close search

literatura

Vyhnanec s otevřenou duší

Dantův opomíjený spis Convivio

Jiří Šobr/#19/2021
literatura

Solovecké kameny – slepá v kopřivách

Alena Machoninová/#19/2021
literatura

Mysl vzdorující

Dantovy obrazy Odyssea

Mariana Prouzová/#19/2021
literatura

Monomanie a kreativita

Dantovy naplněné ambice

Martin Pokorný/#19/2021
literatura

Cyberpunk z čínské skládky

Silikonový ostrov Čchena Čchiou­-fana

Antonín Tesař/#19/2021
literatura

Sen – literární zápisník

Jiří Zizler/#19/2021
literatura

Naše půlka cesty

Dantovo Peklo a jeho morální geografie

Matouš Jaluška/#19/2021
literatura

***

Jitka Hanušová/#19/2021
báseň čísla/literatura

divadlo

Predčasne opúšťame náš letopočet

S Jozefem Vlkem o užvaněnosti a apokalypse

Marta Martinová/#19/2021
divadlo

film

Marvel a čínská diaspora

Shang­-chi a legenda o deseti prstenech

Daniel Krátký/#19/2021
film

umění

Alexey Klyuykov: Dantovo Peklo

Laďa Gažiová/#19/2021
galerie/umění

Na cestě (tam a zpátky)

Retrospektiva Milana Kozelky

Jana Orlová/#19/2021
umění

hudba

Nová temnota

Rituály rapperky Backxwash

Štěpán Šanda/#19/2021
hudba

Květák a matrjošky – hudební zápisník

Jiří Slabihoudek/#19/2021
hudba

Ozvěny válečných hrůz

Black Angels Songs Miroslava Tótha

Martin Lauer/#19/2021
hudba

společnost

Jak média mluví o klimatu – ultimátum

Matouš Hrdina/#19/2021
odpor/společnost

Zapatistická conquista

Šest deklarací k Výpravě za život

Vojtěch Ondráček/#19/2021
odpor/společnost

Ty už jsi tady, Bonifáci?

Dante a objektivní spravedlnost

Michael Hauser/#19/2021
společnost

Feministky, islám, středověk

Česká literatura v kontextu kulturních válek

Stefan Segi/#19/2021
společnost

par avion

Z německého tisku vybral Martin Teplý

Martin Teplý/#19/2021
společnost/zahraničí

Sofistikovaně a krutě

Nový banditismus v Brazílii

Rudolf Kvíz/#19/2021
společnost/zahraničí

Už jde zase o všechno

Lukáš Rychetský/#19/2021
komentář/společnost

různé

Ève Curieová: Paní Curieová

Michal Špína/#19/2021
minirecenze/různé

Iva Hadj Moussa: Démon ze sídliště

Karel Kouba/#19/2021
minirecenze/různé

Woodstock 99: Peace, Love and Rage

Antonín Tesař/#19/2021
minirecenze/různé

Vilma Bořkovec, Barbora Pokorná a kol.: Logika chaosu

Matěj Hřib/#19/2021
minirecenze/různé

minirecenze

#19/2021
minirecenze/různé

Devadesát let Eduarda Grečnera

Milan Cyroň/#19/2021
poesie/různé

Plachetnica pekla

Eduard Grečner/#19/2021
poesie/různé

Neměli bychom, ale přesto létáme

S Kjellem Westö o finských dějinách a švédské menšině

Marta Martinová/#19/2021
rozhovor/různé

Závratná pouť

Dantova Božská komedie a její pozemští čtenáři

Jiří Špička/#19/2021
esej/různé

Město a ekonomie koblihy

Kde začít při plánování lepší budoucnosti?

Jan Soukup/#19/2021
různé/veřejný prostor

Jak zhasl liberalismus

Zúčtování s věkem imitace

Matěj Metelec/#19/2021
recenze čísla/různé

Eskalátor

Do boje proti evropskému Green Dealu, tedy přechodu energetiky na bezemisní v co možná nejkratší době, se u nás pustil leckdo. Český premiér prohlásil, že na spalovací motory našim automobilkám Brusel sahat nebude, prezident Agrární komory Jan Doležal se snad v každém svém sloupku, které píše do Mladé fronty Dnes, zmíní, že zelená politika jistě povede k rozvratu současné Evropy. Připojil se i Ondřej Neff v Posledním slově v Lidových novinách: „Co zelená tsunami prezentuje, to není jen útok na jakýsi blahobyt, k němuž jsme se po třiceti letech prodychtili, je to útok na samotnou existenci.“ Pravda, klimatická změna se

Zemřel Jean­-Paul Belmondo. V českém tisku se o něm v lepším případě psalo jako o komikovi, všem filmům s Jeanem­-Lucem Godardem navzdory, v horším případě dostal větší prostor jeho dabér Jiří Krampol. A tak nejzajímavější rozloučení přinesly sportovní plátky. Ty totiž „Bébela“ představily nejen jako vášnivého boxera, ale také jako fotbalového brankáře. Jeho matka ho doporučila fotbalovým trenérům s tím, že když její dítě nestojí v poli za nic, ať jde do brány. Ještě zajímavější byla Belmondova podpora klubu PSG, který ve chvílích největší finanční nouze osobně zachraňoval. O to větší zklamání dával najevo, když se pařížský klub stal hračkou

Vždycky mě potěší, když jazyk prozradí pravdu, i když se ji mluvčí snaží překrýt lží. Politická propaganda je takových freudovských přeřeknutí plná. Když Andrej Babiš zatíná v kampani pěstičky a holedbá se, jak se bude rvát „do roztrhání těla“, nelze si nevzpomenout, že prvním slavným mluvkou, který tento příměr použil, byl Josef Švejk. Ten však na rozdíl od současného premiéra netajil ani limity své hrdinné sebedestrukce: „Poslušně hlásím, že jsem revmatik, ale sloužit budu císaři pánu až do roztrhání těla. Já mám oteklý kolena.“ Nevíme sice, jakou část těla hodlá obětovat Babiš, víme však jistě, že podobné řeči dovedly Švejka

Strip