close search

literatura

Vzpomínka je nová skutečnost

Nad Konkrétní poštolkou Jakuba Řeháka

Martin Lukáš/#5/2025
literatura

Středoevropské třesky plesky

Románová gastronomie Pétera Esterházyho

Blanka Činátlová/#5/2025
literatura

Letní romance

Antonie Soukupová/#5/2025
literatura

Detašované území

Lubomír Tichý/#5/2025
literatura

Socialistický nadčlověk

Nezval podle Krystyny Wanatowiczové

Jiří Zizler/#5/2025
literatura

Není Hrabal jako Hrabal – literární zápisník

Šárka Grauová/#5/2025
literatura

Duchů se mají bát hlavně bohatí

S Laylou Martínez o psaní hororů a třídním feminismu

Dominika Tesařová,Adéla Bílková/#5/2025
literatura

Bartulovice

Elli Tiliu Motýlová/#5/2025
báseň čísla/literatura

divadlo

Z rubu líc neuděláš

Dva jevištní eseje v MeetFactory

Josefína Formanová/#5/2025
divadlo

film

Mám rád organické věci

S Davidem Lynchem o Mazací hlavě, Filadelfii a sbírce mrtvých myší

Kent Beyda/#5/2025
film/rozhovor

Nebyl tím, kým se zdál být

Portrétní dokumenty o Davidu Lynchovi

Antonín Tesař/#5/2025
film

Černé brýle, budoucnost zářivá

David Lynch v internetovém věku

Martin Pleštil/#5/2025
film

umění

Projekt Doručeno! II

Johana Merta/#5/2025
galerie/umění

Proč nám to v Česku moc nejde?

Odborové organizování v kultuře

Anna Remešová/#5/2025
umění

hudba

Trápení s Thomem Yorkem – hudební zápisník

Benjamin Slavík/#5/2025
hudba

Rádio Lynch

Mezi filmovou hudbou a dírami ve snech

Petr Uram/#5/2025
hudba

Hudba pro nekonečné dálnice

David Lynch a dream pop

Miloš Hroch/#5/2025
hudba

společnost

(Post)pravda o přehradě – ultimátum

Miroslav Patrik/#5/2025
společnost

Proměny jednoho mýtu

Ke glorifikaci Edvarda Beneše

Vojtěch Čurda/#5/2025
společnost

Pozdě, ale přece

Staronové dějiny českého anarchismu

Jakub Rákosník/#5/2025
společnost

Dějiny amerických sporů

Samozřejmé pravdy Jill Lepore

Matěj Metelec/#5/2025
společnost

Štvu tak trochu všechny

Ke knižnímu rozhovoru s Břetislavem Turečkem

Lukáš Rychetský/#5/2025
společnost

Z mlhy – na mezi

Matouš Jaluška/#5/2025
komentář/společnost

Systémová lhostejnost

Saša Uhlová/#5/2025
komentář/společnost

různé

Chrystabell & David Lynch: Cellophane Memories

Jan Klamm/#5/2025
minirecenze/různé

Astrid Lindgren, Michal Hába: Pipi Dlouhá punčocha

Štěpán Truhlařík/#5/2025
minirecenze/různé

Josef Koudelka: Ruiny

David Bláha/#5/2025
minirecenze/různé

Cobra Kai

Tomáš Stejskal/#5/2025
minirecenze/různé

Mark Coeckelbergh: Zelený Leviathan aneb Poetika politické svobody

Matěj Metelec/#5/2025
minirecenze/různé

Petra Dobruská, Alice Nikitinová (eds.): Když to začalo

Michal Špína/#5/2025
minirecenze/různé

Samir Hauser: Vyvrhel

Zdeňka Beranová/#5/2025
minirecenze/různé

Michal Skalník: Chudinkové

Karel Kouba/#5/2025
minirecenze/různé

Bydlím, bydlíš, bydlíme

Publikace Domy, byty, lidi

Alžběta Medková/#5/2025
různé/veřejný prostor

Propagační materiály

Iryna Zahladko/#5/2025
poesie/různé

Etnografie samoty

Somnambulní optimista David Lynch

Jan Kolář/#5/2025
esej/různé

Eskalátor

Ačkoli jsem nikdy neměl ambici bydlet v rodinném domě, můj život se pojí hned se dvěma centry novodobého českého domkářství. Šumperk – město, kde vznikly první televizně tvarované domy, přezdívané šumperáky – nechám stranou. Realitou mého raného mládí byl okál, bílý domek z dřevotřískových a azbestocementových desek, který se od osmdesátých let šířil po celé zemi z Rýmařova. Okál nesouvisí s okem, jak by se mohlo zdát na základě analogie nos–nosál; původně šlo o zkratku západoněmecké firmy Otto Kreibaum aus Lauenstein, pod jejíž licencí se montované domy zprvu vyráběly. Dnes už slovo „okál“ moc často nezaslechnete, dlouho se tak ale

V jednom ze svých textů – v knize Někdo jiný – se Imre Kertész, celoživotně tvořící v maďarštině, podivil, proč ho kritika nazývá „maďarským spisovatelem“, a tuto zdánlivou trivialitu odmítl jako provokativní tvrzení typické pro ty, kdo by „sami chtěli být (samozřejmě i se svými problémy) někde a někým uznáni a přijati“. Nevím, jestli i vás v citované větě zaujalo stylistické umění využít závorku; nejspíš vás ale napadlo, jestli se za odmítáním jedné identity neskrývá identita jiná: v tomto případě žida, který přežil holokaust. Kertész ovšem označení „žid“ chápal jako pojmenování svého „cizinectví“, ne identity, a s Osvětimí se podle

Přišla mi reakce na glosu, v níž jsem komentoval odchod několika levicových médií ze sociální sítě X: „Uživatelé této sítě měli před dvěma lety jedinečnou možnost Muska odstřihnout, stačilo na to pár kliků. Ale i to, zdá se, je příliš obtížný úkon. Místo toho se Muskovi smáli, jak neobratně si počíná. Akorát málokdo pochopil, že jediné, co Muska může ohrozit, je pokles uživatelů. A ten v důsledku výsměchu nenastal. Lidé užívající síť X přímo a vědomě Muska už dva roky podporují. Je to v podstatě přímá demokracie. Volby jsou už jen takovou kouřovou clonou,“ píše Michael B. a ptá se:

Strip