukáš Jiřička/#25/2011
rozhovor/různé

artefakty

#25/2011
kultura/různé

Portréty kreslené zevnitř

Michal Topor/#25/2011
recenze čísla/různé

Nástroje pozornosti

Tomas Tranströmer/#25/2011
poesie/různé

Čínské kladívko

Jan Štolba/#25/2011
esej/různé

došlo

#25/2011
došlo/různé

Eskalátor

Zatímco byla 24. listopadu během jednání pražského zastupitelstva pozornost médií i politiků soustředěna na vyvrcholení elegantního politického tahu TOP 09 a části pražské ODS, který vzal vítr z plachet starým praktikům z ODS a ČSSD, událo se ještě něco pozoruhodného. V napjaté situaci si na místo přišly desítky obyvatel Spořilova stěžovat na hluk a zplodiny z dopravy a aliance pražských nevládek duchem nepřítomným zastupitelům přednesla a přezpívala navrhovaných Šest kroků k otevřenějšímu magistrátu. Sympatický výraz občanského uvědomění, který připomínal, že bez ohledu na sestavu politického vedení lidé budou hájit své oprávněné zájmy. Zastupitelé ODS a ČSSD je za to odměnili hodinovou pauzou na jednání klubů a média vše přešla mlčením.

Při cíleném zkoumání exekučních praktik a psychologie věřitelů, dopravců a nájemců jsem došel k následujícím závěrům: úkon soudní exekuce majetku svým původem nejspíše vzešel z doby mezopotámských despocií či ještě dřívějších krutovlád z povodí řek Indu a Ganges – anebo snad z čínské říše starověké. Státní despota­-krutovládce vydělával na bídě svých poddaných, udržoval jejich finanční a majetkovou závislost na monopolu moci způsobem, jenž jim zamezoval dosíci alespoň relativního blahobytu. Stát užívá exekuci zřejmě k vylepšování svého rozpočtu. Přitom však u starozákonních Židů, Keltů, Slávů i ostatních pronárodů se dluhy po lhůtě odpouštěly. Zde vidíme zkaženost současnosti – namísto aby umořena byla pohledávka, umořen jest pohledávaný! Státní moc vždy zabavuje nejprve majetek, a potom paměť

Konkurs na nového provozovatele Divadla Komedie vyhrál soubor Company.cz, který od roku 2004 působí ve Strašnickém divadle. Z Komedie odchází Pražské komorní divadlo, lidé, kteří Česko dlouhodobě vymaňují ze „zaprděnosti" a zapisují na mezinárodní divadelní mapu. Company.cz režisérky Evy Bergerové znám okrajově; co jsem viděla, mě nepřesvědčilo, že zrovna oni budou schopni navázat na práci Pražského komorního divadla, k níž se hlásí. Kolem rozhodnutí magistrátní komise, jež nového provozovatele vybírala, se v divadelních kruzích strhl poprask a vzedmula se vlna nesouhlasu. Projekt Company.cz, s nímž se soubor do konkursu přihlásil, je spíš nudný než slibný. Ale pokud mají na Komedii odvahu, ať si natlučou pusu, říkám si.