close search

literatura

Krotitelky duchů a dobyvatelé sylabů

Literární věda mezi karikaturou a melancholií

Blanka Činátlová/#6/2023
literatura

Nová reflexe i pečující komunita

Bookstagram a jeho mikrokosmy

Barbora Voříšková/#6/2023
literatura

Před burzou – sloupky psané na vodu

Petr Borkovec/#6/2023
literatura

Křehké čtverce, prázdná slova

(Jak) básní instapoezie?

Klára Černá/#6/2023
literatura

#TwitteratureIsDead

Jak se literatuře (ne)podařilo dostat ze spárů starého média

Jana Koutná/#6/2023
literatura

Její dým se vznáší navěky

Sci­-fi a gender v povídkách Jamese Tiptreeho, Jr.

Antonín Tesař/#6/2023
literatura

Teodor Rotrekl a jeho život jako sci­-fi – literární zápisník

Ivan Adamovič/#6/2023
literatura

Slzy, klišé, svoboda

BookTok dělá z literatury mnohem živější médium

Matouš Hrdina/#6/2023
literatura

Bert Kessler

Edgar Lee Masters/#6/2023
báseň čísla/literatura

divadlo

Co to vůbec je domov

Odkud se vzal ukrajinský freak kabaret Dakh Daughters?

Miroslav Tomek/#6/2023
divadlo

film

Přála bych si smět mluvit

Rebelující císařovna ve filmu Korzet

Tomáš Hubáček/#6/2023
film

Král televize – filmový zápisník

Tomáš Stejskal/#6/2023
film

Werther_2000

Epistolární román digitální doby

Jakub Haubert/#6/2023
film

umění

Lukáš Prudík: Angel’s Egg

Sláva Sobotovičová/#6/2023
galerie/umění

V hlavní roli vítající

Vítání jara v brněnské galerii Off/Format

Viktorie Vítů/#6/2023
umění

hudba

Bauhaus Brusel

Schwarzprior podruhé

Adam Tomáš/#6/2023
hudba

Dají se intimní písně zpívat v globálním jazyce? – hudební zápisník

Benjamin Slavík/#6/2023
hudba

společnost

Tykačova MAFRA – ultimátum

Radek Kubala/#6/2023
odpor/společnost

Čím dál viditelnější

Přímé akce v klimatickém hnutí

Jakub Radan Dvořák/#6/2023
odpor/společnost

Oslavy práce v obrazech

Vítězslav Sommer/#6/2023
společnost

Ritualizujem, teda som

Peter Takáč/#6/2023
společnost

Ani mrtví nezůstanou v bezpečí

S Lubou Jurgenson o paměti míst i ruské kultuře zapomnění

Olga Pavlova/#6/2023
společnost

par avion

Z francouzských médií vybrala Sára Vidímová

Sára Vidímová/#6/2023
společnost/zahraničí

Rozpad pravidiel

Od ficovskej hniloby pod povrchom k Matovičovej kompletnej erózii

Zuzana Kepplová/#6/2023
společnost/zahraničí

Zemanova Ubu lekce

Petr Fischer/#6/2023
komentář/společnost

různé

Blonde Revolver: Good Girls Go to Heaven, Bad Girls Go Everywhere

Billy Shake jr./#6/2023
minirecenze/různé

Peter Shaffer: Amadeus

Jiří G. Růžička/#6/2023
minirecenze/různé

Tomáš Krupka, Lukáš Paleček: Zápisy a zákresy

David Bláha/#6/2023
minirecenze/různé

More Miko

Tomáš Stejskal/#6/2023
minirecenze/různé

Yuk Hui: Technodiverzita

Petr Profen Mareš/#6/2023
minirecenze/různé

Vít Slíva, Jiří Trávníček: Všelijak poplantane

Pavel Kotrla/#6/2023
minirecenze/různé

Ljudmila Ulická: Jákobův žebřík

Olga Pavlova/#6/2023
minirecenze/různé

Jiří Maršálek: Lenost

Karel Kouba/#6/2023
minirecenze/různé

Meditace protékající chvíle

Adam Borzič/#6/2023
poesie/různé

Siete sú účinný nástroj

S Lenkou Macsaliovou o bookstagrame, BookTube a BookToku

Tímea Zvoláneková,Kamila Schewczuková/#6/2023
rozhovor/různé

Generuju nadšence

S Karolínou Meixnerovou o popularizaci národního obrození

Marta Martinová/#6/2023
rozhovor/různé

Pět dolarů měsíčně

O tvorbě a umění v době války

Artem Čech/#6/2023
esej/různé

Pokus o Rotrekla

První výstřel do vesmíru teorie socialistického umění

Ivan Adamovič/#6/2023
recenze čísla/různé

Eskalátor

Rozlišení aktivní versus aktivistický prezident vstoupilo do české debaty díky kandidátskému projevu Václava Klause v roce 2003. V podstatě všichni naši dosavadní prezidenti se v nějakém ohledu zařadili do druhé, Klausem jednoznačně pejorativně pojaté kategorie. A zvlášť závěrem svých mandátů ji v podstatě vyplnili tím nejhorším, co se dalo v daném okamžiku udělat: Václav Havel svou účastí na Dopisu osmi, jímž podpořil válku v Iráku, Klaus zase účelovou amnestií, která se stala cynickou tečkou za „českou cestou“ ekonomické transformace. Jen u Miloše Zemana podobné „poslední hurá“ dost možná překazila válka na Ukrajině. Že na tuto pseudodichotomii přistoupil v jednom rozhovoru

Svět příplatkových registračních značek má s životem pracovníka v kultuře jen málo styčných bodů, takže jsem se s ním dlouho míjel. Jednou mě sice z nudy při čekání na autobus vytrhl pohled na odbarvenou padesátnici v obřím voze s espézetkou IAM BL0ND, ale ke skutečnému průlomu došlo později. Bylo to jednoho všedního odpoledne, když mě při nákupu upoutala zvláštní postava, pravdě­podobně proto, že mi připomněla módu mého dětství. Asi bych na zavalitého chlapíka s muletem, oblečeného v hnědé kožené bundě pod zadek, hned zase zapomněl – kdybych ho ovšem vzápětí nezahlídl na parkovišti, jak nasedá do SUV s poznávací značkou

Značný rozruch vyvolala výstava Jak Rusové ve světě pomáhají Ukrajincům, kterou v centru Prahy uspořádalo několik ruských exilových opozičních sdružení. Organizátoři čelili kritice ze strany ukrajinské komunity, českých odborníků, ale i části ruských dobrovolníků. Zkusil jsem si představit, jaké reakce by vyvolala podobně zaměřená autoprezentace, kdyby za ní stáli Ukrajinci, a dospěl jsem k závěru, že taková výstavka by nikdy nemohla vzniknout. A ne proto, že by nebylo co prezentovat. Všechny Ukrajince, které znám – v diaspoře i doma –, stravuje obrovský pocit viny a studu. Ti, co odešli, se stydí před těmi, kteří zůstali; ti, kteří zůstali, se stydí

Strip