close search

literatura

Obrazový doprovod – na mezi

Matouš Jaluška/#23/2018
literatura

Mezi legitimizací a subverzí

Podoby a možnosti literárního aktivismu

Martin Puskely/#23/2018
literatura

Poezie je okraj s velkým O

S Josefem Strakou o organizaci literárního života

Tomáš Čada/#23/2018
literatura

Květy nekromantského zla

Dekadentní fantastika Clarka Ashtona Smitha

Antonín Tesař/#23/2018
literatura

Obyčejná zpráva o letošním Tabooku – literární zápisník

Jakub Vaníček/#23/2018
literatura

Nářek nad úbytkem čtenářů nestačí

S Grzegorzem Jankowiczem o aktivismu v literárním poli

Michal Špína/#23/2018
literatura

Technicolor apocalipse

Kamila Janiak/#23/2018
báseň čísla/literatura

divadlo

Bloudění v Handkeho stopách

Drezírování lidské masy v režii Miroslava Bambuška

Ondřej Škrabal/#23/2018
divadlo

film

Prohnilý klér

Martin Svoboda/#23/2018
film

Vzpoury frustrátů

Michal Böhm/#23/2018
film

Odemčený svět v České radosti

Nové domácí dokumenty na MFDF Ji.hlava

Antonín Tesař/#23/2018
film

umění

Bari Raklori

Emília Rigová/#23/2018
galerie/umění

Většinu života žijeme v transu

S Mattem Mullicanem o performanci a sebehypnóze

Eva Koťátková,Edith Jeřábková/#23/2018
umění

hudba

Kvlt nemusí být cool – hudební zápisník

Štěpán Šanda/#23/2018
hudba

Nikdy jsme nepřijali poptimismus

S Johnem Doranem o desetiletí hudebního serveru The Quietus

Miloš Hroch,Karel Veselý/#23/2018
hudba

společnost

napětí

Lukáš Rychetský/#23/2018
odpor/společnost

Ende Gelände

Přímá akce jako lék na environmentální úzkost

Jakub Ort/#23/2018
odpor/společnost

Mimo proudy

Stále provokující Jan Tesař

Vojtěch Čurda/#23/2018
společnost

Made in USA

Politická korektnost ve Francii

Alan Beguivin/#23/2018
společnost

par avion

Z ruských médií vybral Ondřej Soukup

Ondřej Soukup/#23/2018
společnost/zahraničí

Zabít dvě mouchy jednou ranou

S Markem Čejkou o Saúdské Arábii a Erdoğanově Turecku

Lukáš Rychetský/#23/2018
společnost/zahraničí

Konspirační teorie pánů profesorů

Ondřej Slačálek/#23/2018
komentář/společnost

různé

Václav Janoščík: Nespavost

Martin Vrba/#23/2018
minirecenze/různé

Michal Kašpárek: Hry bez hranic

Eva Marková/#23/2018
minirecenze/různé

minirecenze

#23/2018
minirecenze/různé

Kdesi, někdo

Bastian Schneider/#23/2018
poesie/různé

Jinotaje z reaktoru

Tom Bresemann/#23/2018
poesie/různé

Vzdorovat nekulturní politice

S Tomem Bresemannem o literárním aktivismu a sebeorganizování

Ondřej Buddeus/#23/2018
rozhovor/různé

Protest proti poezii

Poznámky ze křtu básnické sbírky Roye Chickyho Arada

Yosefa Raz/#23/2018
esej/různé

Jak se píše zázrak

Druhý román Michaela Chabona

Lukáš Rychetský/#23/2018
recenze čísla/různé

Eskalátor

„Jste ještě moc mladá na to, abyste tomu rozuměla,“ lehce mě šokoval německý architekt Hans Kollhoff, když jsme spolu nedávno natáčeli rozhovor. Otázka byla jednoduchá: „Kritizujete modernistickou výstavbu, co ale říkáte tomu, že lidem se na sídlištích žije dobře?“ Kollhoff svou odpověď jistě nemyslel nijak zle, předvedl ale přezíravost pro řadu architektů typickou. Při debatách o sídlištích se to ukazuje ještě víc než jindy. I přes částečnou rehabilitaci paneláků si mnozí architekti neustále stýskají nad nešťastnými architektonickými experimenty a nevyhovujícím urbanismem, který zcela popřel tradiční blokovou zástavbu. Homo sapiens byl totiž stvořen k tomu žít v městských blocích, a obyvatelům

Nedávno jsem na Facebooku začal sledovat skupinu Čechija UA. Na sociálních sítích je to pravděpodobně největší komunita Ukrajinců pracujících v České republice – v současnosti má přes 46 tisíc členů. Většinu statusů zde tvoří pracovní nabídky, ovšem trochu jiné než ty, na které jsme zvyklí. Největším lákadlem je vysoký počet pracovních hodin. Za hodinu se platí 90, 100 nebo nanejvýš 110 korun, cestou k výdělku je tedy především vytrvalost v práci. Výjimkou nejsou poptávky po zaměstnancích schopných odpracovat více než 300 hodin měsíčně, ačkoli ty už přece jen mezi eventuál­ními zájemci vyvolávají pochybnosti o lidských možnostech. Zbytek příspěvků umožňuje sledovat

Po akci Čisté ruce, která vynesla do sedla Silvia Berlusconiho, a ištvanovskošlachtovském tažení, které otevřelo cestu k moci Andreji Babišovi, to vypadá, že různé kampaně proti korupci a za moralizaci veřejného života zatím nepřinesly demokraciím nic dobrého. Zatím poslední epizoda této černé knihy se píše v Brazílii. Tamní hon na korupci fakticky zničil demokratickou levici a otevřel dveře fašizující pravici. Tu vedle soudců a policie podporuje i tamní velký kapitál. Za cílené mediální úniky informací poškozující Stranu pracujících dostane vedoucí justičního tažení Sergio Moro ve vládě nového prezidenta Jaira Bolsonara post ministra justice a boje proti kriminalitě. Sám Bolsonaro zastává