close search

literatura

Schůzky v baru Memories

Karafiátová revoluce a román Nezapomenutelní Lídii Jorge

Karolina Válová/#21/2024
literatura

Fikce nás mohou zachránit

Narušovaná pozorování Emmy Kausc

Olga Pavlova/#21/2024
literatura

Domov v příběhu

Orbis urbis Catherine Ébert­-Zeminové

Jiří Zizler/#21/2024
literatura

Už se stalo – na mezi

Matouš Jaluška/#21/2024
literatura

Pohraniční pásma poezie

Východoevropská perspektiva na výstavě Poezie & performance

Michal Špína/#21/2024
literatura

Kam zmizejí kupy mrtvol?

Jan Hostáň/#21/2024
báseň čísla/literatura

divadlo

Nejde jen o kulisy

S Rachel Hann o scénografii, která utváří realitu

Anna Chrtková/#21/2024
divadlo

film

Smrt, která nesluší

Zničující standardy krásy v satirickém hororu Substance

Jan Bodnár/#21/2024
film

V zajetí, nebo v bezpečí Netflixu? – filmový zápisník

Tomáš Stejskal/#21/2024
film

Ve znamení roku 1968

Lidé a dějiny v českém porevolučním filmu

Martin Pleštil/#21/2024
film

umění

Karolína Mikesková: Leptothrix discophora

Edith Jeřábková/#21/2024
galerie/umění

Mezi osobní a kolektivní pamětí

O umění druhé generace české a slovenské vietnamské komunity

Lenka Štěpánková/#21/2024
umění

hudba

Nejodpornější pop na světě

Cesta do temnoty v podání The Body

Judita Císařová/#21/2024
hudba

Litanie o loutce strachu

Vymítání vnitřního fašisty podle Charlieho Lookera

Jan Starý/#21/2024
hudba

společnost

Hybridní vliv – ultimátum

Radek Kubala/#21/2024
společnost

Boj o voľný čas

Proti práci, ktorá sa nikdy nekončí

Ľubica Kobová/#21/2024
společnost

Proroctví postfašismu

Varování G. M. Tamáse před ztrátou univerzalismu

Ondřej Slačálek/#21/2024
společnost

Problémy s pamětí

Postfašistické kořeny Giorgii Meloni

Otmar Sojka/#21/2024
společnost

Dědictví Zlatého úsvitu

Od neonacismu k dominanci krajní pravice

Konstantinos Tsivos/#21/2024
společnost

To je taky fašismus

Perspektiva korpusové lingvistiky

Hana Dufková/#21/2024
společnost

Krajní pravice fašismus nepotřebuje

Rozhovor s politologem a historikem Rogerem Griffinem

Matěj Metelec/#21/2024
rozhovor/společnost

Magor 80

Jan Štolba/#21/2024
komentář/společnost

Mezinárodní porozumění v kýblu

Tereza Stöckelová/#21/2024
komentář/společnost

různé

We Are Winter’s Blue and Radiant Children: No More Apocalypse Father

Viktor Palák/#21/2024
minirecenze/různé

Esther Bol: Máma

Olga Pavlova/#21/2024
minirecenze/různé

Milota Havránková: Modrá strecha

David Bláha/#21/2024
minirecenze/různé

Vlci

Tomáš Stejskal/#21/2024
minirecenze/různé

Ivan Diviš, Rio Preisner: Skála se sesouvá do bořeliska

Matěj Metelec/#21/2024
minirecenze/různé

Brent Anderson, Kevin O’Neill, Matt Wagner: Batman. Tváře a další příběhy

Jiří G. Růžička/#21/2024
minirecenze/různé

Jiří Sivok (ed.): Smečka

Eduard Štěpař/#21/2024
minirecenze/různé

Mircea Cărtărescu: Melanchólia

Igor Mikušiak/#21/2024
minirecenze/různé

Až nastane lepší fašismus

Alžběta Stančáková/#21/2024
poesie/různé

Za ryze nacionální stát

Český fašismus v evropském kontextu

Jakub Drábik/#21/2024
esej/různé

Eskalátor

Začátkem září přinesla francouzská média nové zprávy o sexuálním predátorství Abbého Pierra, katolického kněze, který donedávna platil za lidumila, ba přímo světce. Za druhé světové války spolupracoval s odbojem, převáděl Židy přes Alpy do Švýcarska, v roce 1945 se stal poslancem a na konci čtyřicátých let založil první Emmaüs, útočiště, kam se mohli uchýlit lidé bez domova. Když v Paříži v roce 1954 udeřily smrtící mrazy, rozpoutal vlnu solidarity a výrazně se tak zasloužil o pomoc lidem na ulici. Později se síť lokálních charitativních komunit rozšířila do celého světa. Abbé Pierre byl nenápadný, ale charismatický muž – obdiv k němu

Když nás napadlo zpestřit si poslední zářijovou sobotu výstupem na Říp, musel jsem se té shodě okolností usmát. Obvykle si „Dne české státnosti“ všímám jen kvůli zavřeným obchodům, a najednou je z víkendové procházky vlastenecký čin! Nicméně bájný vrch, povědomý z Mánesových, Mařákových a Alšových obrazů a také z jízd po dálnici D8, jsme nikdy dřív nenavštívili a mimo to nás vábila placatá podřipská krajina. V rádiu popisovali slavnostní převoz svatováclavské lebky do Staré Boleslavi, a tak jsem usoudil, že čeští nacionalisté toužící po středověkých rituálech už mají o zábavu postaráno v jiné části Polabí. Nakonec i sám pohled na

U voleb jsem byl naposled v roce 2014. V té době jsem už byl otrávený neustálým poměřováním „menšího zla“, ale nakonec jsem v eurovolbách pomohl zvolit Jana Kellera. Díky stranám jako Syriza či Podemos se zdálo, že levici v Evropě svítá naděje, a možná i to mě přimělo porušit zásadu pasivního odporu k zastupitelské demokracii. A výsledek? Nikdy dřív jsem po volbách tolik nelitoval. Zařekl jsem se, že stejnou chybu už neudělám. A ejhle – v roce 2024, necelé dva týdny po krajských volbách, otevřeně říkám: kdyby byly parlamentní volby dnes, šel bych hodit hlas Pirátům. Čistě ze soucitu. A

Strip