close search

literatura

Ze země mrtvých

Červotoč Layly Martínez

Antonín Tesař/#13/2024
literatura

Svěřte se řeči – literární zápisník

Martin Lukáš/#13/2024
literatura

Mořská nemoc na pevnině

Kafkovy nautické metafory

Ondřej Macl/#13/2024
literatura

Temné místo podobenství

Poznámka ke vzpomínce na Kafkovo lýtko

Ondřej Klimeš/#13/2024
literatura

Opičáctví, co lechtá každého

Kafkovy prekérní situace a věda o přízracích

Mariana Prouzová/#13/2024
literatura

Íránský Kafka?

Sádeq Hedájat a jeho (dez)interpretace Proměny

Shafigheh Keivan/#13/2024
literatura

Neobyčejně pohyblivé titěrnosti

Bytosti přicházející zpoza obzoru

Blanka Činátlová/#13/2024
literatura

První den prázdnin

Jiří Dvořák/#13/2024
báseň čísla/literatura

divadlo

Šel za štěstím

Muzikál inspirovaný životem Karla Gotta

Vojtěch Frank/#13/2024
divadlo

film

Příliš jednoduchá spravedlnost

Sociální drama Saint Omer

Julie Šafová/#13/2024
film

Cannes 2024: Evropa dospívá – filmový zápisník

Vít Schmarc/#13/2024
film

Popis jednoho procesu

Cronenbergovo překračování hranic těla a jazyka

Jan Kolář/#13/2024
film

umění

Společné trávení

Edith Jeřábková/#13/2024
galerie/umění

Mezi obrazem a jazykem

S Marií Rakušanovou o výstavě Očima Franze Kafky

David Bláha/#13/2024
umění

hudba

16 kopyt apokalypsy

Severní nástupiště na desce Orel, netopýr a pes

Adam Tomáš/#13/2024
hudba

Symbol symbolu – hudební zápisník

Benjamin Slavík/#13/2024
hudba

Mezi nostalgií a hororem

Dragová hauntologie Cindy Lee

Julia Pátá/#13/2024
hudba

společnost

Nejzelenější mezi zelenými – ultimátum

Matouš Hrdina/#13/2024
společnost

Řetěz různých příběhů

Narativy vzniku Československa

Vojtěch Čurda/#13/2024
společnost

Liberální únos

Tragédie polské levice

Błażej Szymankiewicz/#13/2024
společnost

Psát

Jiří Zizler/#13/2024
komentář/společnost

Hlavně jděte k volbám?

Saša Uhlová/#13/2024
komentář/společnost

různé

Stanislav Abrahám: Důl Lazy

Jan Klamm/#13/2024
minirecenze/různé

Maria Pourchet, Ondřej Novotný: Oheň

Štěpán Truhlařík/#13/2024
minirecenze/různé

Umění pohybu

David Bláha/#13/2024
minirecenze/různé

Vrah naoko

Tomáš Stejskal/#13/2024
minirecenze/různé

Jürgen Moltmann: Ukřižovaný Bůh

Jiří Zizler/#13/2024
minirecenze/různé

Jan Jindra, Judita Matyášová: S Kafkou na cestách

Michal Špína/#13/2024
minirecenze/různé

Joachim B. Schmidt: Kalmann

Klára Soukupová/#13/2024
minirecenze/různé

Marco Balzano: Život nečeká

Karel Kouba/#13/2024
minirecenze/různé

Sociální evoluce naruby

Úsvit všeho podle Graebera a Wengrowa

Petr Profen Mareš/#13/2024
recenze čísla/různé

Nemrtvé paláce kultury

Velká kniha o kulturních domech v Československu

Alžběta Medková/#13/2024
různé/veřejný prostor

Ztráta území

Jakub Řehák/#13/2024
poesie/různé

Z náročnosti může povstat vznášení

S Věrou Koubovou o Franzi Kafkovi a čtenářském ráji

Blanka Činátlová/#13/2024
rozhovor/různé

Proměny proměn

Staré příběhy v přehřátém světě

Josef Hrdlička/#13/2024
esej/různé

Eskalátor

Není to tak dávno, co každodenní součástí venkovského koloritu bylo vykrmování prasat v drastických podmínkách samovazby v těsném chlívku, připoutávání psů řetězem k boudě, topení čerstvě narozených koťat či trávení nejrůznějších divokých zvířat pesticidem karbofuranem. V průběhu pár desítek let byl karbofuran zakázán Evropskou unií, ze psů a koček se staly zbožštělé součásti interiérů a vepře i ostatní užitková zvířata chováme v koncentrácích, které nejsou tolik na očích. Každodenní venkovský sadismus, ona sůl země, která člověku dává zakusit jeho vítězství nad přírodou, však zdaleka nevymizel. Nacházíme ho v méně nápadných detailech, jež jsou ovšem všudypřítomné: kde není asfalt nebo štěrk,

Minimálně poslední dekádu je častým tématem nejrůznějších debat, publicistických článků, vědeckých studií i uměleckých děl krize maskulinity. Společnost se v problematice genderu výrazně posunula, stále však existují lidé, kteří se domnívají, že krizi maskulinity nezpůsobují genderové stereotypy, ale ti, co na ně upozorňují. Ukazují to i reakce na kauzu Dominika Feriho, odsouzeného k tříletému nepodmíněnému trestu za znásilnění. „To bude super, když budu mít přítelkyni, budeme spolu deset let chodit a já se s ní rozejdu a ona mě nahlásí, že jsem ji celých deset let každý den znásilňoval. Důkazy nejsou potřeba, jdu si sednout. Paráda, takhle to prosím vypadá,

Franz Kafka sedí v loďce, jeho přítel Max Brod vesluje. „Podívej, pán se chce zabít,“ poznamená Kafka, zatímco soustředěně pozoruje muže, který stojí na zábradlí mostu. Scéna zachycující upřímné zaujetí situací sebevraha je jedním z mnoha momentů šestidílné německo­-rakouské minisérie Kafka, jež vykreslují spisovatele v přesných detailech, a přitom se vyhýbají klišé životopisného žánru. Seriálový Kafka není žádný výstřední génius, herec Joel Basman ho ztvárňuje jako skromného a empatického muže, obvykle toho nejtiššího ve společnosti, ale také jako člověka, který umí jednat velmi pragmaticky, je­-li k tomu donucen situací – takové jednání ho ovšem příliš nezajímá. Podle scénáře, na němž

Strip