„Věřím, že svět potřebuje víc Kanady,“ prohlásil před pár lety zpěvák Bono. Určitě to i tentokrát myslel dobře, ale jak už to u podobných výroků bývá, domyšlené do důsledků vyznívají trochu jinak. Co by to znamenalo třeba pro životní prostředí,…
Když 19. května 2022 předseda hnutí STAN a ministr vnitra Vít Rakušan připomněl na sociálních sítích 113. narozeniny sira Nicholase Wintona, zdálo se být všechno v pořádku. Winton, kterému se podařilo nezištně a se značným rizikem zachránit téměř sedm set dětí před jistou smrtí, dnes představuje symbol. Rakušanova slova „I když mezi námi nejste, váš příběh, vaše obětavost, vaše odvaha a nezištná pomoc stovkám dětí v ohrožení života nás inspiruje neustále, letos obzvlášť“ tedy nijak nepřekvapí. Problém nastává až v okamžiku, kdy slova konfrontujeme s realitou. Na stejných místech, kde nastupovaly děti do „Wintonových vlaků“, v polovině letošního května každodenně
Středoškoláci už vědí, jak dopadly maturitní didaktické testy. Většina z nich (86,3 procenta) si může oddechnout před školní částí zkoušky, my ostatní brousíme tužky ke komentování výsledků. Tak třeba podle Mirka Topolánka si test z matematiky vybírá málo lidí (letos 17 procent), protože jen hrstka jich „umí sčítat a dělit, ostatní si vybrali vaření a vyšívání“. Bývalý premiér v tom vidí jednu z největších chyb naší školské politiky. Podobné stesky po starých časech se ozývají pravidelně, takže nebude od věci připomenout, že potíže s jednotnou maturitní zkouškou tkví v něčem úplně jiném – totiž v tom, že se vzal původně
Mám úchylku na pročítání tabulek a všelikých žádostí, a tak jsem i letos spočinula pohledem na zápisech ze zasedání ministerských komisí pro podporu vydávání české literatury, respektive vydávání překladových děl. Zajímá mě to tím víc, čím větší vlna odporu se proti komisím zdvihne. A tak mě překvapilo, když se letos obě komise shodly, že k mnoha grantovým žádostem byly přiloženy nerelevantní či nedostačující podklady. Přestože vím, že vypisování grantových žádostí je svého druhu sadomasochistická disciplína, v níž vynikají jen někteří, stejně mě každoročně překvapí, jak zakořeněné je u nás přesvědčení, že ministerské granty jsou něco jako nároková prémie. V literárních