close search

literatura

Co pohání hejno ptáků

Jan M. Heller/#19/2009
literatura

Roman Tolici

#19/2009
komiks/literatura

Vnímání vlastního vnímání

Pavlína Vimmrová/#19/2009
literatura

Taras Prochasko a řezy mozkem

Věra Lendělová/#19/2009
beletrie/literatura

knihy

#19/2009
literatura

Pomsta oběti a oběť pomsty

Pavel Kořínek/#19/2009
literatura

Román o psaní

Kryštof Špidla/#19/2009
literatura

Moc, prachy a rock’n’roll – literární zápisník

Petr A. Bílek/#19/2009
literatura

Sen

Marie Šťastná/#19/2009
báseň čísla/literatura

odjinud

František Knopp/#19/2009
literatura

Jinací

Taras Prochasko/#19/2009
beletrie/literatura

divadlo

Shakespeare ve Strašnicích

Eva Stehlíková/#19/2009
divadlo

film

Stop-motion v New Yorku?

Eliška Děcká/#19/2009
film

Snový tanečník na laně mezi Dvojčaty

Táňa Zabloudilová/#19/2009
film

Trailer a touha

Petr Pláteník/#19/2009
film

umění

Rezidentův atak

Lenka Dolanová/#19/2009
galerie/umění

MAN GO

Milan Pech/#19/2009
umění

V rytmu jeřábů

Lenka Dolanová/#19/2009
umění

Jsem procházející umělkyně

Nuria Fragoso Armenta/#19/2009
umění

hudba

CD DVD

#19/2009
hudba

Celan: Kopeme v oblacích hrob

Karel Kočka/#19/2009
hudba

Reflexe posledních dvou dekád v hudbě – hudební zápisník

Petr Ferenc/#19/2009
hudba

Chci nechat střed otevřený

Lukáš Jiřička/#19/2009
hudba

společnost

Povolání rezident

Libuše Bělunková/#19/2009
komentář/společnost

1989

Adéla Gjuričová/#19/2009
společnost

Když se ego pere s ulicí

Lukáš Rychetský/#19/2009
společnost/subkultura

Krádež století

Vladimír Pistorius/#19/2009
společnost

Veselé kopy

Tomáš Tichák/#19/2009
média/společnost/výstava

par avion

Ondřej Soukup/#19/2009
média/společnost

Střední třída na bagru

Ian Cook/#19/2009
odpor/společnost

Neúspěšná válka o historii

Filip Pospíšil/#19/2009
společnost

Změřen, tudíž jsi

Jiří Trávníček/#19/2009
společnost

napětí

Filip Pospíšil/#19/2009
napětí/společnost

různé

došlo

#19/2009
došlo/různé

Islamismus a červená marlbora

Ondřej Kavalír/#19/2009
recenze čísla/různé

artefakty

#19/2009
kultura/různé

Často je lepší opustit dům

Ondřej Nezbeda,Barbora Scheinherr/#19/2009
rozhovor/různé

Eskalátor

Čína má být letos v říjnu hlavním hostem knižního veletrhu ve Frankfurtu. Ve dnech 12. a 13. září se ve stejném městě konala přípravná konference Čína a svět – vnímání a realita, na kterou organizátoři pozvali i několik čínských disidentů. To se ale nelíbilo čínské delegaci, která oznámila, že pokud disidenti do Frankfurtu přijedou, nepřijede oficiální výprava. A tak ředitel veletrhu Jürgen Boos udělal „kompromis“ a pozvání disidentů stáhl. „Chceme mluvit s našimi čínskými partnery, a proto musíme dělat kompromisy,“ řekl. Později v tiskovém prohlášení dodal: „Frankfurtský knižní veletrh nedovolí, aby byl pod jakýmkoli tlakem, a jako součást německého a mezinárodního vydavatelského průmyslu stojí za svobodou projevu, vyjadřování a tisku na celém

V poslanecké sněmovně se 9. září udál zajímavý test vztahu poslanců nejen k životnímu prostředí, ale především k soukromému vlastnictví. Ukázal, že poslanci ČSSD, KSČM a také více než deset poslanců ODS chce, aby stát mohl na soukromých pozemcích zahájit stavbu, aniž by se s vlastníkem dohodl nebo mu zaplatil. Zákon, který poslanci prosadili i přes nesouhlas vlády a řady ekologických organizací, byl navrhován s odůvodněním, že umožní urychlení výstavby rychlostní komunikace R35. Nakonec je ale znění zákona daleko obecnější a podle slov Pavla Černohouse z Ateliéru pro životní prostředí přináší úpravu, podle níž: „Vyvlastňovací úřad bude mít nově právo umožnit neprodlené zahájení stavby prostřednictvím zřízení věcného břemene. V praxi se

Rozhodnutí Ústavního soudu možná prohloubilo spory mezi právními dogmatiky z dob předlistopadových na straně jedné a konstitucionalisty západoevropského střihu (kterým dal soud za pravdu) na straně druhé, ale především ujistilo občany o tom, že nejsme svědky krize ústavní, nýbrž veskrze politické. Dozvěděli jsme se, že volby mohly být už dávno a podle intencí ústavy, jenže to by znamenalo, že páni poslanci by na dobu zbývající do nových voleb přišli o několik platů a výhody s nimi spojené, a tak se rozhodli ústavou předepsané procedury ignorovat. A opět se dušovali, že jen pro tento případ bylo nezbytné ústavu obejít – příště už se to prý nestane. Po rozhodnutí Ústavního soudu