close search

literatura

Mikrotika

Paweł Sołtys/#25/2018
beletrie/literatura

Benzinové tužby – antikvární redukce

Jakub Vaníček/#25/2018
literatura

Pohled z periferie

Historické prózy Viktora Horvátha

Jan M. Heller/#25/2018
literatura

Chtěl jsem být ten druhý

S Viktorem Horváthem o psaní a infantilní mentalitě

Jan M. Heller/#25/2018
literatura

Útěk kolem světa

Humoristický román Andrewa Seana Greera

Pavel Kořínek/#25/2018
literatura

Hrdý zloděj a jiné příběhy z neskutečna – literární zápisník

Josef Fulka/#25/2018
literatura

Náš člověk v kambriu

Ptáci a jiná znamení Slavomíra Kudláčka

Lukáš Prokop/#25/2018
literatura

Ještě Benátky

Petr Král/#25/2018
báseň čísla/literatura

divadlo

Folklor je moc civilizovaný

Ondřej Škrabal/#25/2018
divadlo

Ideální bláznovství

Ondřej Škrabal/#25/2018
divadlo

film

Dívky nepláčou

Tomáš Gruntorád/#25/2018
film

Bludiště bez východů

Dan Krátký/#25/2018
film

Hořkosladký happy end

Loučení se seriálem Čas na dobrodružství

Martin Svoboda/#25/2018
film

umění

Insecurity State Manifesto

APART/#25/2018
galerie/umění

Političnost bez velkých gest

Severské příběhy represe a disciplíny

Martin Vrba/#25/2018
umění

Divácký zážitek

Vídeňská expozice děl Pietera Bruegela

Petra Willerthová/#25/2018
umění

hudba

V čem spočívá krize hudební kritiky? – hudební zápisník

Jan Sůsa/#25/2018
hudba

Popové „jiné ve stejném“

Současná tvorba U.S. Girls

Benjamin Slavík/#25/2018
hudba

Za vším je vášeň pro hudbu

S Frederickem Sudgenem o nezávislé platformě Loose Lips

Zuzana Přikrylová/#25/2018
hudba

společnost

napětí

Lukáš Rychetský/#25/2018
odpor/společnost

Autonomové na svatbě Beránkově

Apokalyptické rysy anarchistické politiky

Jakub Ort/#25/2018
odpor/společnost

Jak se touží po komunismu

Zastaralá příručka (nejen) pro děti

Matěj Metelec/#25/2018
společnost

Nyní

Třetí kniha Neviditelného výboru

Jakub Horňáček/#25/2018
společnost

Je libo občanskou válku?

Politická mystika kolektivu Tiqqun

Martin Vrba/#25/2018
společnost

par avion

Z francouzského tisku vybrala Marie ­Sýkorová

Marie Sýkorová/#25/2018
společnost/zahraničí

Století zametené pod koberec

Hledání dědictví bývalé Jugoslávie

Strahinja Bućan/#25/2018
společnost/zahraničí

„Cinknutá“ liberální demokracie

Tereza Stöckelová/#25/2018
komentář/společnost

různé

minirecenze

#25/2018
minirecenze/různé

Nenávist sílí

O pochybném vztahu demokracie a násilí

Redakce Die Zeit/#25/2018
rozhovor/různé

Každý festival je umělecké dílo

Se Sofií Čeljak o literárních veletrzích a překladech poezie

Miroslav Tomek/#25/2018
rozhovor/různé

Východ Západu, západ Východu

O antievropské tradici Evropy

Andrei Pleșu/#25/2018
esej/různé

Co vidí „jiní revolucionáři“?

Nad druhou knihou Neviditelného výboru

Matěj Metelec,Lukáš Rychetský/#25/2018
recenze čísla/různé

Eskalátor

„Hrozí zavření celých oddělení a muzeí,“ bili na poplach na konci listopadu francouzští kunsthistorikové a kurátoři. Bouři vyvolal návrh sepsaný pro Elysejský palác akademiky Bénédictou Savoy a Felwinem Sarrem, aby Francie během několik let vrátila do Afriky všechny artefakty získané zde násilím a nátlakem. Z francouzských sbírek by tak zbyl jen zlomek exponátů – těch méně atraktivních. Zájem ze strany afrických zemí by ovšem byl: mnohé investovaly do vzniku nových muzeí, kterým ale často chybějí reprezentativní artefakty. Jak navíc upozorňuje politolog Achille Mbembe, v posledních letech se díky umění a kultuře v Africe utvářejí a šíří nové identity, které překračují

Rok, který měl být připomínkou sta let od vzniku samostatného státu, potažmo jeho demokratických základů, máme skoro za sebou. Všechny významné svátky jsme přežili. Po pravdě, je to úleva. Tváří v tvář realitě moc důvodů k oslavám nebylo. Prezident dlouhodobě rozeštvává občany i politické oponenty, deformuje demokratické procesy, preferuje silová řešení a ostentativně vzhlíží k autoritářům. Vládu vede premiér spojený s předlistopadovou minulostí i podvody devadesátých let. Zásady jdou stranou, a tak nevadí ani trestní stíhání, ani již několikrát prokázaná lež. Do čela senátu usedl muž, jehož mnohá vyjádření, a nejen na adresu žen, jsou – kulantně řečeno – předpotopní

Americký věrozvěst John A. Chau, kterého minulý měsíc usmrtili domorodci na indickém ostrově Severní Sentinel, možná nebude mít klid ani po smrti. Jak upozornila BBC, příslušníci jednoho z posledních zcela izolovaných kmenů na světě zřejmě jeho tělo napíchnou na bambus jako strašáka. Přitom jim jen přišel říct, že je miluje jakýsi pán jménem Ježíš – a kdyby ho nechali domluvit, třeba by jim i vysvětlil, zač je takové lásky loket. K takto zprostředkovanému vyznání citů od chlapíka, kterého v životě neviděli a který je podle zlých jazyků již nějaké dva tisíce let po smrti, se místní postavili víc než rezervovaně.

Strip