close search

literatura

Rue Girardon

Petr Šmíd/#16/2023
beletrie/literatura

Kniha paradoxů – básnická redukce

Martin Lukáš/#16/2023
literatura

Odpudivá každodennost

Louisova exploatace vlastního života

Míla Janišová/#16/2023
literatura

Jak zůstat jiný?

Identita a konformita v autobiografii Édouarda Louise

Ondřej Klimeš/#16/2023
literatura

Je lehké být bohem

Nad novou knihou Josefa Pánka

Michal Jareš/#16/2023
literatura

Trosečník a básník – literární zápisník

Jan Štolba/#16/2023
literatura

Psal o světě, kterému rozuměl

Anketa k odkazu Milana Kundery

#16/2023
literatura

Torzo

Josif Brodskij/#16/2023
báseň čísla/literatura

divadlo

Návrat k příběhům

Indiánské tábořiště na přehlídce Regiony

Marcela Magdová/#16/2023
divadlo

film

V objetí šelmy

Kuchyně a kuchaři v seriálu Medvěd

Lukáš Červený/#16/2023
film

Výbušné selhání lidstva

Mrazivé paradoxy filmu Oppenheimer

Martin Pleštil/#16/2023
film

umění

Marika Krčmářová: Permanent Growth

Sláva Sobotovičová/#16/2023
galerie/umění

Chilloutová „loď“ Briana Ena a Jiřího Příhody

David Bláha/#16/2023
umění

Naslouchání se dobře naslouchá

Anna Sedláček Roubalová/#16/2023
umění

hudba

Sodade, sodade

Kapverdská morna truchlí nad tradičními i aktuálními tématy

Karolina Válová/#16/2023
hudba

Klubová dvojčata

Skrillexovo druhé a třetí album

Jan Bárta/#16/2023
hudba

společnost

Učit se od protivníka – ultimátum

Matouš Hrdina/#16/2023
odpor/společnost

Uvnitř stahujícího se kruhu

Feminismus v arabském jaru

Adéla Provazníková/#16/2023
odpor/společnost

Třídní přeběhlík

Édouard Louis jako veřejný intelektuál

Otmar Sojka/#16/2023
společnost

U mučednického kůlu

Nad výstavou a knihou o Emilu Holubovi

Filip Herza/#16/2023
společnost

par avion

Z německého tisku vybral Martin Teplý

Martin Teplý/#16/2023
společnost/zahraničí

Operace Džanín

Izraelská ofenziva v uprchlickém táboře

Prokop Singer/#16/2023
společnost/zahraničí

Totalitarismus v okurkové sezóně

Jakub Rákosník/#16/2023
komentář/společnost

různé

Boygenius: The Record

Benjamin Slavík/#16/2023
minirecenze/různé

Tomáš Loužný: Extáze

Marta Martinová/#16/2023
minirecenze/různé

Věra Jičínská

Anna Crhová/#16/2023
minirecenze/různé

Tajná invaze

Matěj Metelec/#16/2023
minirecenze/různé

Vladimír Vokál: Saint­-Just

Matěj Metelec/#16/2023
minirecenze/různé

William Taubman: Gorbačov

Martin Dolejský/#16/2023
minirecenze/různé

Zuzana Dostálová: Karneval zvířat

Erik Gilk/#16/2023
minirecenze/různé

Mary W. Shelley: Frankenstein

Karel Kouba/#16/2023
minirecenze/různé

Studna v solném poli

Petr Šmíd/#16/2023
poesie/různé

Mé knihy jsou oslavou útěku

S Édouardem Louisem o Kafkovi a urážkách nošených jako medaile

Tomáš Koblížek/#16/2023
rozhovor/různé

Tělo jako prostor třídního boje

Možnosti a limity tělesnosti v díle Édouarda Louise

Magdaléna Michlová/#16/2023
esej/různé

Patriarchy Bullshit Barbie

Filmová adaptace slavné panenky

Antonín Tesař/#16/2023
recenze čísla/různé

Eskalátor

Rozmach automobilového průmyslu v devadesátých letech přinesl lidem na vesnicích více svobody, zejména pokud jde o nakupování. Už nebyli omezeni krátkou otevírací dobou místního obchůdku ani jeho skromnou nabídkou a nemuseli se spoléhat na občasný příjezd pojízdné prodejny. Otevřela se možnost zajet si nakoupit do městských nákupních center, a to takřka v kteroukoli denní dobu. Tato vymoženost ovšem vedla k tomu, že malé prodejny začaly upadat a postupně zavírat. Po více než třiceti letech se mnohé vesnice podobají příměstským satelitům, jejichž obyvatelé jsou na automobilové dopravě již zcela závislí. S levnější nabídkou obchodních center zasáhla vesnice i další morová rána:

Twitter, obzvlášť ten český, neměl jakožto diskusní platforma nikdy moc dobrou úroveň. Nejenže omezení počtu znaků vcelku logicky tlačí uživatele a uživatelky ke zkratkovitým a jednorozměrným výkřikům, ale navíc téměř jakýkoli sociálně laděný post okamžitě přiláká – jako můry ke světlu – roj vznětlivých pravicových pošahanců, v němž se devadesátkoví klausovští zamrzlíci potkávají se skalními pinochetisty i s vyloženými postfašisty. A odklikávat notifikace, které představují jen jejich zoufalou snahu vyvolat s někým – kýmkoli – konflikt, aby si mohli doplňovat zásoby endorfinů nebo zabít přemíru volného času, je prostě nuda. Když společnost Twitter v loňském roce koupil Elon Musk, stala

Rusko se vydalo na cestu totální, bezohledné destrukce a je jen otázka, koho a co všechno ještě strhne do zkázy s sebou. Kdo z Rusů aktivně a nahlas neprotestuje, je spolupachatel, zaslouží ve své nelidskosti zavržení a nelze pro něj mít sebemenší pochopení. Evidentnímu zlu je přece třeba se postavit za každou cenu, bez ohledu na osobní rizika či lhostejnost a cynismus většiny společnosti. – Takhle nějak se ujišťujeme ve svém pohodlí my, kdo máme to štěstí, že žijeme v zemi, která se postavila na správnou stranu. Bojím se chvíle, kdy si bude muset přiznat barvu naše část světa, která

Strip