close search

literatura

Ve zlaté kleci pivnic

Básník a revolucionář Roque Dalton

Michal Zourek/#7/2018
literatura

Smířlivou knihu nikdy nenapíšu

S Horaciem Castellanosem Moyou o psaní uprostřed zvěrstev

Michal Špína/#7/2018
literatura

Cestou do zásvětí, vol. I

Nad Začátkem eposu Michala Jareše

Martin Lukáš/#7/2018
literatura

Za mrazů čas se smršťuje – literární zápisník

Jakub Vaníček/#7/2018
literatura

Na periferii světa

Otázky nad knihou Skoncovat s Eddym B.

Jakub Horňáček/#7/2018
literatura

Konec kampaně – idyot dýchá

S.d.Ch./#7/2018
literatura

xxx

Jan Frolík/#7/2018
báseň čísla/literatura

divadlo

Nebude líp

Jiří G. Růžička/#7/2018
divadlo

Imprese – tikoty a doteky

Nina Vangeli/#7/2018
divadlo

film

Cesta do pravěku 2.0

Jarmila Křenková/#7/2018
film

Střepy středoškolských životů

Antonín Tesař/#7/2018
film

Přežijí jen divoši

Kruté světy S. Craiga Zahlera

Jarmila Křenková/#7/2018
film

umění

The Last Word

Ateliér intermédií Pavla Sterce

Martin Vrba,Petra Hlaváčková/#7/2018
umění

Forenzní architektura

APART/#7/2018
galerie/umění

Angažovaná forenzní věda

Architektura jako nástroj politického odporu

Martin Vrba/#7/2018
architektura/umění

hudba

Potřebujeme čerstvá těla

Hardcore, násilí a El Salvador

Lukáš Pokorný/#7/2018
hudba

Ďáblova hudba

Bluesový mýtus mezi akademickým bádáním a turismem

Martin Mejzr/#7/2018
hudba

společnost

napětí

Lukáš Rychetský/#7/2018
odpor/společnost

Copak to už není válka?

Násilí v militarizovaném Hondurasu

František Kalenda/#7/2018
odpor/společnost

Ani spása, ani deprese

Naslouchat Generaci Z

Matouš Hrdina/#7/2018
společnost

Buď vlastenec, zabij kněze

Dějiny brutalizace salvadorské politiky

Radek Buben/#7/2018
společnost

Za práva chudých

Padesát let teologie osvobození a Jon Sobrino

Jiří Silný/#7/2018
společnost

par avion

Z arabského tisku vybral Jan Kondrys

Jan Kondrys/#7/2018
společnost/zahraničí

Nálepka terorista

Poslední dějství případu Tarnac

Jakub Horňáček/#7/2018
společnost/zahraničí

Úvaha po jednom teambuildingu

Ľubica Kobová/#7/2018
komentář/společnost

různé

Wojciech Tochman: Jako bys jedla kámen

Vojtěch Ondráček/#7/2018
minirecenze/různé

Johana Lomová, Jindřich Vybíral (eds.): Umění a revoluce. MB LX

Daniela Křižanová/#7/2018
minirecenze/různé

minirecenze

#7/2018
minirecenze/různé

Hospoda a jiná místa

Roque Dalton/#7/2018
poesie/různé

Jak čelit automatizaci práce?

S Ottou Lehtem o finském experimentu s nepodmíněným příjmem

Tomáš Uhnák/#7/2018
rozhovor/různé

Spiritualita antiimperialismu

Jak čelit z pozice křesťanské víry globální mocnosti?

Jon Sobrino/#7/2018
esej/různé

Náš tatíček Husák

Biografie posledního komunistického prezidenta

Václav Rameš/#7/2018
recenze čísla/různé

Eskalátor

V časopisu Týden k mému jménu přidali přídomek „exotická žena“. „Jak vlastně korektně popsat, že nejsi bílá?“ zeptala se mne kamarádka. Kolik je ale situací, v nichž je to vůbec potřeba zmiňovat? Nebo jsem příliš úzkoprsá? Když se mám sejít s někým neznámým, vysvětlím, že sedím v rohu a mám na sobě červené šaty. Kdybych zmínila barvu kůže, asi by mne našel snáz. Částečně se tomu vyhýbám, protože nevím, jaká slova použít. Mulatka má pro mne negativní zabarvení, je to výraz, který má pravděpodobně původ ve španělském slově mula – křížence osla a kobyly. Pak tu máme slovo míšenka –

Zavedeme dílny, vrátíme do osnov práci na pozemcích, znělo českým éterem v posledních týdnech. O něco tišším tónem pak zaznívalo, že to je přece hloupost, protože ruční práce, vaření nebo okopávání rostlinek je možné ve školách provozovat už teď, a dokonce je to podle rámcových výukových plánů (osnovy už jsou spíš archaismus) žádoucí. Co tedy dětem brání pěstovat si jahody a štrikovat svetry? S největší pravděpodobností je to nedostatek financí na zřízení nějaké rozumně vybavené dílny či rekultivaci školního pozemku do podoby zahrádky. Kromě toho chybějí i kantoři, kteří by takové předměty mohli vést. A podobné je to s mediální

Skupina farmářů z Broumovska podala žalobu na stát kvůli škodám, které jim způsobují vlci, a to zejména lovem ovcí. Stát podle nich ochranou tohoto predátora navíc snížil bezpečnost občanů a řešením má být odstřel vlků. Ano, zdejší chovatelé mají skutečně od roku 2015 s vlky (a možná také s toulavými psy) vážný problém. Byli zvyklí svá stáda nechávat pást i bez ohradníků, často dokonce na cizích pozemcích. Po návratu plaché šelmy však většina chovatelů začala ochranu stád řešit, jen někteří je nechali dál vlkům napospas. Opravdu je chyba vlků, že prostřený stůl využili jako doplněk stravy k obvyklé zvěřině? Vlky

Strip