V básních Claudia Rodrígueze se odráží rytmus chůze, citlivý pozorovací talent a opojení láskou i smrtelností. Ve víření jeho řeči je cítit odkaz Rimbauda, ale i zemitost španělského venkova. „Nebezpečná stopa, slib/ mezi nabídnutím věcí/ a nabídnutím života.“

Nové básně Kamila Boušky jsou plné rozčarování, násilí a temné ironie. Najdeme zde náznaky angažovanosti, reflexi lidských návyků a zlozvyků i dystopické vzpomínky na zaniklý lidský druh. „Konečně a také naštěstí už není možný/ intimní vztah ve dvou.“

Básně Barbory Müllerové nás zavádějí do křovin periferií, kde se pohanské mýty prolínají s realitou našeho světa a kde se zjevují nová božstva. Hlubiny vesmíru střídá špinavé rumiště a zrození vykupuje smrt: „alchymistickej tyglík/ ve kterým se taví vesmír“.

Obraznost španělského básníka Juana Carlose Mestreho nezapře inspiraci surrealismem. Jeho poezie tepe fantaskními obrazy, vynořují se v ní zasuté vzpomínky, zamlžené odkazy i ironické hry se slovy. „Jsem slaboch povolaný vykonat veliké věci:/ vymazat smolou Noeho loď, vyměnit žárovky, …

Pakoány Františka Dryjeho svérázně převádějí princip oxymorické hádanky do poetických útvarů. A jak je básníkovým zvykem, mezi novotvary, slovními hrami a potměšilým humorem nenápadně vystupují odkazy na světové dění. „Zamrzlou Léthé/ brouzdáš prudkým/ proudem/ tma pryč a/ za ušima/ pod …

„Krása a spokojenost nepatří do básně, to není to, čím se nechává lidské srdce rozjitřovat,“ prohlašuje Ondřej Hložek v rozhovoru na straně 6. A jeho nové verše tato slova potvrzují. Často jsou to momentky z periferie, v nichž se na okraji všedních scén vedou nenápadné boje o život.

Svůj výběr z mladé polské poezie doplnila básnířka Zofia Bałdyga esejem (viz stranu 18), v němž píše o pozoruhodné generaci básníků narozených mezi lety 1984 a 1993. V jejich tvorbě nachází chladné, laboratorní pozorování světa, angažované generační výpovědi i nepřikrášlené obrazy současného …

Peruánský básník Guillermo Chirinos Cúneo prožil značnou část života v blázincích a za tu dobu mu vyšla jen kniha Idiot Apokalypsy. Posmrtně je však objevován a ceněn novou generací básníků: „Tohle je moderní evangelium: slova pro lidi, metafyzika je pro vědátory, metafora pro zahrady …

Z poezie prvního řeckého nositele Nobelovy ceny za literaturu Jorgose Seferise básník a překladatel Miloš Tomasco vybral a do češtiny převedl tři básně, z nichž je dobře patrná autorova návaznost na tradici antické poezie.

Vitalismus, láska k rodnému kraji a jazyku, ale i vzdor a protest se objevují v díle čtyř básníků a jedné básnířky, kteří ve výboru romanisty Víta Pokorného reprezentují okcitánskou poezii vzniklou v posledním půlstoletí v kdysi slavném jazyce, jenž nyní skomírá.