close search

literatura

Matrjoška

Marta Dzido/#22/2023
beletrie/literatura

Vtáčatá možno prežijú

Matky, deti a smrť v najnovšej slovenskej literatúre

Tímea Zvoláneková/#22/2023
literatura

Vzor otisknutý v mase

Zrcadlová těla matek a dcer

Kateřina Bártková/#22/2023
literatura

Sežrat své dítě a zemřít

Mateřství v dobách sovětské okupace

Valentýna Žišková/#22/2023
literatura

Potřeba kontroly

Ženské stárnutí a nedůvěra ve čtenáře v románu Těla

Hana Blažková/#22/2023
literatura

Žízeň po kráse

Pokus o malé laudatio na Jana Šulce

Jiří Zizler/#22/2023
literatura

Koma a podzimní komiksový primetime – literární zápisník

Pavel Kořínek/#22/2023
literatura

Selhání selekce

Klára Soukupová/#22/2023
literatura

Mezi vědou a Šeherezádou

Adam Tomáš/#22/2023
literatura

Ticho – na mezi

Matouš Jaluška/#22/2023
literatura

Star glow

Valentýna Janů,Marie Lukáčová/#22/2023
báseň čísla/literatura

divadlo

Nepodbízivá oslava života

Další Taušovo zkoumání možností divadelního jazyka

Martin Pleštil/#22/2023
divadlo

film

Jako fernet v lahvi od piva

Martin Pleštil/#22/2023
film

Hrst emancipace a špetka zločinu

Martin Mišúr/#22/2023
film

Když Pinochet kouše, saje, rdousí

Pokleslost a politika ve filmu Hrabě

Petra Chaloupková/#22/2023
film

umění

Anežka Mauerová: Ze série Vlasy na kluka, ráno a slepice

Sláva Sobotovičová/#22/2023
galerie/umění

Benátská laboratoř budoucnosti

Bienále architektury jako prostor pro ty, kteří nebyli slyšet

Ondřej Balada/#22/2023
umění

hudba

Puzzy riot

Feminismus a fenomén brazilského zadku v tvorbě zpěvačky Anitty

Karolina Válová/#22/2023
hudba

Roboti jdou do nebe

Klubová melancholie Jamese Blakea

Jan Bárta/#22/2023
hudba

společnost

Auta svobodu nedávají, ale berou – ultimátum

Matouš Hrdina/#22/2023
společnost

Území strachu

Otcovství, maskulinita a limity péče

Matěj Metelec/#22/2023
společnost

O lidech na obou stranách války

Nad knihou Odnes můj žal

Alena Machoninová/#22/2023
společnost

par avion

Z německého tisku vybral Martin Teplý

Martin Teplý/#22/2023
společnost

Není cesty zpět

Polská revoluce důstojnosti

Rudolf Vévoda/#22/2023
společnost

Polské tango

Volební den v městě paneláků a těžních věží

Michal Špína/#22/2023
reportáž/společnost

Prázdnota svátku 28. října

Jakub Rákosník/#22/2023
komentář/společnost

různé

Icecoldbishop: Generational Curse

Jiří G. Růžička/#22/2023
minirecenze/různé

Christopher Marlowe: Edvard II.

Štěpán Truhlařík/#22/2023
minirecenze/různé

Other Edges of the World

David Bláha/#22/2023
minirecenze/různé

Fér hra

Tomáš Stejskal/#22/2023
minirecenze/různé

Amin Maalouf: Zbloudění

Matěj Metelec/#22/2023
minirecenze/různé

Jiří Goldschmíd: Vzpomínky (1925–2002)

Vít Kremlička/#22/2023
minirecenze/různé

Silvia Moreno­-Garciová: Mexická gotika

Eduard Štěpař/#22/2023
minirecenze/různé

Ondřej Štindl: Tolik popela

Karel Kouba/#22/2023
minirecenze/různé

Copak lze zrušit rodinu?

Nad radikálním manifestem Sophie Lewis

Marta Martinová/#22/2023
recenze čísla/různé

Hodně číst a trochu psát

S Mirou Marcinów o matrofobii, smíchu a prázdných místech

Blanka Činátlová/#22/2023
rozhovor/různé

Kuchyň je osamělé místo

Zúčastněná pozorování mateřství

Blanka Činátlová/#22/2023
esej/různé

Eskalátor

Až do zrůdného teroristického útoku Hamásu na Izrael nebylo zřejmé, že v Česku je tolik odborníků na a izrael­sko­-palestinský konflikt. Přinejmenším na sociálních sítích se mohlo zdát, že dějiny Státu Izrael stejně jako arabistiku sajeme spolu s mateřským mlékem. Vlastně by bylo pěkné vidět zrovna u Čechů takové zaujetí a solidaritu, kdyby zároveň neplatilo, že Izraelci či Palestinci nám slouží hlavně jako projekční plátno našich domácích kulturních válek. Vehemence, s níž se řada z nás verbálně bije za jednu ze stran dlouhotrvajícího konfliktu, který nikdy nebyl černobílý, prozrazuje, že spíše než o vzdálené lidské životy nám jde o vlastní zviditelnění:

Při nedávné stávce učitelů a učitelek z humanitních fakult za vyšší platy mě napadlo, jestli nebereme celou otázku nízkých mezd za špatný konec. Když perspektivu otočíme, můžeme konstatovat, že problém nepředstavují nedostatečné příjmy, ale skutečnost, že vysokoškolští pedagogové a pedagožky pocházejí z příliš nuzných poměrů. Pokud by byli dostatečně hmotně zajištěni, mohli by se vyhnout nekonečnému shánění grantů a jejich zaměstnání by se znovu stalo tím, čím vždy mělo být – posláním. Nakonec ještě před sto lety existovaly v našem školství pozice nehonorovaných docentů, kteří učili zadarmo. Skoro to vypadá, že podobným směrem uvažuje i současná vláda. Jako by tradiční

Ani Pipi Dlouhá punčocha, ani Hobit, ani Malý princ nebo Medvídek Pú – nejlepší dětskou knihou historie se v letošní anketě BBC stalo dílo Tam, kde žijí divočiny amerického spisovatele a ilustrátora Maurice Sendaka, od jehož prvního vydání uplynulo šedesát let. Vypráví příběh o zlobivém Maxovi, kterého maminka pošle spát bez večeře a jehož pokoj se záhy promění v prales; malý nezbedník pak vyplouvá na dalekou cestu a stává se králem všech příšer a divých tvorů. Ačkoli u nás Sendakovo vyprávění není příliš známé, jde o jednu z nejpopulárnějších dětských knih vůbec, ověnčenou nespočtem cen a právem považovanou za kultovní.

Strip