close search

literatura

Z katalogu ruin

Blanka Činátlová/#4/2011
literatura

Skutečnost až nadskutečná – literární zápisník

Jan Štolba/#4/2011
literatura

Komiksový agent v Usirových službách

Pavel Kořínek/#4/2011
literatura

knihy

#4/2011
literatura

odjinud

František Knopp/#4/2011
literatura

Revoluce a krása

Jiří Flaišman/#4/2011
literatura

Jak se chytá druhý dech

Lukáš Rychetský/#4/2011
literatura/projekce

Karel Šiktanc. Jak?

Pavel Šidák/#4/2011
literatura

xxx

Žaneta Lichtenbergová/#4/2011
báseň čísla/literatura

Zadnice vytřená, zuby vyčištěné, káva se vypila – polotovary

Lubomír/#4/2011
literatura

divadlo

Umění tématu

#4/2011
divadlo

Proč (ne)hrát romské drama

Julie Kočí/#4/2011
divadlo/výstava

film

Banalita zla

Kamila Dolotina/#4/2011
film

Vzdušný zámek filmové výchovy – filmový zápisník

David Čeněk/#4/2011
film

Alejandro, Javier, Barcelona

Eliška Děcká/#4/2011
film

umění

Dálnice, Splávky, Koláče/Hlavonožci

Lenka Dolanová/#4/2011
galerie/umění

Kaktus za záclonou

Vendula Fremlová/#4/2011
jiné/umění

Politika je nuda – galerka

Fedor Blaščák/#4/2011
umění

Vesmírné lodě uprostřed měst

Martina Faltýnová/#4/2011
umění

hudba

Zpět ke kořenům? DIY!

Michal Cáb/#4/2011
hudba

Hudební nástroje a hudební fetiše

Tomáš Vtípil/#4/2011
hudba

filmy/hudba

#4/2011
hudba

Zpomalenost a únava z diskopříběhu – hudební zápisník

Jan Bělíček/#4/2011
hudba

společnost

napětí

Filip Pospíšil/#4/2011
odpor/společnost

Jde nám o stejnou věc

Filip Pospíšil/#4/2011
odpor/společnost/výstava

Lesní ČEZ za vašimi humny

Vojtěch Kotecký/#4/2011
společnost

Otupělá citlivost

Filip Pospíšil/#4/2011
komentář/společnost

Jak se mluví s interviewerem

Lukáš Rychetský/#4/2011
společnost

Kultura s Dvojkou za pět

Lenka Lindaurová/#4/2011
média/společnost

Doktor Čech a pan Lech

Joanna Derdowska/#4/2011
koncert/společnost

par avion

Radek Buben/#4/2011
média/společnost

O společnosti běžícího pásu

Arnošt Novák/#4/2011
společnost

Naděje i hořkost jasmínové revoluce

Felix Xaver/#4/2011
společnost

různé

Nic pro malý holky

Jindřiška Bláhová/#4/2011
recenze čísla/různé

Nódy (verzia Q3/11)

Peter Šulej/#4/2011
poesie/různé

Dramaturg je mozkový trust

Jana Bohutínská/#4/2011
rozhovor/různé

Robinson na Marsu

Borjana Dodova/#4/2011
esej/různé

artefakty

#4/2011
kultura/různé

došlo

#4/2011
došlo/různé

Eskalátor

Jednou z hlavních činností státu by měla být snaha o dodržování zákonů. Pokud po něm ale občané požadují, aby je sám dodržoval, dochází už k bouřlivým reakcím. Jako příklad lze uvést signatáře Charty 77, kteří požadovali dodržování dohod o lidských a občanských právech, k nimž se ČSSR zavázala v Helsinkách 1. srpna 1975. Reakce tehdejší moci byla zcela nepříčetná a někteří z nich skončili ve vězení, jiní byli za ztroskotance a rozvraceče. Výhodou demokratického režimu je, že státní moc musí používat „jemnější diskreditační postupy“. Například vyhrajeli některé občanské sdružení soudní spor o nějakou významnou stavbu, pak ho stačí za škůdce společnosti a odmítače pokroku pouze označovat, případně tvrdit, že jde o vyděrače, jenž stále podává

Nejprve to vypadalo jako zpráva týdne, druhý den ji ale deníky vytlačily na zadní stránky a raději ani nekomentovaly. Z WikiLeaks totiž uniklo, že Saúdská Arábie pravděpodobně mlží o svých ropných zásobách, které nadsazuje až o 40 procent. Kdo se 6. února místo prvního dílu Tisíce a jedné noci díval raději na dokument na ČT 2 věnovaný právě ropě, ví, že to není nic divného. Zvyšování objemu ropy v ložiscích je totiž nejen ekonomicky výhodné (lépe dosáhnete na investice, půjčky a můžete s cenou suroviny manipulovat), ale také politicky schůdné – zejména pro Spojené státy. Těm ropa na počátku minulého století plynule nahradila

Tomu, co v posledních týdnech předvádí bývalý disident a současný ministr obrany Alexandr Vondra, se všude na světě říká „arogance moci“. Je v podstatě jedno, zda se na olbřímí zakázce ProMoPro obohatil sám ministr, důležité je, že především zcela opominul roli správce peněz. Na odchod z vlády to bohatě stačí. Zároveň svými současnými výroky potvrdil, že vůbec neví, co dělali jeho podřízení a jaké jsou jejich kompetence. Takový šéf je opravdu k nezaplacení. Zpupnost ministra, jenž odmítá připustit chybu, byla nejvíce patrná, když vzkázal ministru financí Kalouskovi, ale i celému národu: „Kvůli svému svědomí jsem seděl ve vězení v době, kdy tento hodnotitel mého svědomí seděl v kolaborantské národněfrontovní