Zažil to asi každý, kdo občas zajde do divadla: v okamžiku, kdy se herci začínají obracet k publiku a snaží se ho zapojit do hry, klopí diváci oči a modlí se, aby nebyli násilně začleněni do děje. Interaktivní či imerzivní…
Ačkoliv se počet kandidátů ve srovnání s předchozím prezidentským kláním nezměnil, pestrost zastupovaných názorů a sociálních skupin se letos velice zúžila. Na startovní čáře se objevila směsice stárnoucích mužů, kterým kdosi vnukl, že mají prezidentskou osobnost. Názorově byl rozptyl ještě užší, vymezený uhlazeným technokratismem Jiřího Drahoše a polofašistickým projevem Miloše Zemana. Není tudíž divu, že si mnoho lidí v průběhu kampaně stěžovalo, že „není koho volit“. Mnozí potenciální nevoliči se nakonec k nějaké volbě zlomit nechali, mimo jiné vydíráním, že každý hlas, který schází Zemanovým protivníkům, je vlastně hlas pro něj. Existuje však jednoduché řešení, jak se této nepříjemné situaci
Česká televize s koncem roku v tichosti zlikvidovala pravidelné kulturní magazíny Konfrontace Petra Fischera, Jasná řeč Josefa Chuchmy, ASAP, Divadlo žije a Terra Musica a nahradila je pořadem jediným – ArtZónou. V řeči čísel tak na ČT art od nového roku dostane kulturní publicistika oproti dřívějším dvěma a půl hodinám týdně jen necelou hodinu. Pořad, který uvádí Saša Michailidis z Radia 1, je koncipovaný jako mix rozhovorů, vstupů kritiků a reportáží. Hned první díl však ukázal problémy. Většinu pořadu zabraly dva rozhovory: povídání o všem možném s Ivou Bittovou a diskuse zaměřená na český animovaný film, v níž jsme se
Americký karikaturista Ben Ward zveřejnil na svém twitterovém účtu šokující úryvek z nové knihy Fire and Fury, v níž novinář Michael Wolff rozmazává pikantnosti ze zákulisí Trumpova Bílého domu. Stálo v něm, že Trump si po přestěhování do rezidence stěžoval na nepřítomnost „Gorilla Channel“ na své televizi. Spolupracovníci mu museli vytvořit smyčku z přírodopisných dokumentů, kterou teď prý dlouhé hodiny sleduje. V oblibě má hlavně souboje mezi gorilami. Pochopitelně šlo o vtip a žádná taková pasáž ve Wolffově knize není. Jenže když se v ní píše o tom, jak globální lídr v půl sedmé večer leží v posteli, cpe se