close search

literatura

Sen

Viktor Špaček/#4/2024
beletrie/literatura

Budeme normálně žít?

Blízkovýchodní konflikt očima izraelské literatury

Lukáš Rychetský/#4/2024
literatura

Hlboká túžba po návrate

Palestínska literatúra ako okno do dlhotrvajúceho konfliktu

Monika Šramová/#4/2024
literatura

Věřte, nevěřte

Pozdní prózy Jiřího Kratochvila

Erik Gilk/#4/2024
literatura

Chudoba a ticho – literární zápisník

Martin Lukáš/#4/2024
literatura

Žena je příroda, která ničí i léčí

Duchové středoevropského románu jsou ženského rodu

Kamila Schewczuková/#4/2024
literatura

Sníh, farka, kuřka a šestiměry

Milota Zdirad Polák/#4/2024
báseň čísla/literatura

film

Vše o mé narkomatce

Osudy kokainové královny Griseldy Blanco

Jan Bodnár/#4/2024
film

Krátkometrážní sny v Clermont­-Ferrandu – filmový zápisník

Marie Sýkorová/#4/2024
film

umění

Enge Klinkáčková, Petra Musilová: Bez názvu

Edith Jeřábková/#4/2024
galerie/umění

Běžet dopředu a zůstávat na místě

David Bláha/#4/2024
umění

Sloboda priestoru v medziach architektúry

Jana Babušiaková/#4/2024
umění

Na cestě z neviditelnosti

S Petrou Hlaváčkovou o projektu Ženy v architektuře

Alžběta Medková/#4/2024
umění

hudba

Všechno je jinak

Arabsko­-izraelský orchestr proti nevědomosti

Jiří Slabihoudek/#4/2024
hudba

Vysílání pro Palestinu

Kompilace Amphibian Records

Timon Láska/#4/2024
hudba

společnost

Katalánsko bez vody – ultimátum

Barbora Bakošová/#4/2024
společnost

Vztek a zklamání

Arabské veřejné mínění a konflikt v Gaze

Jan Daniel/#4/2024
společnost

Od mesianismu k hypotékám

Osadnické hnutí a izraelská politika

Jakub Záhora/#4/2024
společnost

Amplitudy násilí

Hamás po roce 2006

Prokop Singer/#4/2024
společnost

Alternativa k Netanjahuovi

Změnil by premiérův odchod horizont izraelské politiky?

Sára Englišová/#4/2024
společnost

Knihy v igelitu

Petr A. Bílek/#4/2024
komentář/společnost

Gaza nemá v Česku tvář ani hlas

Jan Motal/#4/2024
komentář/společnost

různé

Laurel Halo: Atlas

Benjamin Slavík/#4/2024
minirecenze/různé

Tomáš Loužný, Marie Nováková: Bílý karibu

Štěpán Truhlařík/#4/2024
minirecenze/různé

Právo na bydlení

David Bláha/#4/2024
minirecenze/různé

Reality

Tomáš Stejskal/#4/2024
minirecenze/různé

Neil Price: Děti Jasanu a Jívy

Matouš Hrdina/#4/2024
minirecenze/různé

Josef Heller: Socialismus a pražské jaro

Martin Dolejský/#4/2024
minirecenze/různé

Petr Šmíd: Dějiny světa

Jiří Zizler/#4/2024
minirecenze/různé

Šimon Koudela: Nikde tu jsem

Karel Kouba/#4/2024
minirecenze/různé

Český sen o Izraeli

S Markem Čejkou o izraelsko­-palestinském konfliktu

Lukáš Rychetský,Matěj Metelec/#4/2024
rozhovor/různé

Normalizujme udržitelnost

S Caitlin Southwick o provozu kulturních institucí

Marta Martinová/#4/2024
rozhovor/různé

Páchá Izrael v Gaze genocidu?

Otázka definice genocidy v izraelsko­-palestinském konfliktu

Pavel Barša/#4/2024
esej/různé

Nepatřit nikam

Seriál The Curse jako bolestivý protipól binge­-watchingu

Tomáš Stejskal/#4/2024
recenze čísla/různé

Eskalátor

Loni na podzim uplynulo sto let nejen od vzniku frankfurtské školy, ale také od založení filmového studia bratří Disneyů. Dnes má tento konglomerát kulturního průmyslu s 220 tisíci zaměstnanci roční zisk okolo 55 miliard korun a jeho obrat se blíží bilionu. Když moje babička v roce 1939 prchala před nacisty, dostala ve Švédsku disneyovské kartičky se Sněhurkou. Má je dodnes. Jsou pochopitelně roztomilé, ale také dokládají, že už ve třicátých letech kulturní průmysl válcoval kulturu a byl přitom skutečně univerzalistický – nehleděl na to, kdo je či odkud pochází jeho konzument. Jeden ze zakladatelů frankfurtské školy, Theodor W. Adorno, ve

Večer po Science slamu jsem chtěla zajít na drink do svého oblíbeného podniku. Město bylo samá uzavírka a já se najednou ocitla na úplně jiném rohu. Nevadí, dám si pivo v Gorki Parku. Anebo nedám – na jeho místě nacházím 100 Gramm Bar. Vyleštěné sklo, whisky a černá barva nahradily poněkud „ostalgický“ bar, kde si bylo možné dopřát třeba nachlazenou żubrówku. No nic, vezmu to parkem, snad mě nikdo nepraští po hlavě, říkám si, a záhy se podivím, že chodníčky jsou vydlážděné a mezi stromy svítí neony restaurace a fungl nových veřejných toalet. Začínám si myslet, že suchej únor není

Česká vláda, která se zaklíná nutností chránit budoucí generace před zadlužením pokaždé, když by měla dát víc peněz na kulturu nebo do školství, v posledních dnech zadělává našim potomkům na pořádný vítr v kapse. Záměr nakoupit moderní bojové letouny F­-35, jimiž se ministryně obrany Jana Černochová prsí před Andrejem Babišem, by se snad dal pochopit, jakkoli 150 miliard za dvě desítky letadel představuje citelný zářez do už tak výrazně schodkového rozpočtu. To však ještě není nic ve srovnání s předpokládanou investicí 1,75 bilionu korun do čtyř nových bloků našich zastaralých jaderných elektráren. Samozřejmě že to není konečná částka, protože snad

Strip