close search

literatura

Jablko

Nikita Grigorov/#13/2018
beletrie/literatura

Soustředěný, pomalý zánik lidí – antikvární redukce

Jakub Vaníček/#13/2018
literatura

O čem zpravuje pach

Kunovy lekce ochočování

Blanka Činátlová/#13/2018
literatura

Prostituoval jsem svou fantazii

S Árpádem Kunem o zkušenosti přistěhovalectví a jinakosti

Anna Valentová/#13/2018
literatura

Monstrozita navenek i uvnitř

Autorské opus magnum Vojtěcha Maška

Pavel Kořínek/#13/2018
literatura

„Protože už mám dlouho od vysokoškolského vzdělání“ – literární zápisník

Petr A. Bílek/#13/2018
literatura

Má v televizi velet vám

Michal Špína/#13/2018
literatura

Dětství mezi Kaddáfím a Asadem

Jiří G. Růžička/#13/2018
literatura

Ahoj Miro

Ľubo Burgr/#13/2018
báseň čísla/literatura

film

Terror bílého gentlemana

Adaptace hororového románu Dana Simmonse

Jarmila Křenková/#13/2018
film

Mléčná dráha fantazie

Kendži Mijazawa a anime

Antonín Tesař/#13/2018
film

umění

Morehshin Allahyari: She Who Sees the Unknown

APART/#13/2018
galerie/umění

Za horizont antropocentrismu

Konec člověka jako umělecké dílo

Petra Willerthová/#13/2018
umění

Virtualita jako niterná zkušenost

Proč postinternetové umění není povrchní

Martin Vrba/#13/2018
umění

hudba

Osvobozená hudba

Opera Přijď království Tvé Aloise Háby

Lubomír Spurný/#13/2018
hudba

Pop je všechno

Kritická teorie a hudební publicistika

Miloš Hroch/#13/2018
hudba

společnost

napětí

Lukáš Rychetský/#13/2018
odpor/společnost

Adorno na praporu revoluce?

Vliv frankfurtské školy na německou levici

Niklas Lämmel/#13/2018
odpor/společnost

Odpověď na ambivalentní vztah

Český feminismus a kritická teorie

Pavla Jonssonová/#13/2018
společnost

Hlavní řešitel

Oficiální kritika frankfurtské školy v Československu

Miloslav Caňko/#13/2018
společnost

Nad propastí teorie

Knižní dějiny frankfurtské školy

Miloš Hroch/#13/2018
společnost

Adorno a pražské jaro 1968

Protestní studentské hnutí a věž ze slonoviny

Michael Hauser/#13/2018
společnost

Jak se prokličkovat z kapitalismu

Adornova destruktivní filosofie sportu

Vojtěch Ondráček/#13/2018
společnost

par avion

Ze španělskojazyčného tisku vybral Michal Špína

Michal Špína/#13/2018
společnost/zahraničí

Nová vláda a staré pořádky

Budoucnost Itálie v podivné koalici

Jakub Horňáček/#13/2018
společnost/zahraničí

Proč zmizelo myšlení?

Petr Fischer/#13/2018
komentář/společnost

různé

Teheránská tabu

Antonín Tesař/#13/2018
minirecenze/různé

James Cole: Stanley Kuffenheim

Pavel Chodec/#13/2018
minirecenze/různé

minirecenze

#13/2018
minirecenze/různé

Pravdu si každý vykládá jinak

Se Sašou Dlouhým o obyčejných životech uprchlíků

Ondřej Škrabal/#13/2018
rozhovor/různé

Manuál revoluce

S Martinem Valentou o teoriích a praxích frankfurtské školy

Matěj Metelec,Lukáš Rychetský/#13/2018
rozhovor/různé

Odmítání, či afirmace řádu?

Od kritické teorie k liberální filosofii

Roman Rakowski/#13/2018
esej/různé

Právo na štěstí pro všechny

Herbert Marcuse a hledání revoluce

Matěj Metelec,Lukáš Rychetský/#13/2018
recenze čísla/různé

Eskalátor

Časopis Lógr chce mluvit o kultuře „normálním jazykem“, protože takový formát psaní tu prý dosud chyběl. Jak takový „normální jazyk“ vypadá, si udělá čtenář představu z aktuálního vydání, které nese název Ženy s perem. Například o Mozartově sestře se tu dočteme, že by mohla být stejně slavná jako její bratr – „kdyby měla koule“. Ponechme stranou anatomické žertování topolánkovské úrovně. Horší je, že se za redakční rozjuchaností schovávají argumentační lapsy, myšlenkové zkratky a formulační neschopnost. To by nevadilo u samizdatu středoškolských studentů; u magazínu, do nějž přispívají lidé z univerzitních a akademických kruhů, vzbuzují takové okolnosti smíšené pocity. Stefan Segi

Staré hlavní nádraží v Bělehradu, kdysi ústřední stanice celé Jugoslávie, po 135 letech zanikne. Všechny vlaky budou od července jezdit na nové nádraží, které se buduje od roku 1977, slavnostně otevřeno bylo předloni, a dokonce už je skoro hotové. Jmenuje se sice Beograd­-Centar, ale od centra je o dva kilometry dál než to původní a v jeho okolí není takřka nic. Kdyby aspoň bylo přesunuté nádraží napojeno na solidní MHD, mohl to být jen průšvih jako Brno. Jenže metro ve městě není, trolejbus je daleko, tramvaj ještě dál a autobus byl zaveden spíš pro forma. Posmívat se balkánským poměrům je

Fotbalové delegace z celého světa zvolily pro fotbalový šampionát v roce 2026 pořadatelský trojlístek Mexiko, USA, Kanada, a nejednomu obhájci utlačovaných menšin spadl kámen ze srdce. Vždyť po letošním LGBTQ­-not­-friendly Rusku a vykořisťování zahraničních pracovníků velmi nakloněnému Kataru o čtyři roky později totiž reálně hrozilo, že by se mundial stěhoval do Maroka. Naštěstí se role největšího aktivisty ujal sám Donald Trump. Americký prezident lobbující za domácí pořadatelství africkým zemím vzkázal, ať při hlasování zapomenou buď na kontinentální spřízněnost, nebo na dávky zahraniční pomoci, které jim jeho země posílá. Vydírání očividně zabralo. Tím ale americký boj za lepší svět nekončí. Sportovní