close search

literatura

Čtyři uvíznutí – wiesbadenský blog

Jaromír Typlt/#24/2010
beletrie/literatura

odjinud

František Knopp/#24/2010
literatura

Carl Frode Tiller

Carl Frode Tiller/#24/2010
literatura

Slovo, ikona, prostor

Wojciech Kalaga/#24/2010
literatura

Doba

Petr Halmay/#24/2010
báseň čísla/literatura

Černý žralok vypuštěn

Miloslav Caňko/#24/2010
literatura

Okouzlení vlastním výtvorem?

Pavel Kořínek/#24/2010
literatura

Bohatýři, bozi, lidé ve víru slov

Anna Vondřichová/#24/2010
literatura

knihy

#24/2010
literatura

Soubor PRVOUKA – polotovary

Komenium,N. P./#24/2010
literatura

divadlo

Příběh versus trampolína

Kateřina Fojtíková/#24/2010
divadlo

film

Nevyzpytatelný schizo-smích

Tomáš Stejskal/#24/2010
film

Trojrozměrná bouře ve sklenici vody – filmový zápisník

Jindřiška Bláhová/#24/2010
film

Filmáž gest a odkazů

David Čeněk/#24/2010
film

umění

JukeBOX

Lukáš Vodný/#24/2010
galerie/umění

Co zbývá mezi stavbami

Martina Faltýnová/#24/2010
architektura/umění

Alchymista času Erwin Kneihsl

Pavel Vančát/#24/2010
umění

hudba

Awesome Tapes from Africa

Martin Dohnal/#24/2010
hudba

filmy/hudba

#24/2010
hudba

Zpátky na blogy – hudební zápisník

Karel Veselý/#24/2010
hudba

Jiné kanály

Ondřej Klimeš,Jan Klamm/#24/2010
hudba

společnost

Proč právě Romové?

Eric Fassin/#24/2010
společnost

Subkultury mládeže

Felix Xaver/#24/2010
společnost

Bitva o (romské) děti

Filip Pospíšil/#24/2010
odpor/společnost

par avion

Zdeněk Beránek/#24/2010
média/společnost

napětí

Filip Pospíšil/#24/2010
odpor/společnost

Levicová antropologie

Tereza Stöckelová/#24/2010
komentář/společnost

České blogování

Filip Pospíšil/#24/2010
média/společnost

Konec obamovského snu

Štěpán Steiger/#24/2010
společnost

různé

Religiozita není hrb

Petr Andreas/#24/2010
rozhovor/různé

došlo

#24/2010
došlo/různé

artefakty

#24/2010
kultura/různé

Étos smetiště, věčnost odpadu

Ondřej Klimeš/#24/2010
esej/různé

Poslouchej noční déšť

Jan Štolba/#24/2010
recenze čísla/různé

Eskalátor

V jednom z posledních dílů televizní kuchařské reality show Na nože se vařilo podle kuchařky. Jistěže podle kuchařky Zdeňka Pohlreicha, který pořad uvádí. Zatímco divák by očekával, že směrem k finále budou úkoly pro kuchaře stále těžší, v jednom ze závěrečných kol se prověřovala schopnost, kterou má většina lidí, co si dovedou doma něco ukuchtit. Zatím rozhodně nejnudnější díl série, s nímž už by nic neudělal ani zručný střihač, padl za oběť product placementu. A není jediný. Třeba Pohlreichův konkurent Babica na jiném programu, spíš než aby něco kloudného uvařil, vychvaloval jakousi pánev, kterou používá. Nejvíc na ní ocenil, že se mu do ní všechno vejde…

Sdružení českých divadelních kritiků rozpoutalo diskusi o Divadelních novinách. Na internetu se rozběhla ostrá prediskuse, kde se vposledku nešetřilo ani osobními invektivami. Jenže být drsný je na netu snadné. Samotná diskuse 15. listopadu v pražském Divadelním ústavu byla o poznání uhlazenější (alespoň soudě dle záznamu). Ač organizátoři předeslali, že Divadelky nejsou veřejný majetek, padaly nesmyslné argumenty o tom, že by se měly chovat veřejnoprávně. Úsměvné bylo přiznání k tomu, proč že se kritici novin proti nim nevyhraní založením vlastního časopisu (do úmoru se vymlouvat na nízké granty začíná být dost nuda). Jeden z diskutujících bezelstně pronesl, že to už si zkusil a je to hrozná práce. Světe,

Ani 21 let od revoluce není zcela zajištěna účast občanů při rozhodování, jak mj. požadoval 6. bod výzvy Několik vět z léta 1989. Dokonce i šest let po vstupu České republiky do EU chybí tento základní demokratický nástroj. O co jde? Evropská směrnice EIA o hodnocení vlivů staveb na životní prostředí požaduje, aby se každý mohl tohoto řízení účastnit – a pokud bude mít pocit, že tento proces proběhl nezákonně či vůbec, mohl podat žalobu. Nyní se ho sice může zúčastnit každý, ale žaloby mohou podávat jen občanská sdružení a obecně prospěšné společnosti. Občan je stále jaksi mimo. Dále je ignorována Aarhuská úmluva, podle níž se spolky