close search

literatura

Když už tu Moreau není

Jeffrey Ford/#12/2018
beletrie/literatura

Svítání na horší časy

Švédský literární horor

Anežka Chrudinová/#12/2018
literatura

Archeolog děsu

Hororové povídky Lairda Barrona

Jarmila Křenková/#12/2018
literatura

Směrnice k otázkám nesmrtelnosti a zmrtvýchvstání – jednou budem dál

Roman Rops­-Tůma/#12/2018
literatura

Starci ztracení v budoucnosti

Zacyklenost současné české sci­-fi

Boris Hokr/#12/2018
literatura

Popkultúrna Trhlina

Hororový román Jozefa Kariku

Juraj Malíček/#12/2018
literatura

Vřeštět v němotě

Povídkový debut Vladimíry Valové

Vendula Čepicová/#12/2018
literatura

Střípky z poslední doby – literární zápisník

Jiří Zizler/#12/2018
literatura

Kartotéka je kartotéka

Konceptuální poezie Lva Rubinštejna

Miroslav Olšovský/#12/2018
literatura

Bylo mi blbě

Lou Fanánek Hagen/#12/2018
báseň čísla/literatura

film

Kyselý dech domácího hororu

Česká amatérská scéna filmového braku

Antonín Tesař/#12/2018
film

umění

Claudia Martínez Garay: The Parade

APART/#12/2018
galerie/umění

Krása v banalitě techniky

Jaroslav Tvrdoň/#12/2018
umění

Pravdivé lži

Spiritualita nového materialismu

Timur Si­-qin/#12/2018
umění

hudba

There is no wave, only the sea

Syntezátorová psychedelie na labelu Holodeck Records

Martin Blažíček/#12/2018
hudba

Proti násilí nejen na ženách

Inkluzivní feminismus skupiny War on Women

Lukáš Pokorný/#12/2018
hudba

společnost

napětí

Lukáš Rychetský/#12/2018
odpor/společnost

Brutalita zásahů stoupá

S Markem Čejkou o dění na hranicích Gazy a Izraele

Pavel Chodec/#12/2018
odpor/společnost

Sociální spravedlnost není teror

S Wendy Z. Goldman o mechanismech represe a strachu

Bohumil Melichar/#12/2018
společnost

Zapomenout Říjen

Tři knihy o ruské revoluci

Matěj Metelec/#12/2018
společnost

par avion

Z běloruskojazyčných médií vybral Miroslav Tomek

Miroslav Tomek/#12/2018
společnost/zahraničí

Povstání beta samců

Incelové a terorismus frustrovaných

Lukáš Pokorný/#12/2018
společnost/zahraničí

Plíživá normalizace slov

Milena Bartlová/#12/2018
komentář/společnost

různé

Manifesto

Antonín Tesař/#12/2018
minirecenze/různé

Erri de Luca: Obnažená příroda

Karel Kouba/#12/2018
minirecenze/různé

Oliver Frljić: Naše násilí a vaše násilí

Otto Kauppinen/#12/2018
minirecenze/různé

minirecenze

#12/2018
minirecenze/různé

Papír snese všechno

S šéfredaktorem fanzinu Howard o místním i světovém hororu

Marta Martinová/#12/2018
rozhovor/různé

Tribeč spolkl celé Slovensko

S Jozefem Karikou o trhlinách, transgresi a Thanatu

Marta Martinová/#12/2018
rozhovor/různé

To slovo na h

Život po životě literárního hororu

John Glover/#12/2018
esej/různé

Shoggoti a přízrak Jima Crowa

Lovecraftova země Matta Ruffa

Antonín Tesař/#12/2018
recenze čísla/různé

Eskalátor

„Konečně!“ mohou jásat vegani, vegetariá­ni a všichni milovníci nerozporcovaných zvířat a přírody. IKEA totiž bude ve svých restauracích nabízet veganské hot dogy. Není to poprvé, co se nadnárodní moloch snaží přispět k trochu etičtějšímu konzumu. V posledním katalogu, který každoročně zaplavuje napřed české schránky a poté odpadkové koše, se společnost hlásí k udržitelnosti. Ekologický život prý neznamená jen šetřit vodou či kompostovat, ale také si koupit kuchyňskou linku za sto tisíc korun, která má dvířka vyrobená z recyklovaného dřeva a PET lahví. Podle katalogu se ze sto miliard každoročně spotřebovaných „petek“ recykluje pouze třicet procent, přičemž jedna lahev se rozkládá

Akademická politika často nezajímá ani ty, kteří na dané škole aktuálně studují. V případě FAMU se ale ze sporu mezi děkanem a senátem stalo mediálně vděčné téma. Možná nejvíc pro to, abychom pochopili povahu sporu, vykonal Jiří Bartoška. Ten se pro server iDnes vyjádřil jednoznačně: „Vidím v tom stopu neomarxismu.“ Uštěpačné poznámky o tom, co si asi ředitel karlovarského filmového festivalu představuje pod slovem neomarxismus, nejsou namístě. Herec, který během normalizace natáčel jeden film za druhým, musí být schopen marxismus poznat v jakékoli podobě. V Bartoškovi se zhmotňuje dialektika českého údělu – v roce 1977 podepsal Antichartu, v roce 1989

Stejně jako většina z těch, kteří se k představení Olivera Frljiće Naše násilí a vaše násilí již stihli vyjádřit, se musím přiznat, že jsem ho neviděl. Musím ale souhlasit s Michaelem Žantovským, který vyčetl Tomáši Halíkovi nekonzistentnost, když nejprve kritizoval karikatury proroka Mohameda a teď zase kritizuje ty, kterým vadí „karikatura“ Ježíše Krista (znásilňujícího muslimku). Podobná nekonzistentnost ohledně politické korektnosti však přichází i z druhé strany. Uskupení Slušní lidé stavějí svou „slušnost“ hlavně na odmítání uprchlíků a kritice islámu. K tomu tak nějak patří i kritika politické korektnosti, kterou jsou posedlí politici horující proti problémovým menšinám. Teď se ale jejich

Strip