Následující povídka vznikla v roce 1885, tedy dvanáct let před Draculou Brama Stokera. Pacient ústavu pro choromyslné, „nejkrásnější případ lucidního šílenství“, vypráví svůj příběh řediteli a vězeňskému inspektorovi. Co si počít, když zjistíte, že doma vychováváte malého upíra?

Literární příloha tohoto dvojčísla nemůže být jiná než vampýrská. Vybrali jsme pro vás dvě čerstvé upíří povídky současných amerických autorek a k nim dvě starší od italských spisovatelů. Začínáme dobrodružnou črtou Emilia Salgariho, který koncem 19. století přivedl na svět postavu Sandokana. …

Umělá (ne)inteligence, kterou naprogramoval Samčo, brat dážďoviek, ze sebe chrlí slovenskou vlasteneckou poezii, životní moudra i pornografické povídky. Často si také vymýšlí úplně nová slova. Především ale ukazuje, že kritickým komentářem k současné kultuře může být i strojová parodie.

„Domácnost nevzkvétá,“ konstatuje vypravěčka, která se snaží dostát své roli matky, manželky a hospodyně. Každodennost slovenského venkova příliš podnětů nenabízí a stavba nového domu pro mladou rodinu se povážlivě zvrtne. Otiskujeme vítězný text literární soutěže Poviedka 2021.

Nová povídka Petra Borkovce je poněkud škodolibá. Navzdory očekávání krátké historie jedné lásky se ocitáme v domě, v němž cosi páchne, a necháváme se unášet podivnou atmosférou opilého večera. Kde je vypravěčova milenka? Z čeho vychází sladký pach? A jak by o tom všem napsal Baudelaire?

Jak to asi bude vypadat, až bude mít v roce 2032 básník a spisovatel Ondřej Macl třídní sraz po třiceti letech? Jisté je jediné – naroste mu břicho. Vtipný text o vzpomínání a bilancování oplývá i netušenými existenciálními přesahy: „Možná jsme my všichni stvořeni k něčemu jinému, …

Co má umělecká tvorba společného s užitkovou manuální prací? Tak zní jedna z mnoha otázek, které si v záznamech z téměř čtyřtýdenní instalace výstavy Napříč ve zlínské galerii Kabinet T klade Patrik Pelikán. Forma stavebního deníku mu slouží nejen k dokumentaci pracovních postupů a použitých …

Rozsáhlý televizní rozhovor vedl v roce 1990 s W. G. Sebaldem švýcarský kritik a autor Proustovy biografie Andreas Isenschmid. Společně v něm rekonstruují proces psaní knihy Pocity. Závratě, ve které autor spojuje italské zážitky Stendhalovy, Kafkovy i své vlastní.

V rozhovoru s novinářem Markem Poltronierim z roku 1993 se W. G. Sebald vyjadřuje ke své knize Vystěhovalci a také k poválečným poměrům v Německu. Jeho rodná ves Wertach, kde dnes „jezdí sedláci v bavorácích“, podle něho vkročila z devatenáctého století rovnou do století jednadvacátého.

Proč zůstávalo bombardování německých měst v závěru druhé světové války tak dlouho tabuizováno? „Jedním z hlavních kritérií šoku je, že zpravidla bývá spojen s lagunou amnézie,“ říká W. G. Sebald v rozhovoru, který s ním v roce 1997 vedla Andrea Köhlerová, dlouholetá redaktorka …