Adventní ruch spolu s mocným puchem punče ženou z náměstí do galerií. V Arcidiecézním muzeu v Olomouci je výstava „Neklidem k Bohu. Náboženské umění v Čechách a na Moravě 1870–1914“. V Městské knihovně v Praze přehlídka „Křičte ústa! Předpoklady expresionismu“. V Obecním domě pak soirée „V barvách chorobných. Idea dekadence a umění v českých zemích 1880–1914“. Něco ty výstavy evokují. Viděli jsme v posledních letech retrospektivy a monografie Váchala, Drtikola, Zrzavého, Konůpka ad.; známe Urbanovy stati v Umělci na téma penis, vagína, anus v dějinách umění, Karáskovu sbírku a další drobky z konce století, ale přesto, nebo právě proto, leží tu ladem jedno veliké téma: české umění satanismu, novopohanství a démonie fin de siècle. Vedle buřičů literární moderny jej reprezentují
