close search

literatura

Vstříc krizi kauzality – básnická redukce

Martin Lukáš/#9/2023
literatura

Usmířit řád a dobrodružství

Karel Teige očima Vratislava Effenbergera

Roman Kanda/#9/2023
literatura

Svět z druhé strany

Effenbergerovy Pohlavky pro zvědavé

Martin Lukáš/#9/2023
literatura

Ukradený Jim – literární zápisník

Jakub Sedláček/#9/2023
literatura

Souvislosti absurdity

K dramatické tvorbě Vratislava Effenbergera

Miloslav Caňko/#9/2023
literatura

Sadař

Vratislav Effenberger/#9/2023
báseň čísla/literatura

divadlo

Deprese, skřítci, temné katarze

Pozoruhodné divadelní zprávy z regionů

Martin Macháček/#9/2023
divadlo

film

Kronika absurdních dní

Klusákovo Velké nic

Tomáš Hubáček/#9/2023
film

Jak točit o Ukrajině? – filmový zápisník

Martin Svoboda/#9/2023
film

Odkud roste diktatura

TraumaZone Adama Curtise

Janis Prášil/#9/2023
film

umění

Marie Holá: Desire for Satisfaction

Sláva Sobotovičová/#9/2023
galerie/umění

Dvě stě (tři) let Josefa Mánesa

Tereza Štěpánová/#9/2023
umění

Umělec vypreparovaný z Petra Válka

Petr Tureček/#9/2023
umění

hudba

Z Rusky Ukrajinkou

Politika v apolitické tvorbě Valentiny Goncharovy

Jiří Slabihoudek/#9/2023
hudba

Rap z města trosek

Zakázaný protestsong mosambického dua Gpro Fam

Karolina Válová/#9/2023
hudba

společnost

Zacyklené myšlení – ultimátum

Marta Martinová/#9/2023
odpor/společnost

Obsaďme univerzity!

Boj akademiků za mzdy a demokracii

Tomáš Schejbal/#9/2023
odpor/společnost

Ziny, těla, materiály

Cut & paste v éře postdigitality

Ondřej Sýkora/#9/2023
společnost

Osvícenství nebylo jen jedno

S Danielou Tinkovou o zrodu moderního státu

Matěj Metelec/#9/2023
společnost

par avion

Z německého tisku vybral Martin Teplý

Martin Teplý/#9/2023
společnost/zahraničí

Kdo pracuje, ať nespí

Nová hvězda polské krajní pravice

Jiří Koubek/#9/2023
společnost/zahraničí

Iluze pravicové vlády

Ondřej Slačálek/#9/2023
komentář/společnost

různé

Sunk Heaven: Dreamt Hubris

Ondřej Parus/#9/2023
minirecenze/různé

Ladislav Klíma: Slavná Nemesis

Jiří G. Růžička/#9/2023
minirecenze/různé

Shifted Realities

Anna Crhová/#9/2023
minirecenze/různé

On se bojí

Tomáš Stejskal/#9/2023
minirecenze/různé

Daniela Tinková: Osvícenství v českých zemích I.

Matěj Metelec/#9/2023
minirecenze/různé

Jiří Adamovič, Václav Cílek, Kamil Podroužek: Vlhošť – hora v labyrintu skal

Karel Kouba/#9/2023
minirecenze/různé

Rosa Liksom: Řeka

Vít Kremlička/#9/2023
minirecenze/různé

Tatiana Țîbuleac: Skleněná zahrada

Michal Špína/#9/2023
minirecenze/různé

Smíření s bankovní postmodernou

Chrámy peněz v Česku devadesátých let

Karolína Vojáčková/#9/2023
různé/veřejný prostor

Objektivní humor

Metoda konfrontace reality s absurditou

Vratislav Effenberger/#9/2023
esej/různé

Dveře nejsou zamčené, ani otevřené

S Františkem Dryjem o Vratislavu Effenbergerovi…a revizích surrealismu

Ondřej Slačálek,Lukáš Rychetský/#9/2023
rozhovor/různé

Básník nedomestikované reality

Skutečnost a imaginace v díle Vratislava Effenbergera

Jakub Řehák/#9/2023
esej/různé

Příliš drsná lekce herectví

Nový grafický román Nicka Drnasa

Jan Bárta/#9/2023
recenze čísla/různé

Eskalátor

Vzbuzovat sympatie, ale i provokovat. Tak si představuje svou pozici ve vedení Komunistické strany Francie (PCF) staronový předseda Fabien Roussel. Na 39. kongresu, který se konal začátkem dubna v Marseille, byl zvolen osmdesáti procenty hlasů delegátů a delegátek. Jde o překvapivě vysokou podporu, když vezmeme v úvahu, že Roussel v prvním kole loňských prezidentských voleb získal jen něco málo přes dvě procenta hlasů. Na sjezdu představil spolustraníkům svůj hlavní cíl: sjednotit levici. Mélenchonova Nepoddajná Francie, která v Národním shromáždění diriguje socialisticko­-ekologickou koalici NUPES, se prý už vyčerpala, a třiapadesátiletý politik, jemuž se v médiích přezdívá „Alain Delon francouzských komunistů“, je

Většina tvůrčích osobností stojí o ­pozornost – bylo to tak vždy a platí to dodnes. Petra Hůlová nepředstavuje výjimku, a navíc se k této touze nestydí přiznat. Několik týdnů před vydáním novely Nejvyšší karta se tedy propojila na sociálních sítích s velkou částí české kulturní veřejnosti a začala pravidelně zásobovat své sledující fotografiemi z mládí či kurióz­ními příběhy ze současnosti a také provokovat svými názory na společnost a politiku. V online prostoru podobný přístup funguje dobře: stačí nadhodit kontroverzní téma či vyjádřit názor, který úplně nesouzní s mainstreamem, a o publicitu máte postaráno. Jenže literatura se neřídí stejnými pravidly jako

Francouzský skladatel a zpěvák Serge Gains­bourg mě fascinuje už dlouho – především tím, jak ve své tvorbě dokázal skloubit erotiku s perverzí. Podobně ambivalentní byla i jeho osobnost, oscilující mezi neodolatelným šarmem a zanedbaností vlivem sebedestruktivního způsobu života. Střihový dokument Moje vzpomínky na Serge od hudebníkovy partnerky Jane Birkin je z roku 2011, ale poprvé jsem ho viděl teprve nedávno, když ho uvedla ČT Art. A musím ho označit za skvost. Jde o film sestříhaný z privátních záběrů páru, které britská herečka a zpěvačka natočila na osmičku v průběhu sedmdesátých let. To, co na snímku působí nepřípadně, není samotný obraz,

Strip