close search

literatura

Zrazená autonomie – básnická redukce

Martin Lukáš/#20/2019
literatura

„Myslím na Vás vždy a stále“

Dopisy Milady Součkové

Josef Hrdlička/#20/2019
literatura

Slova vzhůru

Namáhavé sny a čnějící žal španělských básníků

Matouš Jaluška/#20/2019
literatura

Bez nároku na dokonalost

Nad novou sbírkou Petra Hrušky

Martin Lukáš/#20/2019
literatura

Patolízalové melancholii zahánějí – literární zápisník

Petr A. Bílek/#20/2019
literatura

Verš a vězení

Život a dílo Jana Zahradníčka v dvousvazkovém opusu

Lukáš Prokop/#20/2019
literatura

Ukolébavka

Josef Šprut Lang/#20/2019
báseň čísla/literatura

divadlo

Mastičkáři z Québeku

Letošní vrchol novocirkusového festivalu

Nina Vangeli/#20/2019
divadlo

film

Odvaha pohnout Zemí

Antonín Tesař/#20/2019
film

Láska k filmu a k bundě

Martin Mišúr/#20/2019
film

umění

Adrian Kiss

Core.Pan/#20/2019
galerie/umění

Obávaný „ženský element“

O (ne)rovnosti umělkyň a umělců v Bauhausu

Kateřina Smejkalová/#20/2019
umění

Jak spolu chceme žít?

Ozvěny Bauhausu v současném Výmaru

Klára Peloušková/#20/2019
umění

Střet ředitelů

Gropius kontra Meyer: dvě koncepce Bauhausu

Milan Kreuzzieger/#20/2019
umění

hudba

Kam nás zvuk zavede

Varhanní experimenty Ellen Arkbro a Kali Malone

Miloš Hroch/#20/2019
hudba

společnost

Česká krajina porobená – ultimátum

Jiří Malík/#20/2019
odpor/společnost

Víc škody než užitku

Ohrožené lesy v rukách Senátu

Jan Skalík/#20/2019
odpor/společnost

Bauhaus v politickém sevření

Rozhovor s Benjaminem Immanuelem Hoffem

Martin Vrba/#20/2019
společnost

Destruktivní expanze podle Bolsonara

Rozklad systému ochrany přírody v Brazílii

Ondřej Dušek/#20/2019
společnost

par avion

Z německých médií vybral Martin Teplý

Martin Teplý/#20/2019
společnost/zahraničí

Poslední šance

Italské řešení vnitropolitické krize

Jakub Horňáček/#20/2019
společnost/zahraničí

Od Bauhausu k Hornbachu

Milena Bartlová/#20/2019
komentář/společnost

různé

James Welch: Smrt Jima Loneyho

Vojtěch Ondráček/#20/2019
minirecenze/různé

Jennifer Ackerman: Genialita ptáků

Marie Iljašenko/#20/2019
minirecenze/různé

minirecenze

#20/2019
minirecenze/různé

Sociální karaoke

Elsa Aids/#20/2019
poesie/různé

Dědictví si nelze idealizovat

S Maxem Welchem Guerrou o historickém odkazu Bauhausu

Alžběta Medková/#20/2019
rozhovor/různé

Nejistota je východiskem tvorby

S Matyášem Dlabem o potřebnosti avantgardy a decentralizace

Marta Martinová/#20/2019
rozhovor/různé

Design tvoří společnost

Proč dnes nepotřebujeme Bauhaus?

Friedrich Von Borries/#20/2019
esej/různé

Špatný (anti)komunista

Druhý svazek pamětí Arthura Koestlera

Lukáš Rychetský/#20/2019
recenze čísla/různé

Eskalátor

Zvýšení daně z nemovitosti v Praze vyvolalo obvyklé reakce, především z pravicového ideo­vého křídla. Daň z nemovitosti (ostatně jako většina dalších daní) je prý nemorální sama o sobě a pak také hrozí, že to, co se vybere, se „prožere“. Nemorální je údajně proto, že nabyvatel nemovitosti byl již několikrát zdaněn, tak proč by měl platit ještě za to, co si za své peníze pořídil? Odpověď je jednoduchá: protože svůj majetek chce vlastník zhodnocovat a daň z nemovitosti je jedinou daní, která v případě Prahy plyne přímo do rozpočtu městské části. Ta za ni pak platí služby občanům – školy, kulturu

Před sto padesáti roky vytvořil první kalkulačku třídního zařazení jistý Karl Marx. Čtenář tehdy musel přelouskat přes tisíc stran, aby zjistil, že třídy jsou jen dvě, kapitalisté a proletariát. Záleželo na jediném – zda vlastníte výrobní prostředky, nebo ne. Současníci bažící po pochopení své sociální reality mohou díky výzkumu Českého rozhlasu zjistit, kam patří, daleko snadněji – stačí zodpovědět šestadvacet krátkých otázek. Autoři projektu Česká společnost po třiceti letech našli tříd rovnou šest, a tak v posledních dnech proletáři na sociálních sítích houfně lamentují nad svou „nastupující kosmopolitností“ (kapitálů mají na rozdávání, jen toho majetku zatím nějak moc nenastřádali) či

Uhlí se v Evropě spaluje stále v hojném množství, ale se sociální prestiží uhlobaronů už to není, jak bývalo. Dobrým příkladem je Daniel Křetínský a jeho strastiplná pouť vysokou společností. Nákup fotbalové Sparty, postup známý v prostředí ruských oligarchů, mu moc neprospěl – výkony klubu jsou nevalné. Učenlivý Dan tak přestoupil na strategii jiného uhlobarona, jistého Bakaly, a začal kupovat média. Za pomoci bankéře Matthieua Pigasse vstoupil do akciové struktury skupiny Le Monde. Sny o ovládnutí nejprestižnějšího francouzského deníku však během pouhého roku vzaly za své. Redaktoři a zástupci zaměstnanců několikrát vystoupili proti novému akcionáři a podobně se zachovali i

Strip