Na přelomu tisíciletí vznikla řada volných adaptací her slavného alžbětinského dramatika. A velká část z nich patří do žánru teen komedií. Ty nejpovedenější stojí na jemných posunech či vyjednáváních s předlohou a nacházejí emancipační přesah pro mileniální mládež.

Dílo Johna Hughese z osmdesátých let svým empatickým přístupem k dospívajícím a outsiderům inspirovalo nejen nezávislé režiséry následující generace, ale i řadu dnešních tvůrců snímků pro mládež. S vlivným autorem se dodnes poměřují všichni, kdo mají v žánru teen komedií větší ambice.

Americký nezávislý snímek Fremont původem íránského filmaře Babaka Jalaliho se po soutěžním festivalovém uvedení v Sundance a Karlových Varech, kde získal cenu za režii, dostává do běžné distribuce. Přináší křehký odraz každodenního života, intimity i touhy po změně, která nikdy nepřijde sama …

Jak žít v chaosu a brutalitě, jež jsme sami nastolili? Francouzská režisérka Claire Denis se v oceňovaném dramatu Hvězdy v poledne vrací k tématu izolace a odloučení, tentokrát v prostředí Střední Ameriky poznamenaném angloamerickým (neo)kolonialismem.

Nové české drama režiséra Pavla Soukupa slibuje napínavou zápletku, autentické prostředí mladých a poučení pro zodpovědný pohyb na internetu. Jako mravokárná lekce ale funguje spíše povrchně a slibný thrillerový námět zase likvidují scenáristické chyby a klišé.

Slavný přírodovědec a popularizátor David Attenborough dramaticky šeptá: „Je to jako ze science fiction.“ A kamera zatím sleduje v detailu mravence, kterému z hlavy roste parazitická houba rodu Cordyceps. Tato scéna z pořadu Planet Earth z roku 2006 inspirovala Bruce Straleyho a …

Hororový debut bratrů Dannyho a Michaela Philippou se po lednové premiéře na festivalu Sundance stal jedním z nejúspěšnějších hororů známého studia A24, které ho koupilo do americké distribuce. Snímek umně spojuje duchařský horor s psychologickým dramatem i výpovědí o generaci Z.

Minulé životy sice vycházejí z klasické romantické zápletky, vyhýbají se však klišé a obejdou se bez teatrálních momentů. Jemný a inteligentní příběh, vyprávěný s pozoruhodnou lehkostí, vypovídá nejen o mezilidských vztazích, ale také o ztrátě spojení s vlastní kulturou.

Japonským letním hitem číslo jedna není ani Barbie, ani Oppenheimer, ale nový film Ha­­jaa Mijazakiho Kimitači wa dó ikiru ka (Jak žiješ?). Studio Ghibli si nicméně nemůže gratulovat, že by v domácích tržbách oba globální blockbustery převálcovalo. Barbie má totiž japonskou premiéru …

Jaké byly první americké urbanistické vize? Proč je neudržitelný koncept předměstí? A jak vypadaly boje o podobu poválečného New Yorku? Tři snímky zkoumající podobu zámořské městské krajiny ukazují, k čemu vedly původní velkolepé architektonické plány.