close search

literatura

Bar paní Vanotti – sloupky psané na vodu

Petr Borkovec/#18/2022
literatura

Bizar luzers

Eklektické vyprávění Ivany Gibové

Kamila Schewczuková/#18/2022
literatura

Každodenní statečnost

Pečeme a pleteme s Felicí Bauerovou

Blanka Činátlová/#18/2022
literatura

Objevit Vídeň

Srdce Evropy Pavly Horákové

Jiří Zizler/#18/2022
literatura

Na okraj pomalosti – literární zápisník

Šárka Grauová/#18/2022
literatura

Dědictví nejistoty

S Ljudmilou Ulickou o emigraci, generačních traumatech a vránách

Olga Pavlova/#18/2022
literatura

***

Saigjó/#18/2022
báseň čísla/literatura

divadlo

Na výstavě výjevů

V jakém světě to žijeme?

Anna Luňáková/#18/2022
divadlo

film

Principál lidského cirkusu

Seriál Zkouška balancuje mezi empatií a manipulací

Martin Svoboda/#18/2022
film

umění

Áron Kútvölgyi­-Szabó: Counterfactual Counterprojections

Hynek Alt/#18/2022
galerie/umění

Všechnu moc feministické imaginaci

K proměnám uměleckých institucí

Magdalena Jozová/#18/2022
umění

hudba

Vábení černého lesa

Black metal a temná ekologie

Štěpán Šanda/#18/2022
hudba

Rapová královna

Eva Rapdiva a odkaz významných žen angolské historie

Karolina Válová/#18/2022
hudba

společnost

Příroda versus příropa – ultimátum

Miroslav Patrik/#18/2022
odpor/společnost

Kritika jako sport

Politická teorie i praxe sportovních klání

Vojtěch Ondráček/#18/2022
odpor/společnost

Fotbalový stadion jako agora

Co nám kopaná říká o společnosti?

Václav Sklenář/#18/2022
společnost

Útěcha z cyklistické ontologie

Neviditelní tahouni současného pelotonu

Vojtěch Jírovec/#18/2022
společnost

Borg byl kristovská postava

Gilles Deleuze o tenisu

Claire Parnet/#18/2022
společnost

par avion

Z francouzských médií vybrala Sára Vidímová

Sára Vidímová/#18/2022
společnost/zahraničí

Mír nečekejme

Další tchajwanská krize

Filip Jirouš/#18/2022
společnost/zahraničí

Na menu jsou amarouny

Tereza Stöckelová/#18/2022
komentář/společnost

různé

Martin Reiner: Městská galerie

Barbora Matysová/#18/2022
minirecenze/různé

Neslýchané: Přítelkyně, která neexistovala

Antonín Tesař/#18/2022
minirecenze/různé

Jenny Hval: Classic Objects

Benjamin Slavík/#18/2022
minirecenze/různé

Jaroslav Kovanda: Spolhaus

Jakub Vaníček/#18/2022
minirecenze/různé

minirecenze

#18/2022
minirecenze/různé

Na hřbitovech je teď hodně živo

Kamil Bouška/#18/2022
poesie/různé

Agón nás posouvá dál

S Irenou Parry Martínkovou o olympismu a intersex sportovcích

Vojtěch Ondráček/#18/2022
rozhovor/různé

Sport jako avantgarda filosofie

Dokážeme docenit nejistotu a získat zpátky svou budoucnost?

Jakub Trnka/#18/2022
esej/různé

Město jako budoucnost Země

Je pokračující urbanizace světa nevyhnutelná?

Ladislav Zářecký/#18/2022
různé/veřejný prostor

Doufat v oslnění

Ke korespondenci Houellebecq–Lévy

Tomáš Koblížek/#18/2022
recenze čísla/různé

Eskalátor

Letošní nabídku největších filmových festivalů jako tradičně na začátku září uzavírá ten benátský. V posledních letech na něm vídáme filmy z podzimní, oscarové sezóny, ale také ty, které třeba v Cannes do soutěže nepouštějí, protože jsou určeny pro strea­movací služby. Osobně je pro mě v programu největším překvapením nasazení třetí série Království od Larse von Triera. První řada seriálu z prostředí Královské nemocnice v Kodani přitom měla premiéru už téměř před třiceti lety, v roce 1994, ta druhá o tři roky později. Mezitím bohužel zemřel herec Ernst­-Hugo Järegard, který představoval permanentně nespokojeného švédského lékaře, nenávidícího Dány. V polovině devadesátých let

Zastavit šikanu řidičů se v Praze chystá nová strana, která vznikla v souvislosti s nadcházejícími komunálními volbami. Projekt Motoristé sobě, založený a vedený tiskovým mluvčím Institutu Václava Klause Petrem Macinkou, ale od počátku působí spíš jako předvolební vtip, podobně jako svého času balbínovci. Už jen to, že od sdružení nezávislých kandidátů Praha sobě převzali ono „sobě“, aby lákali na zcela opačný program – tedy místo kvalitnějšího veřejného prostoru více dopravních staveb pro automobily. Na billboardech se Motoristé navážejí do Pirátů a současně slibují metro zadarmo a MHD za tisícovku ročně. Tenhle ideologický paskvil reprezentuje i jeden z pop ekonomů Vladimír

Cesta Maďarskem uprostřed letních měsíců může chvílemi připomínat scény z amerických road movie. Silnice jako když střelí, kam oko dohlédne, tam kukuřice ve fázi těsně předcházející pečení popcornu. Zavlažovače popojíždějí nad úzkými pruhy keřů s paprikami a snaží se krotit pětatřicetistupňová vedra vodní mlhou, odčerpanou z řek, které vlastně už dávno řekami nejsou. Vítr neustává, žene krajinou písek posbíraný z polopouštních polností, ohýbá stromy v nízkých lesích a vysušuje zeminu až na hranici šílenství. Paní v koloniálu povídá, že už minimálně měsíc nepršelo; srážky se té zemi vyhýbají, skoro jako by je někdo rozháněl. Že by snad vrtule větrných elektráren,

Strip