close search

literatura

V mojí intimitě nic nehledejte

Magdaléna Kašparová/#7/2024
beletrie/literatura

Klíč není zapotřebí

Nad básnickým triptychem Kamila Boušky

Tomáš Gabriel/#7/2024
literatura

Vzpoura proti nicotě

Texty Jiřího Smrže

Jiří Zizler/#7/2024
literatura

Přesnost a míjení – literární zápisník

Jan Štolba/#7/2024
literatura

Na okraji okraje

Za Čarodějem, velkým mystifikátorem

Martin Machovec/#7/2024
literatura

Fazole

Kurt Cobain/#7/2024
báseň čísla/literatura

film

Zranění outsideři

Trpká „dramedie“ Zimní prázdniny

Adam Jurčík/#7/2024
film

Takoví normální zabijáci – filmový zápisník

Tomáš Stejskal/#7/2024
film

umění

Barbora Kurtinová, Zuzana Šrámková: Bez názvu

Edith Jeřábková/#7/2024
galerie/umění

Moje praxe je nacionalistická

Se Žannou Kadyrovou o umělecké tvorbě za ruské invaze

Miroslav Tomek/#7/2024
umění

hudba

Požehnání nejvyššího řádu

Metalové coververze Nirvany

Karel Kouba/#7/2024
hudba

Kill Your Idols – hudební zápisník

Jan Klamm/#7/2024
hudba

Rád nosím šaty

Kurt Cobain jako feminista a queer aktivista

Judita Císařová/#7/2024
hudba

Dojení mrtvých krav

Nirvana a fungování hudebního průmyslu

Petr Uram/#7/2024
hudba

Dark Mark a kukuřičné děti

Laneganova zpráva o depresivních rockerech

Ondřej Klimeš/#7/2024
hudba

společnost

Čtyřicet let lží o recyklaci plastů – ultimátum

Matouš Hrdina/#7/2024
společnost

Co má žena dělat?

Dvě knihy o mateřství v mužském světě

Zdeňka Beranová/#7/2024
společnost

Sen o rajských zahradách

Československá komuna v zemi Sovětů

Jan Mervart/#7/2024
společnost

Portrét mladého krylovca

Tridsať rokov od smrti Karla Kryla

Milo Janáč/#7/2024
společnost

par avion

Z francouzských médií vybrala Sára Vidímová

Sára Vidímová/#7/2024
společnost

Chtěla jsem jim vidět do tváře

Se Solène Chalvon­-Fioriti o životě žen v Afghánistánu

Marie Sýkorová/#7/2024
společnost

Moje sběratelské začátky

Petr Borkovec/#7/2024
komentář/společnost

Není systém jako systém

Ondřej Lánský/#7/2024
komentář/společnost

různé

Jan Dvořáček: Genius loci

Jiří G. Růžička/#7/2024
minirecenze/různé

Dagmar Fričová: Propast

Marta Martinová/#7/2024
minirecenze/různé

Michael Bielický: Not Only New York

David Bláha/#7/2024
minirecenze/různé

Panenky na útěku

Tomáš Stejskal/#7/2024
minirecenze/různé

Tomáš Boukal: Po stopách lidojeda

Karel Kouba/#7/2024
minirecenze/různé

Sheila Fitzpatricková: Stručné dějiny Sovětského svazu

Matěj Metelec/#7/2024
minirecenze/různé

Analogon 100

Vít Kremlička/#7/2024
minirecenze/různé

Jukio Mišima: Život na prodej

Jakub Vaníček/#7/2024
minirecenze/různé

Boj o prostor

Mezi lidmi, psy a odpadky v New Yorku

Aneta Kohoutová/#7/2024
různé/veřejný prostor

Kultura nemusí začínat v osm

S Marikou Smrekovou a Petrem Dlouhým o divadle pro rodiče

Marta Martinová/#7/2024
rozhovor/různé

Od antihrdiny ke komoditě

Odkaz Kurta Cobaina

Paul Ziek,Mirjana Pantic/#7/2024
esej/různé

Překořeněná planeta Arrakis

Druhý díl Duny

Dan Krátký/#7/2024
recenze čísla/různé

Eskalátor

Vydávání a prodej knih ze své podstaty nemohou být ekologické podnikání. Na výrobu konečného produktu se spotřebuje množství dřeva a ekologickou stopu za sebou zanechává i jeho distribuce a prodej. Lze samozřejmě využívat šetrnější způsoby dopravy nebo rozesílat objednávky méně často, ztlumit v knihkupectvích termostat a používat LED žárovky. Ale i když všechny tyto kroky mohou skutečně omezit ekologické škody, nevyřeší zásadní problém: každoročně rostoucí produkci knih. Ekologická rozhodnutí jednotlivců mají svou váhu, ale klíčové je chování „velkých hráčů“, a ti se apelům environmentalistických iniciativ zpravidla úspěšně brání. Výrazně pomohla energetická krize, která i větší podniky donutila hledat ekologičtější řešení.

„Neuvěřitelných 262 kg proti 47 kg, takový zápas tu ještě nebyl, nejen u nás, ale nejspíš ani na světě. Až teď, v Red Face! Proti sobě se postaví nejsilnější Češka Lucie Kotlárová a královna Regina.“ Citace z tiskové zprávy „zápasnické“ organizace Red Face láká na další turnaj, který předstírá, že má cosi společného s bojovými uměními, ale ve skutečnosti jde spíš o oživení někdejších freak show, byť do klece zvané oktagon nevstupují „hříčky přírody“ jako před sto a více lety. Promotérům tuzemských organizací Red Face či Clash of Stars evidentně jde o vytvoření co největšího bizáru. Že spolu zápasí dva

„Demokracie rozkvétá, / byť s kosmetickou vadou. / Ti, kteří kradli po léta, / dnes dvojnásobně kradou,“ zpíval Karel Kryl v roce 1993 v písni Demokracie. Jeho skepse k polistopadovému vývoji do značné míry vyrůstala ze zklamání navrátivšího se emigranta, který nebyl českou společností přivítán s tak otevřenou náručí, jak si představoval. Navíc pro něj československá revoluce byla příliš sametová a ti, kteří jej vyštvali za hranice, zůstali nepotrestáni. Ať už ale hodnotíme jeho tehdejší odmítavý postoj jako odůvodněný, či nikoli, pramalá ochota podílet se na rozjařenosti „divokých devadesátek“ se dobovému mainstreamu zajídala. Dokonce natolik, že Kryl přicházel o posluchače.

Strip