close search

literatura

Genderové studium

Curtis Sittenfeld/#14/2020
beletrie/literatura

Hledáme­-li pravdu – básnická redukce

Martin Lukáš/#14/2020
literatura

Tělo vystavené kritice

Některé aspekty tvorby Tracey Emin

Mariana Prouzová/#14/2020
literatura

Prostě dada

Ke kořenům českého antifemu

Eva Klíčová/#14/2020
literatura

Psaní jako maso a krev

Anarchie a evidence Miroslava Olšovského

Libor Staněk/#14/2020
literatura

O ničem – literární zápisník

Jiří Zizler/#14/2020
literatura

Propasti dětství

Michal Špína/#14/2020
literatura

Truchlivá a intenzivní meditace

Valentýna Šatrová/#14/2020
literatura

Dopis Cyranovi tentokrát ze soboty

Naděžda Plíšková/#14/2020
báseň čísla/literatura

divadlo

Radostná kolaborace

Marcela Magdová/#14/2020
divadlo

film

Veliká, ale povrchní zábava

Ruská panovnice v novém historickém seriálu

Martin Svoboda/#14/2020
film

Středoškolský Ragnarök

Mytologické postavy v televizních seriálech

Petr Pláteník/#14/2020
film

umění

Martine Syms: Incense Sweaters & Ice

Marie Lukáčová,Lucie Rosenfeldová/#14/2020
galerie/umění

Vesmír nepokojných prekvapení

Hravo autentická, mechanicky žijúca ukážka sveta Petra Válka

Viktória Pardovičová/#14/2020
umění

Virtuální dějiny rozpadu

Instalace Olympia a eroze lidské pýchy v přímém přenosu

Štěpán Šanda/#14/2020
umění

hudba

Syrová oslava lásky a přátelství

Nové album skupiny Roman Radkovič Collective

Tomáš Procházka/#14/2020
hudba

Kus venkova v nás – hudební zápisník

Štěpán Šanda/#14/2020
hudba

Perfektně převrácený zvuk

A. G. Cook a jeho role v současném popu

Jan Bárta/#14/2020
hudba

společnost

Zbavit se nebezpečných iluzí – ultimátum

Matouš Hrdina/#14/2020
odpor/společnost

Když odmítnout nestačí

Naomi Kleinová se vypořádává s Donaldem Trumpem

Petr Mareš/#14/2020
odpor/společnost

Chcete, aby sa vrátil Fico?

Výmena moci na Slovensku počas korony

Zuzana Kepplová/#14/2020
společnost

Nejnudnější rebelka

Banální antifeministický folklor Camille Paglii

Natálie Drtinová/#14/2020
společnost

Antigenderové mobilizace

Odpůrci feminismu na Slovensku a v Česku

Eva Svatoňová,Mina Baginová/#14/2020
společnost

par avion

Z francouzských médií vybrala Sára Vidímová

Sára Vidímová/#14/2020
společnost/zahraničí

Moje tělo není pornografie

Za obrázky vulvy až na šest let do trestanecké kolonie?

Alena Machoninová/#14/2020
společnost/zahraničí

Když virus usíná v dešti

Tereza Stöckelová/#14/2020
komentář/společnost

různé

Ziemowit Szczerek: Via Carpatia

Miroslav Tomek/#14/2020
minirecenze/různé

8lidí: La Moneda

Pavel Chodec/#14/2020
minirecenze/různé

Jan Šumbera: Egomelt

Karel Kouba/#14/2020
minirecenze/různé

minirecenze

#14/2020
minirecenze/různé

Rovnoprávnosti nemůže být příliš

Se Zorou Hesovou o kulturních válkách a novém konzervatismu

Matěj Metelec/#14/2020
rozhovor/různé

Jako rodné sestry

O počátcích a současnosti feminismu a antifeminismu

Šárka Homfray/#14/2020
esej/různé

Stále stejný boj

Minisérie Mrs. America

Klára Vlasáková/#14/2020
recenze čísla/různé

Eskalátor

Staronovým šéfem České unie sportu se bez valného zájmu veřejnosti stal Miroslav Jansta, známý též jako „obr čáp“, případně „obyčejný kluk z Nymburka“. Jen pár dní před volbou přitom proběhlo další kolo soudního procesu, v němž Jansta figuruje v roli obžalovaného, který „ani chvíli nepochyboval, že je nevinný“. Během přelíčení v kauze zneužití sportovních dotací předvedl „velkej čáp“ Miroslav Pelta, který tuneloval ve jménu fotbalu, komický výstup na téma „jak jsme s Mílou zachraňovali český sport“. Jansta, vlivný lobbista v dresu ČSSD, který má funkcí jak japonská kalkulačka, zase perlil během „volby“, kdy mu bylo předsednictví prodlouženo všemi hlasy přítomných.

Proti mašinérii Lukašenkova státu mají Bělorusové jednu, ne­-li jedinou zbraň: humor. Inzerát: „Otec se třemi syny hledá byt v Rostovu. Milujeme pořádek.“ (Alexandru Lukašenkovi se lidově říká „taťka“ a do ruského Rostovu utekl bývalý prezident Ukrajiny Viktor Janukovyč.) Dobré vtipy jsou zkrátka těžko přeložitelné. Ale když obzvlášť brutální policajt najde na svém prahu hromadu výkalů, to už je univerzálně pochopitelné gesto. Humor na Lukašenka zabírá: nesnáší osobní útoky. Na nedávném setkání s pečlivě vybranou „veřejností“ v Brestu si postěžoval, že mu lidé v sociál­ních sítích říkají „Šváb“ (kvůli kníru) a „Saša Tři Procenta“ (tolik činí jeho současná podpora). Ještě sprostší

Slováka Dominika Kobulnického český soud v polovině června odsoudil k pěti letům odnětí svobody za to, že na sociálních sítích sdílel příspěvky radikálních islamistů a vůbec se choval podezřele. Odsouzený, který je ve vazbě už od konce roku 2017, má nejspíš hlavně radost, že nedostane devět let za přípravu teroristického útoku, jak původně navrhoval státní zástupce. Mladík, který vyrostl v katolické rodině na východoslovenském venkově, odešel za prací do Pardubic. Tam se seznámil s místními muslimy, přijal jejich víru a jméno Abdul Rahman. Pak se přestěhoval do Prahy. Nosil maskáče a chodil do mešity. Vlastnil plynovou pistoli, s níž se

Strip