close search

literatura

Bratři

Jackie Thomae/#22/2019
beletrie/literatura

Balada o státní bezpečnosti a jiné písně

Wolf Biermann/#22/2019
literární příloha/literatura

Moře v Sasku

Wolfgang Hilbig/#22/2019
literární příloha/literatura

Děti z rozpolcené země

Jana Hensel/#22/2019
literární příloha/literatura

Dát světu pěstí

Lukas Rietzschel/#22/2019
literární příloha/literatura

Král lehkosti

O tom, jenž ví, na jaký způsob lidé chtějí

Blanka Činátlová/#22/2019
literatura

Chop se pera, příteli!

Debaty a úvahy o literatuře NDR po roce 1989

Janine Ludwig/#22/2019
literatura

Zvíře v zajetí příběhů

Nad Projektem Gilgameš Štěpána Kučery

Karel Kouba/#22/2019
literatura

Znovushledání komiksu a křížovek – literární zápisník

Pavel Kořínek/#22/2019
literatura

Nesnesitelný zabíječ draků

Život a tvorba Wolfa Biermanna

Michaela Otterová/#22/2019
literatura

Keď hovorí báseň

Szczepan Kopyt/#22/2019
báseň čísla/literatura

divadlo

Strach, že život nedává smysl

S herečkou a scenáristkou Lucií Trmíkovou o podobách zla

Marie Kobrlová/#22/2019
divadlo

Krví je psáno, kudy mám jít

Miroslav Tomek/#22/2019
divadlo

Svaté bezbožnice

Marcela Magdová/#22/2019
divadlo

film

Výbuch! Klid. Výbuch!

Daniel Krátký/#22/2019
film

My zrůdy ze stanice Hnus

Jarmila Křenková/#22/2019
film

Dardenni znovu poprvé

Antonín Tesař/#22/2019
film

Smích, který dusí

Viktor Palák/#22/2019
film

umění

Pakui Hardware

Core.Pan/#22/2019
galerie/umění

Nouzový režim

O možném konci světa umění

Martin Vrba/#22/2019
umění

Německo­-německý kulturní střet

O znovusjednocení Německa. Ale kterého?

Matěj Forejt/#22/2019
umění

hudba

Slowthai boří Buckingham

Debutové album northamptonského rappera

František Formánek/#22/2019
hudba

Ironická nostalgie skupiny Rammstein – hudební zápisník

Štěpán Šanda/#22/2019
hudba

společnost

S Rojavou padá i zelená inspirace – ultimátum

Barbora Bakošová/#22/2019
odpor/společnost

Nechceme být nový Berlín

S Romanem Grabollem o bydlení v Lipsku

Michal Špína/#22/2019
odpor/společnost

Lesk a bída Deutsche Bahn

Železnice jako zrcadlo nerovností v současném Německu

Michal Špína/#22/2019
společnost

Ztracený náskok v emancipaci?

Znovusjednocení Německa z feministické perspektivy

Jakub Ort/#22/2019
společnost

Neviditelná zeď

Spojené Německo po třiceti letech

Kateřina Smejkalová/#22/2019
společnost

par avion

Z francouzských médií vybrala Sára Vidímová

Sára Vidímová/#22/2019
společnost/zahraničí

Kurdové pod palbou

Když se dva perou, Asad se směje

Jakob Wilke/#22/2019
společnost/zahraničí

Základní lidské právo nakupovat

Saša Uhlová/#22/2019
komentář/společnost

různé

Obrazy konců dějin

Natálie Drtinová/#22/2019
minirecenze/různé

Pražské orgie

Antonín Tesař/#22/2019
minirecenze/různé

minirecenze

#22/2019
minirecenze/různé

Nezbyla jen fantomová bolest

S Janine Ludwig o pozici a podobě literatury NDR

Kateřina Bártková/#22/2019
rozhovor/různé

Kdo vlastně potřebuje Východ?

Několik úvah nad vztahem východního a západního Německa

Valerie Schönian,Carolin Würfel,Anne Hähnig,Martin Machowecz,Jana Hensel/#22/2019
esej/různé

Vzhůru do nekonečna?

Budoucnost lidstva Michia Kakua

Matěj Metelec/#22/2019
recenze čísla/různé

Eskalátor

„V Brně stavíme jakési bytovky třináct let! To je příšerná doba! Kolik budov se za tu dobu mohlo postavit!“ postěžovala si nedávno Eva Jiřičná v Deníku N. Právem. V Česku trvá stavební řízení extrémně dlouho, mnohem déle než ve většině ostatních zemí. Vylepšení stavebního práva je tak nejen v zájmu architektů, ale i celé společnosti. Jenže místo toho, aby se odstranila zbytečná byrokratická zátěž, řízení se zjednodušilo nebo se začala řešit možná poddimenzovanost úřadů a případná nekompetentnost jejich pracovníků, začne se vždy raději omezováním občanských práv. Nejeden developer viní ze zdržování svých projektů především „aktivisty“, čímž myslí běžné občany, občanské

Ředitel televize Barrandov a nejvytíženější český televizní moderátor konečně prokázal to, co všichni dávno tušili: totiž že je to muž políbený všemi múzami. Do svého renesančního portfolia totiž Jaromír Soukup nově přidal intuitivní herectví v sitcomu Premiér, pro nějž nejen píše scénář, ale především v něm ztvárňuje ústřední roli – předsedu vlády Pavla Diviše. „Politická satira z prostředí vysoké politiky, která paroduje a vtipně zobrazuje, jak se dělá politika, jak se chovají politici a jak kvete státní byrokracie“, během 24 hodin od vysílání získala na ČSFD nejhorší hodnocení a předběhla tak i soap operu Mladí a neklidní. Samotné Soukupovy výlevy

„Britské bombardéry zničily nacistickou základnu.“ „Německá armáda okupuje Paříž, Francouzi se stahují.“ „Británie vysílá tanky a jednotky do Francie ve snaze zachránit Paříž od nacistů.“ Otevřít v letech 1939 až 1945 noviny znamenalo najít záplavu článků o dění na frontové linii. Málokoho by asi napadlo vinit Johna Scotta, vydavatele The Manchester Guardian, nebo Arthura Hayse Sulzbergera, vydavatele The New York Times, z toho, že jejich noviny čtenářům stále nutí válku a nevěnují se kvůli ní jiným důležitým tématům. A přitom proti dnešní klimatické krizi šlo o poměrně malou potyčku, o jejíchž alternativních scénářích se můžeme dohadovat, ale málo z nich

Strip