close search

literatura

Když čelíme nejhoršímu, rosteme

S Evou Markvartovou o zásvětních putováních

Blanka Činátlová/#22/2024
literatura/rozhovor

Schoulit se smrti u nohou

Thanatografické strategie Daniely Hodrové

Jan Musil/#22/2024
literatura

Opus opificem probat

Badatelské horizonty Daniely Hodrové

Zdeněk Hrbata/#22/2024
literatura

Svár slov a obrazů

Komiksový mýtus Sadu kostí Jeffa Lemirea a Andrey Sorrentina

Antonín Tesař/#22/2024
literatura

Kdyby byla pláň, bílá kdyby byla

Nad literární pozůstalostí Karla Miloty

Olga Pavlova/#22/2024
literatura

Poslední letadlo (Schwarzwald 1938)

Karel Milota/#22/2024
báseň čísla/literatura

divadlo

Škrtání nezávislého divadla

Soubor Masopust po šestnácti letech končí

Josefína Formanová/#22/2024
divadlo

film

Pokus o český arthouse

Antonín Tesař/#22/2024
film

Přebarvené ptáče

Viktor Palák/#22/2024
film

umění

Polina Davydenko: After Time

Edith Jeřábková/#22/2024
galerie/umění

V galeriích je příliš málo hudby

S Ianem Mikyskou a Jitkou Hlaváčkovou o dialogu obrazu a zvuku

Václav Šafka/#22/2024
umění

hudba

Mezi politikou a emocí

Zvukové umění na Benátském bienále

Martin Blažíček/#22/2024
hudba

Totální eklekticismus

Čtvrtá deska The Libertines

Adam Tomáš/#22/2024
hudba

společnost

Poslední uhelná elektrárna zavřena – ultimátum

Barbora Bakošová/#22/2024
společnost

Libanonský kolaps

Každodennost versus diplomacie

Jan Daniel,Layla Bartheldi/#22/2024
společnost

Kam jdeme a kam chceme jít?

Ingrid Robeyns a koncepce limitarismu

Alena Wagnerová/#22/2024
společnost

Metoda palcátu

Ahistorické úvahy nad Janem Žižkou

Jakub Rákosník/#22/2024
společnost

Vytvořit nový univerzalismus

S Michaelem Hauserem o socialismu v době globalizace

Otakar Bureš/#22/2024
společnost

Stroj času – slepá v kopřivách

Alena Machoninová/#22/2024
komentář/společnost

Strach a volby

Saša Uhlová/#22/2024
komentář/společnost

různé

Beak>: >>>>

Benjamin Slavík/#22/2024
minirecenze/různé

Tadeáš Stanko: Tahle země je naše

Štěpán Truhlařík/#22/2024
minirecenze/různé

Na úpatí zahrady

David Bláha/#22/2024
minirecenze/různé

Když se světlo zlomí

Tomáš Stejskal/#22/2024
minirecenze/různé

Franz Rosenzweig: Hegel a pruský stát

Matěj Metelec/#22/2024
minirecenze/různé

Julia Fiedorczuk: Dom Oriona

Michal Špína/#22/2024
minirecenze/různé

Jiří Knapík, Tomáš Krömer: Zdeněk Jerman osobně

Martin Lukáš/#22/2024
minirecenze/různé

Michael Crummey: Zloději řek

#22/2024
minirecenze/různé

Síla sdílení

S Annamarií Čermákovou o platformě PRAHO! project

Alžběta Medková/#22/2024
různé/veřejný prostor

Smutek hmyzu

#22/2024
poesie/různé

Nezbadatelná láska nepomíjí

Završení trýznivého eposu Daniely Hodrové

Blanka Činátlová/#22/2024
esej/různé

Eskalátor

Šel jsem si koupit novou duši. Cestou do obchodu mě napadlo, že jsem měl kolo nejprve vyzkoušet, zda mi je někdo jen nevyfoukl. Přece ale nebudu lidem a priori nedůvěřovat a podezřívat je, že jsou potvory. Koneckonců, i kdyby duše píchlá nebyla, můžu nákup považovat za investici do budoucnosti… A skutečně – duše byla jen vyfouknutá. „Lidem tedy nevěřit,“ říkal jsem si, když jsem se lopotil s pumpičkou, a v uších mi zněly verše z Radostí života Františka Gellnera (v podání punkové kapely Malomocnost prázdnoty): „Svět, jak byl, vždy bude stejný, / život stejně beznadějný…“ Pak jsem si ale vzpomněl

„Godfrey, nebo Sexy Lord, kdo to bude? (…) Je to drama, je to drama… Tak to je napětí, to je bomba!“ freneticky pořvává komentátor České televize Marek Svačina. „To jsme tady nikdy neměli, takové dlouhé čekání na vítěze Velké pardubické…“ podivuje se s neutuchajícím vzrušením v hlase nad bizarním koncem závodu, kterého se vedle zmíněných koní zúčastnili třeba i Coko Beach nebo nebinární Her Him. Tradiční koňský dostih posléze skončil netradiční remízou – poprvé v historii závodu má dva vítěze, protože člověk obsluhující kameru v cílové rovince jednoduše zapomněl zařízení zapnout. To se stává, každý občas máme v práci špatný

V souvislosti s odstoupením rektorky Akademie výtvarných umění Marie Topolčanské, k němuž došlo 16. října, je nutné rozlišovat dva provázané rámce, v nichž je tato událost prezentována. V prvním jde o interní fungování instituce, jež v posledních letech procházela významnou proměnou. Jednalo se zejména o přípravu nových akreditací či zavedení bakalářského studia a kreditového systému. Struktura AVU je centralizovaná, a formálně tak zodpovědnost nese jeden člověk. Maria Topolčanská ale umožnila, aby se rozhodování účastnilo více lidí, což samozřejmě zároveň ztěžuje komunikaci. Druhým rámcem jsou kulturní války, v nichž se mediální obraz odstoupení Topolčanské jeví jako potvrzení obsahu červnové petice (viz

Strip