close search

literatura

Svoboda pragmatiků

Petr Andreas/#25/2016
literatura

Jak prokouknout fatu morganu?

Anna Stejskalová/#25/2016
literatura

Jak se člověk mění v hmyz

Dominik Melichar/#25/2016
literatura

Aktuální, a přitom tak obecné – literární zápisník

Pavel Kořínek/#25/2016
literatura

Zima v Praze

Kateřina Sušková/#25/2016
báseň čísla/literatura

Cenzura dusila i škvár a kýč

Petr Andreas/#25/2016
literatura

divadlo

Čičvákovo očarenie

Dáša Čiripová/#25/2016
divadlo

film

Vychutnávání diverzity

Ondřej Pavlík/#25/2016
film

Zábrany české nové vlny

Antonín Tesař/#25/2016
film

umění

Standard – architektonický zápisník

Helena Doudová/#25/2016
umění

Návrat k subjektivitě a intuici

Tereza Jindrová/#25/2016
umění

J&T&SNP

Ivana Rumanová/#25/2016
umění

Autopsia

Autopsia/#25/2016
galerie/umění

hudba

Domlouvat se je zbytečné

Václav Adam/#25/2016
hudba

Je zapomínání podmínkou popu?

Jan Sůsa/#25/2016
hudba

společnost

napětí

Lukáš Rychetský/#25/2016
odpor/společnost

Castro na konci dějin – vykřičník

Martin Hekrdla/#25/2016
společnost

Most přes minulost

Václav Rameš/#25/2016
společnost

Levice a její komploty

Jakub Horňáček/#25/2016
společnost

par avion

Anna Zádrapová/#25/2016
společnost/zahraničí

Bude Francie následovat USA?

Sára Drahokoupil Vidímová/#25/2016
společnost/zahraničí

Ti, co nesou břímě

Martina Faltýnová/#25/2016
odpor/společnost

Teodicea systému

Lukáš Rychetský,Ondřej Slačálek/#25/2016
komentář/společnost

Chemtrails – konec jedné konspirace

Jiří Malík/#25/2016
společnost

různé

minirecenze

#25/2016
minirecenze/různé

Útěcha z konspirace

Lukáš Likavčan/#25/2016
esej/různé

Ještě není pozdě

Matěj Metelec/#25/2016
recenze čísla/různé

Nakrmit kámen

Bronka Nowicka/#25/2016
poesie/různé

Pravda je podivnější než fikce

Jakub Horňáček/#25/2016
rozhovor/různé

Eskalátor

Obsese politickou korektností k antisystémovým stranám i politikům tak nějak patří. Právě ji je potřeba zrušit a mluvit o věcech tak, jak jsou, nejlépe se zapojením selského rozumu. Co však výraz politická korektnost skutečně znamená? V češtině pro něj máme pěkné synonymum: slušnost. Ta dnes musela ustoupit pojmům jako národní zájem nebo tradice. Je považována za nadstandard, za něco, co si třeba jednou zase budeme moct dovolit, až vybojujeme všechny ty bitvy o zachování vlastní existence s kulturami, které jsou na neslušnosti přímo postavené. Jedinou zbraní, jak s neslušnými zatočit, je tedy odhodit slušnost vlastní. Zkusme si to ale nejdřív vyzkoušet v malém: v kruhu rodiny, přátel, kolegů z práce, spolužáků.

Na cigaretové krabičky se už i u nás dostaly sugestivní fotografie možných následků kouření. V době, kdy jsme z výchovy dětí na oficiál­ní rovině de facto vymýtili negativní motivaci, sami se jí častujeme. Princip předběžné opatrnosti začíná nabývat obludných rozměrů a podob. Požadujme proto příplatek za rizikové zaměstnání pro všechny trafikanty, kteří výmluvným krabičkám musejí být vystaveni. Symboly nesporně promlouvají, a tím jednají. Vždyť kdo by obklopen vší tou rakovinou nakonec sám neochuravěl? Snad ten, kdo se snaží být zdráv v nemocné společnosti? Je to ještě možné? Sugesce je věc přemocná a o schopnosti mysli vytvářet realitu už ví své i kvantová fyzika. Při nastolené důslednosti požadujme též následující: Vše,

Obsese politickou korektností k antisystémovým stranám i politikům tak nějak patří. Právě ji je potřeba zrušit a mluvit o věcech tak, jak jsou, nejlépe se zapojením selského rozumu. Co však výraz politická korektnost skutečně znamená? V češtině pro něj máme pěkné synonymum: slušnost. Ta dnes musela ustoupit pojmům jako národní zájem nebo tradice. Je považována za nadstandard, za něco, co si třeba jednou zase budeme moct dovolit, až vybojujeme všechny ty bitvy o zachování vlastní existence s kulturami, které jsou na neslušnosti přímo postavené. Jedinou zbraní, jak s neslušnými zatočit, je tedy odhodit slušnost vlastní. Zkusme si to ale nejdřív vyzkoušet v malém: v kruhu rodiny, přátel, kolegů z práce, spolužáků.