close search

literatura

Victor se vrací

Tomás González/#24/2018
beletrie/literatura

Dlužnická lobby rdousí republiku – jednou budem dál

Roman Rops­-Tůma/#24/2018
literatura

Četba pozdržených slz

Normalizační texty a jejich melancholie

Jan Kolář/#24/2018
literatura

Hororové krajinky

Povídky Philipa Fracassiho

Jarmila Křenková/#24/2018
literatura

Volání umírajících brachiosaurů – literární zápisník

Jan Štolba/#24/2018
literatura

Zajímá mne vyjednávání a moc

S Petrem Šámalem o literární historii a kultuře socialismu

Petr Andreas/#24/2018
literatura

Kdo je v Praze kmotr?

Pepa Řepa/#24/2018
báseň čísla/literatura

divadlo

Variace na popfašismus

Attila Pató/#24/2018
divadlo

Když je demokracie stupidní

Marcela Magdová/#24/2018
divadlo

Kontemplace namísto útoku

Poznámky k inscenaci Konzervativec v divadle Komedie

Dominik Melichar/#24/2018
divadlo

film

Ach, díky, vědo, díky!

Návštěvníci a dějiny normalizační budoucnosti

Martin Babička/#24/2018
film

Umění trpí jako vše ostatní

S Andrzejem Jakimowským o polské společnosti a filmu

Martin Svoboda/#24/2018
film

umění

András Cséfalvay: A Case of Pluto

APART/#24/2018
galerie/umění

Jednota v mnohosti

O identitách amerického člověka

David Bláha/#24/2018
umění

Oslava všeho a ničeho

Freespace na bienále architektury v Benátkách

Spolka/#24/2018
umění

hudba

Alternativa alternativy

Hluk a improvizace na letošním „festivalu hutné hudby“

Martin Lauer/#24/2018
hudba

společnost

napětí

Lukáš Rychetský/#24/2018
odpor/společnost

Fotbalové mimikry

Kopaná v českém undergroundu

Vojtěch Ondráček/#24/2018
odpor/společnost

Co bude, až zbudeme jen my?

Nepřirozený příběh vymírání druhů

Jiří G. Růžička/#24/2018
společnost

Husák porodil Česko – společenský zápisník

Michal Macháček/#24/2018
společnost

Teorie elit ve službách politiky?

Normalizační kritika expertních týmů

Ondřej Lánský/#24/2018
společnost

Neslýchaný tón

Budovatelský funk v románu Karla Veselého

Petr Andreas/#24/2018
společnost

par avion

Z brazilského tisku vybral Michal Špína

Michal Špína/#24/2018
společnost/zahraničí

Vítězství demokracie s háčky

Volby do amerického Kongresu

Filip Pospíšil/#24/2018
společnost/zahraničí

Proti ztrátě paměti

Milena Bartlová/#24/2018
komentář/společnost

různé

Radek Štěpánek: Hic sunt homines

Martin Lukáš/#24/2018
minirecenze/různé

Vratislav Effenberger aneb Lov na černého žraloka

Antonín Tesař/#24/2018
minirecenze/různé

minirecenze

#24/2018
minirecenze/různé

Normalizace byla i modernizační

S Michalem Pullmannem o líbivosti diktatury a tvorbě konsenzu

Matěj Metelec,Lukáš Rychetský/#24/2018
rozhovor/různé

Hrdina pro naši mládež

Dvě tváře normalizace a majora Zemana

Radek Buben/#24/2018
esej/různé

V narkotickém zapomnění

Laurent de Sutter o kapitalismu pilulek

David Šír/#24/2018
recenze čísla/různé

Eskalátor

Bratislava je určitě výjimečné město. Málokdo ale tuší, že jde o metropoli takřka nezasaženou gentrifikací. Tvrdí to aspoň zástupci projektu Aliancia Stará tržnica. Dokázala snad Bratislava vyřešit palčivý problém dnešních měst? Spíše se ukázalo, že aktivisté takzvaně oživující veřejný prostor si často vůbec neuvědomují následky svých dobře míněných aktivit. Lidem z AST nelze upřít, že zprovoznili chátrající tržnici v centru Bratislavy. Jejich následné snahy rekultivovat náměstí SNP a Kamenné náměstí jsou také vedeny dobrými úmysly. Jak na sebe ale nechtěně prozradili, širší souvislosti svých činů si ne­uvědomují. Gentrifikační procesy totiž často začínají nevinně, právě třeba instalací cool městského mobiliáře nebo

Sedmnáctý listopad byl letos dnem demonstrací překvapivě také ve Francii. Ulice – a především silnice – patřily takzvanému Hnutí žlutých vest, které odstartovala venkovská kosmetička Priscilla Ludosky peticí proti plánovanému zvýšení spotřební daně z pohonných hmot. Vláda svůj krok odůvodnila tím, že jde o ekologické opatření proti dieselovým motorům znečišťujícím ovzduší. Daně z pohonných hmot se však zvyšují od sedmdesátých let takřka nepřetržitě, a individuální automobilismus přesto roste. Ovšem evropské volby jsou za dveřmi a boj liberálů, jimž jde o blaho planety, proti maloburžoazii, která nevidí za obzor svého mrzkého zájmu, je osvědčený narativ. Co na tom, že s podvádějícími

Eileen Kramer je 103 let a stále je aktivní tanečnicí, která se už desítky let věnuje modernímu výrazovému tanci. Znala se dokonce i s Loui­­sem Armstrongem, který ji naučil tancovat twist, ale také to prý byl pěkný nemrava. – Tohle není začátek dalšího příběhu, v němž se po letech provalilo nějaké dobře maskované prasáctví, ale snaha upozornit na skutečnost, kterou kritici MeToo zpravidla opomíjejí: když se my ultrafeministky (termín senátora Jaroslava Kubery) pokoušíme hovořit o sexuálním obtěžování a násilí na ženách a když říkáme, že takové chování není v pořádku, nestáváme se tím asexuálními bytostmi, jenom možná chceme, aby nás