close search

literatura

Listy – na mezi

Matouš Jaluška/#25/2020
literatura

A jako Antarktida

Polární výzkumy Davida Böhma

Eleonóra Hamar/#25/2020
literatura

Zírat do prázdnoty

Dvě knihy ze světa, kde se nebe dotýká země

Marie Voslářová/#25/2020
literatura

Nejčastější příběh

Zápisky z garsonky Pavla Novotného

Martin Lukáš/#25/2020
literatura

Pod stromeček český komiks – literární zápisník

Pavel Kořínek/#25/2020
literatura

Příliš jasná symbolika

Valentýna Šatrová/#25/2020
literatura

Návrat deväťdesiatkového kráľa

Igor Mikušiak/#25/2020
literatura

Já protestuji

Anna Świrszczyńska/#25/2020
báseň čísla/literatura

divadlo

Cítit se provinile je privilegium

S Janem Mockem o katastrofickém myšlení a trapnosti

Marie Kobrlová/#25/2020
divadlo

film

Antarktické meditace s umělou inteligencí

Ondřej Pavlík/#25/2020
film

Všichni jsme hvězdný prach

Antonín Tesař/#25/2020
film

Když tučňáky posedne šílenství

Strach a hrůza v polární kinematografii

Matouš Hrdina/#25/2020
film

umění

Jumana Manna

Marie Lukáčová,Lucie Rosenfeldová/#25/2020
galerie/umění

Utopie jako protilátka k realitě

Rozhovor s architektkami a socioložkami z kolektivu Spolka

Alžběta Medková/#25/2020
architektura/umění

Perforovat skutečnost

Monografie performera Milana Kohouta

Otakar Bureš/#25/2020
umění

hudba

Póly vibrují nebeskou hudbou

Terénní nahrávky Chrise Watsona a Jany Winderen

Jiří Špičák/#25/2020
hudba

Zpívej mi, pamatuj si mě

Průvodce ptačím zpěvem a environmentalismus v hudbě

František Formánek/#25/2020
hudba

společnost

Tající časovaná bomba – ultimátum

Jiří Malík/#25/2020
odpor/společnost

Na pohřbu ledovců

Je v otázce změny klimatu všechno ztraceno?

Marie Šabacká/#25/2020
odpor/společnost

Horizont zkušenosti

Poznámka k rozhovoru s Milanem Sobotkou

Stanislav Sousedík/#25/2020
společnost

Věčně otevřený proces

Friedrich Engels a marxistická koncepce přírody

Vít Bartoš/#25/2020
společnost

Teploměr planety

Čeští vědci v Arktidě

Jan Kavan/#25/2020
společnost

Laboratoř spolupráce

S Barborou Padrtovou o české vědě v Arktidě

Lukáš Rychetský/#25/2020
společnost

par avion

Z francouzského tisku vybral Jakub Horňáček

Jakub Horňáček/#25/2020
společnost/zahraničí

Od lockdownu k lock­-upu?

Velmi horký podzim v Polsku

Jiří Koubek/#25/2020
společnost/zahraničí

Chtít nevědět

Lukáš Rychetský/#25/2020
komentář/společnost

různé

Anna Maria Ortesová: Žalostící stehlík

Klára Soukupová/#25/2020
minirecenze/různé

Jan Horníček: Čarostřelec

Karel Kouba/#25/2020
minirecenze/různé

minirecenze

#25/2020
minirecenze/různé

Ædnan

Linnea Axelsson/#25/2020
poesie/různé

Vrátily se mlhy?

S Ivou Hůnovou o přízemním ozonu, smogu a výskytu mlh

Marta Martinová/#25/2020
rozhovor/různé

Roztomilý člověk

Dialektický život Friedricha Engelse

Matěj Metelec/#25/2020
esej/různé

Svět je „bizarrní“ místo

Carlton Mellick III a literární subžánr pro otrlé

Boris Hokr/#25/2020
recenze čísla/různé

Eskalátor

V roce 2019 průměrný obyvatel Česka ujel vlakem víc než tisíc kilometrů – po­­prvé od hlubokého propadu v devadesátých letech. Z údajů postupně zveřejňovaných na stránkách Eurostatu vyplývá, že českých 1015 kilometrů vůbec není špatný výsledek: v sousedním Německu to i při delších vzdálenostech a vytrvalých investicích do infrastruktury bylo jen o 190 kilometrů víc. Na prvním místě z unijních zemí se drží Rakousko, zatímco Itálie nebo Španělsko navzdory rozsáhlým sítím rychlovlaků za českými čísly zaostávají. Když k tomu připočteme údaje za linkové autobusy a MHD, vycházíme ze srovnání jako šampióni ve využívání veřejné dopravy. Sice si stěžujeme, jak je

Bronx je jeden z pěti obvodů New Yorku – a také každá čtvrť v Česku, kde žije aspoň jedna romská rodina. Nemusí to být hned čtvrť, stačí blok a v maloměstech dokonce pouhý dům. I ten dodá zapadákovu multikulturní šmrnc velkoměsta. Nejznámějším ze všech „Bronxů“ je nejspíš brněnský Cejl, který si dokonce od paranoidních žurnalistů z iDnes vysloužil nálepku „no­-go zóny“. Brněnské radnici ale došla trpělivost a rozhodla se Cejl této nepěkné nálepky zbavit. Je spousta možností, jak zlepšit život obyvatelům vyloučených lokalit (většinou tato zlepšení spadají do oblasti sociál­ní politiky), nicméně v Brně na to jdou jinak! V moravské

Sejdou se ANO, ODS, SPD a Trikolóra, aby společnými silami sejmuly okovy z rukou pracujícího lidu… Takhle nějak bychom mohli začít, kdybychom následující glosu chtěli vyprávět jako vtip. Jenže snížení zdanění práce na rovnostářských patnáct procent moc humorné není. Příjemce minimální mzdy, který si měsíčně přilepší hned o šestnáct stovek, je možná rád, ale ještě větší radost má šťastlivec s příjmem osmdesátitisícovým, jenž si přilepší dokonce o pět tisíc. Zdá se, že Andrej Babiš se už nesnaží svou politikou přetahovat voliče ČSSD, protože kde nic není, tam ani Agrofert nebere. A tak se jal naplňovat dlouholetý program ODS. Rovná daň,

Strip