close search

literatura

Pytlík čaje

Jan Wagner/#23/2013
báseň čísla/literatura

Úplná rezignace

Pavel Šidák/#23/2013
literatura

Klid na práci – literární zápisník

Jakub Vaníček/#23/2013
literatura

Stahování z kůže

Blanka Činátlová/#23/2013
literatura

Smrt roste v každém z nás

Michael Alexa/#23/2013
literatura

Hnilobný pach močálu

Hedvika Tichá/#23/2013
literatura

Na břehu

Rafael Chirbes/#23/2013
beletrie/literatura

Hovada a svině v nás

Karel Kouba/#23/2013
literatura

divadlo

Cesta do minulosti

Jan Jiřík/#23/2013
divadlo

Když se všechno pěkně potká

Klára Fleyberková/#23/2013
divadlo

film

Dobrá domácí úroda

Tomáš Stejskal/#23/2013
film

umění

Bez názvu

Petr Krátký/#23/2013
galerie/umění

Sex – na oprátce

Ondřej Fuczik/#23/2013
umění/výstava

Videoherní transcendence

Jan Bárta/#23/2013
hry/umění

Průhledné šaty a v klíně jablko

Tereza Stejskalová/#23/2013
umění

hudba

Neviditelné krajinářství

Aaron Oldenburg/#23/2013
hudba

Festival jediného diváka

Ladislav Čumba/#23/2013
hudba

společnost

Soumrak Zlatého úsvitu

Matěj Metelec/#23/2013
společnost/zahraničí

napětí

Jan Gruber/#23/2013
odpor/společnost

Nastal čas kybernásilí

Jakub Horňáček/#23/2013
společnost

Apokalyptická politika

Jiří Přibáň/#23/2013
komentář/společnost

Zneužitý sen

Nancy Fraser/#23/2013
společnost

par avion

Tomáš Dufka/#23/2013
společnost/zahraničí

Úsvit dezolátní politiky

Ondřej Lánský,Lukáš Matoška/#23/2013
společnost

Volím každý den

Arnošt Novák/#23/2013
odpor/společnost

různé

minirecenze

#23/2013
minirecenze/různé

Dobyvatelé ztracených slipů

Jiří Flígl/#23/2013
recenze čísla/různé

Proti sterilitě a umělohmotnosti

Antonín Tesař/#23/2013
rozhovor/různé

Krása dvou čar a jedné tečky

Antonín Tesař/#23/2013
esej/různé

Eskalátor

Po příjezdu do Minsku vás na první pohled upoutá absolutní čistota a pořádek. Jestli si na něčem režim Alexandra Lukašenka opravdu zakládá, jsou to pečlivě natřené fasády domů a upravené ulice. Jakmile se někde objeví jen náznak rzi na zábradlí nebo popraskaná omítka, ihned se začne s opravou. Tento pořádek má známou druhou stránku: zakřiknuté tváře obyvatel, kteří se bojí i přejít ulici mimo vyznačený přechod, a opoziční politiky zavřené ve vězení. Pluralitní demokracii se tento stát ani nesnaží předstírat. Bělorusko však rozhodně není zaostalou zemí, kde by lidé neměli co jíst. Ačkoli je trápí hyper­inflace (za chléb zde dáte v obchodě pět tisíc rublů a za

V povolebním marasmu, který v plné nahotě ukazuje zoufalost české (ne)politické reprezentace, by se mohlo hovořit o tom, že prohráli především občané České republiky. Přesto tento pocit nesdílím. Proč? Letošní volby jsem strávil v Jihlavě na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů a festival mi dal to, co od něj očekávám: možnost reflexe a inspiraci. Díky snímku Léčba dějin Víta Janečka, který na osudech nesourodé čtveřice laureátů Ceny Františka Kriegla (Alena Dernerová, František Lízna, Libor Michálek, Jakub Polák) ukazuje, že blbá nálada je pojem relativní a že především občanská aktivita každého jednotlivce má tu moc dělat svět lepším, nacházím cestu, jak ze zdánlivě bezvýchodné situace vyjít. Spojitost mezi protagonisty

Tak jsem si ráno chtěl koupit chleba. Přes nakrčený celofán šlo špatně přečíst nápis na papírové stuze ovinuté kolem těla pecnu. Že byly ostatní typy příliš velké pro pracovní den laboratorní myši, tj. mé osoby, chtěl jsem koupit právě tenhleten – a zkusmo dešifroval nápis. „Dejte mi ten chleba Proutník.“ Prodavačka, známá žertováním, které mi v ranním spěchu připadá nepřiměřené (a snad bych se ve vnitřní promluvě zmohl i na slůvko neadekvátní), mi promptně odpověděla: „Proutníky tady určitě taky máme, ale tohle je Prontík. A máme tady i doroty!“ S druhou prodavačkou, která vystrčila hlavu zpoza plenty, se zasmály směrem k dortům ve výloze. Tak nějak má pracovní den