close search

literatura

Z obleženého Kábulu až k osvobození Kliniky – jednou budem dál

Roman Rops­-Tůma/#4/2019
literatura

Láska k příběhům

Debut Sarah Perryové

Anna Stejskalová/#4/2019
literatura

Vrtkavý a neurčitý svět

Putování krajinou japonských akvarelů

Míla Janišová/#4/2019
literatura

Váha člověka

Básnická inventura Kamila Boušky

Martin Lukáš/#4/2019
literatura

Andaluská štěňata – literární zápisník

Jan Štolba/#4/2019
literatura

Zvýznamňování banality

Marta Martinová/#4/2019
literatura

Slepá skvrna ruské revoluce

Jan Bělíček/#4/2019
literatura

*

Cornelia Hülmbauer/#4/2019
báseň čísla/literatura

film

Velké nesnáze v Hollywoodu

Kurt Russell ve filmech Johna Carpentera

Anna Krejčířová/#4/2019
film

Jezdci chapadlovité apokalypsy

John Carpenter a Howard Philips Lovecraft

Jiří Blažek/#4/2019
film

Mělo to být varování

Kontrakultura a ideologie v akčních filmech Johna Carpentera

Kamil Fila/#4/2019
film

Věčný návrat Michaela Myerse

Carpenterův Halloween včera a dnes

Jarmila Křenková/#4/2019
film

Střepy mistra hororu

John Carpenter současnýma očima

Antonín Tesař/#4/2019
film

umění

Bez názvu

Core.Pan/#4/2019
galerie/umění

Revoluce s flitry

Protest jako estetická zkušenost

Lýdia Grešáková/#4/2019
umění

hudba

Zase ty carpenterovské smyčky

Syntezátorová hudba Johna Carpentera

Miloš Hroch/#4/2019
hudba

společnost

Narodili sa do krízy – ultimátum

Laura Kovácsová/#4/2019
odpor/společnost

Glyfosát v Česku nekončí

Indikátor agroklientelismu ministra Tomana

Miroslav Šuta/#4/2019
odpor/společnost

Velkolepá ruina Buzludža

Bulharská zřícenina jedné ideologie

Tereza Reichelová/#4/2019
společnost

Jak být dnes antikapitalistou?

Závěť sociologa Erika Olina Wrighta

Vojtěch Ondráček/#4/2019
společnost

Jak je ti, Rakousko? Ouzko!

Rozpad monarchie a vznik Československa

Václav Rameš/#4/2019
společnost

par avion

Ze španělskojazyčného tisku vybral Radek Buben

Radek Buben/#4/2019
společnost/zahraničí

Hlas republikánského lidu?

Červené šátky pokulhávají za žlutými vestami

Jakub Horňáček/#4/2019
společnost/zahraničí

Levice musí

Lukáš Rychetský/#4/2019
komentář/společnost

různé

Žena na válečné stezce

Antonín Tesař/#4/2019
minirecenze/různé

Paul La Farge: Noční oceán

Karel Kouba/#4/2019
minirecenze/různé

minirecenze

#4/2019
minirecenze/různé

V řeči ještěrek a hadů

Kamil Bouška/#4/2019
poesie/různé

Čekají nás nové avantgardy

S Kamilem Bouškou o literátštině a čtení poezie

Martin Lukáš/#4/2019
rozhovor/různé

Montáž jako obraz světa

Revoluční poetiky Isaaka Babela a Borise Pilňaka

Miroslav Olšovský/#4/2019
esej/různé

Evropská občanská válka

Do pekel a zpět Iana Kershawa

Jakub Rákosník/#4/2019
recenze čísla/různé

Eskalátor

Když koncem loňského roku BIS upozornila na to, že výuce dějepisu na českých školách vládne sovětský výklad moderních dějin, vyvolalo to mohutný ohlas. Nechme stranou, jestli se má ministr školství Robert Plaga scházet s BIS a jestli má BIS dostatečně kompetentní pracovníky na to, aby posuzovala úroveň vzdělávání na českých školách. Na celé kauze mě zaujala jiná věc: začalo se velmi otevřeně mluvit o tom, jak se v českých školách vzdělává. Zopakujme to nejdůležitější. Čeští učitelé mají ze zákona velmi volnou ruku v tom, co budou učit a kdy to budou se žáky probírat, a české učebnice dějepisu (alespoň ty

Je to pořád dokola. Jedinečná poválečná stavba má tu smůlu, že stojí na pěkném pozemku, takže je nahrazena uniformním skleníkem. Nejnovější obětí je hradecký hotel Černigov. Pokud jste si mysleli, že se hotel bourá proto, aby místo něj stálo něco jiného než hotel, tak jste developerské myšlení vůbec nepochopili. Kulturní genocida ale neprobíhá jen u nás, k smrti byl v těchto dnech odsouzen slavný londýnský Welbeck Street Car Park s ikonickou fasádou z kosočtverců. I jeho nahradí luxusní hotel v ciglerovském „penta­stylu“. Peklo, chtělo by se napsat, ale peklo je aspoň zábavné, což se o současném korporátním designu říct nedá.

Z primátora Mostu Jana Paparegy (ProMOST) se stala mediální celebrita. Není to proto, že by se městu, ve kterém vykonává svůj mandát, nějak extrémně dařilo. Není to ani kvůli politickým názorům, ani kvůli inspirativnímu vedení úřadu, a pozor, není to ani kvůli skandálům. Jan Paparega se nyní v médiích objevuje proto, že v „jeho městě“ nafilmovali televizní seriál. Možnost pozitivně zviditelnit sebe, případně i místo vykonávání funkce se jen tak nějakému severočeskému politikovi nenaskytne. V těchto v podstatě milých rozhovorech Paparega pravidelně opakuje fráze. O kladném vlivu negativní reklamy, o tom, že město skýtá i jiná lákadla než ta, která