close search

literatura

knihy

#7/2012
literatura

Nastupovat! nastupovat!

Benjamin Gastineau,Peter Handke/#7/2012
beletrie/literatura

Internet a čtenauři

Marta Martinová/#7/2012
jiné/literatura

odjinud

#7/2012
literatura

Zemětřesení v Tóhoku, rok poté – literární zápisník

Pavel Kořínek/#7/2012
literatura

Pane bože, dej mi znamení

Michal Šanda/#7/2012
beletrie/literatura

Život mezi vlaky

Taras Prochasko/#7/2012
literatura

***

Martin Langer/#7/2012
báseň čísla/literatura

Ticho ze slov

Vojtěch Staněk/#7/2012
literatura

divadlo

Vražda a dokument

Ivana Rumanová/#7/2012
divadlo

film

Yaoi efekt

Eva Veselá/#7/2012
film/koncert

umění

Příběh (v) umění

Karina Kottová/#7/2012
umění

Obraz je obsahom

Katarína Chlustiková/#7/2012
umění

Proti nové kvalitě

Martin Strakoš/#7/2012
architektura/umění

Za dějinami imaginace

Šimon Svěrák/#7/2012
umění

hudba

Zbývá jen hluk

Jan Faix/#7/2012
hudba/jiné

filmy/hudba

#7/2012
hudba

Objavte duch-modernizmus v „dobe teraz“ – hudební zápisník

Slávo Krekovič/#7/2012
hudba

Romano Krzych

Jan Klamm/#7/2012
hudba

společnost

Vyžeň Putina!

Olga Pavlova/#7/2012
společnost/zahraničí

Vzdělání je byznys!

Martin Škabraha/#7/2012
komentář/společnost

napětí

Lukáš Rychetský/#7/2012
divadlo/odpor/společnost

par avion

Felix Xaver/#7/2012
jiné/společnost/zahraničí

Je libo colu zdarma?

Patrik Eichler/#7/2012
jiné/společnost

Ano, prosím!

Paul Linden-Retek/#7/2012
společnost

Území nikoho

Martina Faltýnová/#7/2012
odpor/společnost

Než Holešovské ovládne policie – veřejné osvětlení

Petr Fischer/#7/2012
společnost

Pánové! Trockij je mrtev!

Matěj Metelec/#7/2012
společnost

Soumrak demokracie

Michal Janata/#7/2012
společnost

různé

Jakási hudební peep-show

Ondřej Klimeš,Jan Klamm/#7/2012
online/různé

Co je vzdělání?

Tomáš Korda/#7/2012
online/různé

Hledáme cestu

Kateřina Součková/#7/2012
online/různé

Vlakové fascinace a deviace

Václav Hájek/#7/2012
online/různé

Příjezd, pobyt, odjezd, přestup

Eva Bendová/#7/2012
online/různé

artefakty

#7/2012
kultura/různé

Past ústící do pasti

Lukáš Jiřička/#7/2012
jiné/recenze čísla/různé

došlo

#7/2012
došlo/různé

Literatura bez čtenáře je nesmysl

Anna Vondřichová,Vojtěch Staněk/#7/2012
rozhovor/různé

O železnosti železnic

Michal Špína/#7/2012
esej/různé

Eskalátor

Nejhorší polistopadový ministr školství Josef Dobeš konečně vyklidil pozice. Role oběti „vlády rozpočtové odpovědnosti“ vyznívá jako zvláště nevkusný kus – s pověstí ministra, který zastavil přísun evropských dotací a pokusil se plíživě privatizovat vysoké školství, se hraje hodně ztěžka. Dobeš tvrdí, že odchází kvůli nedostatku financí a také proto, že mu prý učitelé „za těch 21 měsíců vcelku přirostli k srdci“. Asi jako protestující studenti. Mimikry „svědomí“ a „budoucnosti republiky“ (zvláště po nedávném rozhodnutí ve věci prodloužení existence plzeňské výrobny právníků a peněz) fungují spíše jako doklad o Dobešově nesoudnosti kombinované s absolutistickou drzostí. Nakonec je nejsmutnější právě reflexe toho všeho, co musel ministr napáchat, než i jeho nejbližší pochopili,

Diskografie Maxim Turbulenc je malebná krajina, která vyzývá k toulkám daleko víc, než by se mohlo zdát. Speciální pozornost si zaslouží jejich coververze písně Daniela Landy Jó, ulice z roku 2009. Celý počin vypadá jako geniálně promyšlený vtip, založený na (ne zas tak nepravděpodobném) setkání dvou kolotočářských patriotů – národní cítění trojice těžkotonážních interpretů lze změřit poslechem jejich masivního několikadiskového projektu Čecho Decho. Typicky lobotomická verze od „Maxíků“ se od Landova hudebního kolovrátku příliš neliší, brilantní je zato černobílý videoklip, který údajně odmítla vysílat Česká televize, ale je k vidění na YouTube. Kombinace obrázků skejťáků, demonstrace proti neonacistům a bezdomovců, do kterých se stylizuje i kapela sama,

Milan Knížák na svých internetových stránkách vyhlašuje v duchu starodávné tradice misomusů bojkot umění a uměleckého školství. Argumentuje falešností zájmu společnosti o tyto oblasti a jako očistu navrhuje „odstranit vše, co se nazývá uměním“, celého „světa umění“ včetně vysokých uměleckých škol. Je to bezelstná zpráva od někoho, kdo se trvale podílel na rozkladu kulturní jednoty – ať již jako umělec, pedagog nebo galerijní ředitel. Kritici bořitelské role moderního umění si mohou mnout ruce. Že se starý pán opožďuje, bylo v dobách jeho panování v Národní galerii již dlouho zjevné, oslnivost jeho nástupu na umělecké akademii plynula z aktuální vhodnosti zamrzlou strukturu demontovat. Obávám se, že problém není v roztříštěnosti